Slovenská „debuzerace“

Koronavirus přinutil Slováky zlepšit podnikatelské prostředí. Češi by se mohli inspirovat.

Slovenská „debuzerace“
Slovenská vláda | Profimedia.cz

Když Slováci přijali za druhé Dzurindovy vlády (v letech 2002 až 2006) balík reforem od zdravotnictví, trhu práce až po zavedení rovné daně, představovalo to spolu se vstupem do EU ten správný rozvojový impulz. O Slovensku se už nepsalo jako o „černé Mečiarově díře v srdci Evropy“, ale jako o středoevropském ekonomickém tygrovi. Robert Fico měl za své dlouhé vlády tolik rozumu, že podstatné části slovenských reforem nerozboural v základech, jen je tak trochu populisticky ohlodával. Stejně jako v Česku to odnesly poplatky u lékaře, ale rovnou daň Fico ponechal, stejně jako druhý pilíř penzijního systému.

V nejlepších letech překračoval hospodářský růst na Slovensku 10 procent, přišlo tolik investic z automobilového průmyslu, že se Slováci v přepočtu na obyvatele stali světovou jedničkou v oboru. Automotive ovšem teď čeká jedna disrupce za druhou, takže jeho vysoká koncentrace na Slovensku a z ní plynoucí závislost ekonomiky na jednom jediném oboru není taková výhra, jak se před patnácti lety mohlo zdát.

Promrhané zlaté roky

Slovensko má sice euro, ale ve srovnání s Českem podstatně vyšší zadluženost, a také zažilo první investiční „downgrade“ za mnoho let. V květnu to komentoval slovenský ministr financí Eduard Heger slovy: „Ačkoli je za snížením ratingu pandemie, musíme to vidět v širších souvislostech. Ty říkají, že bývalé vlády Smer-SD trestuhodně promrhaly mohutný hospodářský růst v předchozích letech a nevytvořily rezervy na zlé časy, které nyní přišly.“ Úplně stejnou výhradu můžeme slyšet od opozice i západně od řeky Moravy…

 

V takové situaci je důležité nejen povzbuzovat poptávku, ale hlavně přijít s věrohodným plánem střednědobé finanční konsolidace. To však znamená, že víc než kdy jindy potřebujete řešení, která nic nestojí a přitom zlepšují podnikatelské prostředí. Proč tedy neoprášit starý úspěšný recept opírající se o reformy na nabídkové straně ekonomiky? Místopředseda slovenské vlády a ministr hospodářství v jedné osobě Richard Sulík v minulosti ukázal, že se nebojí do systému radikálně „říznout“. Návrh antibyrokratického balíčku doprovázel slovy: „Dnešní den je pro slovenské podnikatelské prostředí nejkrásnějším od zavedení daňové reformy. Celkově se jedná o 114 opatření, 80 z nich formou zákona, zbytek formou nařízení.“

Jednou ročně

Změnový „debuzerační“ zákon, který jde napříč slovenskou legislativou, přináší třeba závazek měnit daňová a odvodová pravidla pouze jednou ročně, vždy k prvnímu lednu. Další podstatnou změnou je zrušení „bankovní daně“ založené na odvodu z bankovních aktiv, což by mělo nejen přispět ke stabilitě finančního sektoru, ale hlavně ponechat bankám prostor pro financování obnovy slovenské postkoronavirové ekonomiky. 

Slováci slíbili, že se zaměří na odstranění „neopodstatnených regulačných a finančných bariér, byrokracie, nákladového a časového zaťaženia, zabezpečenie stability a predvídavosti podnikateľského prostredia“. Přesně takové odhodlání a směr by teď potřebovala i Praha. Překladu z ministerské slovenštiny do úřednické češtiny netřeba. Ve Strakovce už vůbec ne.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní