Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Slovensku hrozí nejen pád vlády, ale i změna zahraniční orientace a dost možná konec skutečné demokracie. Vedle bezskrupulózní opozice je jedním z viníků tohoto stavu i současná koalice.
Slovenská vládní koalice vzniklá po volbách 2020 byla slepencem čtyř uskupení. Už jen názvy tří z nich – Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), Sme rodina a Za ľudí – dávaly tušit, jak bizarní spolky ji tvořily. Ani ne tak spolky, jako spíš fankluby zakladatelů – Matovičovi OĽaNO, Kollárovo Sme rodina a Kiskovo Za ľudí, kterému po Kiskově stažení z politiky zbyli jen tři z původních dvanácti poslanců. Jedinou trochu odlišnou formací tak je Sloboda a solidarita (SaS) se zřetelně liberálním zaměřením a přece jen delší historií. I SaS je však ve vleku svého zakladatele Richarda Sulíka více, než by bylo zdrávo.
Právě řevnivost mezi tehdejším premiérem Matovičem a ministrem Sulíkem vedla už po necelém roce k hluboké vládní krizi. Matovič se z premiérského křesla nakonec musel poroučet, aby jej vystřídal stranický kolega Heger. Nebyla to špatná volba. Heger působil vyrovnanějším dojmem a prokázal schopnost hledat konsenzus. Avšak ani on nezabránil dalším střetům Matoviče a Sulíka, jež vyvrcholily zářijovým odchodem SaS z koalice.
Hegerova vláda teď disponuje jen sedmdesáti křesly. Stává se závislou na milosti a nemilosti poslanců, z nichž mnozí nepatří k žádnému z klubů. S takovou situací má Slovensko bohaté a veskrze negativní zkušenosti. Nejenže takové menšinové vlády nebyly schopny kloudné práce, ale ještě měly sklon udržovat si parlamentní podporu různými úlitbami poslancům, což vždycky obrovsky znechucovalo veřejnost.
Řeka, do níž náš východní soused poněkolikáté vstupuje, je ale tentokrát mnohem ledovější, dravější a kalnější než kdy dříve. Hrozí nejen pádem vlády, ale i změnou zahraniční orientace země a dost možná koncem skutečné demokracie. Absurdnost politického hašteření „prozápadních“ stran zvláště vyniká v konfrontaci se současnou energetickou krizí.
Znechucení občanů z vlády dosáhlo té míry, že se opozici podařilo posbírat 406 tisíc podpisů pod petici za vyhlášení referenda o změně ústavy. Ta má nově zakotvit možnost předčasného ukončení volebního období parlamentu na základě referenda.
Je to návrh absurdní, až zhoubný. Skoro žádný parlament a vláda nejsou v polovině mandátu populární. Zemi by tak reálně hrozila nekonečná série předčasných voleb, jež by demokracii bez jakýchkoli pochybností dříve či později zahubila.
To je ovšem opozici úplně fuk. Stejně jako v Česku se řídí heslem „čím hůře, tím lépe“. Není divu. Tvoří ji starý známý a dnes především pomstychtivý expremiér Fico (Smer) a mocichtivý expremiér Pellegrini (Hlas). A spolu s nimi ultranacionalisté z Republiky, vzniklé poté, co vůdce neofašistů Kotleba putoval za katr. Fico a Pellegrini chtějí zpátky do vlády, lídr Republiky Uhrík musí dokázat, že nahradí Kotlebu.
V červencové sondě renomovaných agentur se více než dvacet procent respondentů vyslovilo pro jasné vítězství Ruska. Dalších cca patnáct procent se vyjádřilo opatrněji, ale pořád dost jednoznačně. A asi patnáct procent je „lehce“ pro Rusko. Celkem to dělá přes padesát procent pro Rusko, na jehož straně stojí hlavně voliči Smeru a Republiky.
Jasně pro vítězství Ukrajiny je necelých dvacet procent. Vlažně se přidává asi deset procent a plus minus pro lavíruje dalších zhruba osmnáct procent. Jde hlavně o příznivce OĽaNO, Progresivního Slovenska (PS), blízkého prezidentce Čaputové, a SaS. V šedé zóně váhavců se pohybují především sympatizanti uskupení Sme rodina a Hlas.
Podle posledních publikovaných volebních modelů o první místo soupeří opoziční Smer a Hlas. Dohromady mají mezi pětatřiceti a čtyřiceti procenty. Třetí a čtvrté jsou opoziční SaS s deseti až dvanácti, respektive mimoparlamentní PS s osmi až deseti procenty. Podle modelů by do parlamentu pronikly ještě OĽaNO (sedm až devět procent), Sme rodina (šest až sedm procent), Republika (pět až sedm procent) a možná i tradiční KDH.
V případě předčasných voleb by tak Slovensku v lepším případě hrozil chaos, v horším vítězství sil s úplně jiným zahraničněpolitickým kurzem. Není nutné dodávat, že proruská pozice našeho východního souseda představuje riziko i pro Česko a celou EU.
