Vybrané články
z týdeníku The Economist

Skoronový svět. Přichází úsvit technologického optimismu

Po dekádě technologického pesimismu možná stojíme na prahu nové vlny inovací.

Skoronový svět. Přichází úsvit technologického optimismu
ilustrace Vojtěch Velický

Po většinu minulého desetiletí nebudilo tempo inovací v mnoha lidech velké nadšení – zvlášť mezi těmi nešťastnými ekonomy. Produktivita práce rostla mizerně a nejpopulárnější nové vynálezy – chytré telefony a sociální média – ničemu moc nepomohly. Navíc se začaly bolestivě projevovat jejich zhoubné vedlejší účinky, jako je vytváření mocných monopolů a zamořování veřejné diskuse. Vývoj slibných technologií včetně autonomních aut se zasekl a technologičtí vizionáři ze Silicon Valley působili jako naivkové. Bezpečnostní jestřábi upozorňovali, že autoritářská Čína předbíhá Západ, a kovaní pesimisté varovali, že světu možná došly užitečné nápady.

Dnes jsme svědky nového úsvitu technologického optimismu. Rychlost, se kterou se podařilo vyvinout vakcíny proti covidu-19, nesmírně zpopularizovala vědce. Významné vědecké pokroky, boom investic do technologií a široké přijetí digitálních technologií během pandemie posilují naděje na nástup nové éry pokroku: Optimisté nadšeně předpovídají „báječná dvacátá léta“. Stejně jako byl přehnaný pesimismus desátých let 21. století – během té dekády došlo k řadě významných objevů, včetně léčby rakoviny –, jsou přemrštěné i předpovědi technologické Utopie. Je však reálně možné, že nastane nová éra inovací, které pozvednou životní úroveň většiny lidí, zvlášť pokud vlády pomohou rozvoji technologií.

Lenivé nulté roky

V dějinách kapitalismu byl rychlý technický pokrok pravidlem. Osmnácté století přineslo průmyslovou revoluci a mechanické továrny, devatenácté století železnici a elektřinu, dvacáté století auta, letadla, moderní medicínu a revoluci v domácnosti v podobě praček. V sedmdesátých letech se však pokrok – měřeno celkovým růstem produktivity – zpomalil. Hospodářské dopady nějakou dobu maskoval narůstající počet žen v pracovní síle a prudké zvýšení efektivity po zavedení osobních počítačů v devadesátých letech minulého století. Po roce 2000 však začal růst produktivity opět zaostávat.

Existují tři důvody, proč by tato „velká stagnace“ mohla nyní končit. Tím prvním je plejáda nedávných objevů, které mají skutečně transformační potenciál. Úspěch techniky „poslíčka RNA“, který stojí za vakcínami od společností Pfizer–BioNTech i Moderny, a biologická léčba jasně dokazují, jak se díky vědě zlepšuje medicína. Lidé si čím dál úspěšněji přizpůsobují biologii svým potřebám, ať už jde o léčení chorob, editaci genů, nebo produkci masa v laboratoři. Umělá inteligence konečně dosahuje úžasných pokroků v řadě oblastí. Program vytvořený společností DeepMind, dceřinou firmou Alphabetu, prokázal pozoruhodnou schopnost předvídat tvary proteinů. Loni v létě představila organizace OpenAI dosud nejdokonalejší jazykový model GPT-3. A od října vozí taxíky bez řidičů pasažéry po Phoenixu v Arizoně. Dramatický propad cen obnovitelné energie zvyšuje důvěru vlád, že se jim zelené investice vyplatí. Dokonce i Čína nyní slibuje uhlíkovou neutralitu do roku 2060.

Druhým důvodem k optimismu je boom investic do technologií. Ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2020 utratil v Americe nerezidenční soukromý sektor poprvé za posledních deset let více za počítače, software, výzkum a vývoj než za budovy a průmyslové stroje. Vlády dávají mnohem větší prostředky na výzkum. Po letech poklesu začaly od roku 2017 ve 24 zemích OECD znovu růst veřejné výdaje na výzkum a vývoj. Zájem investorů se nyní rozšířil o lékařskou diagnostiku, logistiku, biotechnologie a polovodiče. Trh teď elektrickým autům věří natolik, že se z generálního ředitele Tesly Elona Muska, jemuž patří i raketový byznys, stal nejbohatší člověk na světě.

Třetím důvodem k jásotu je rychlé přijímání nových technologií. Nejde jenom o to, že jsme všichni začali používat při práci videokonference a nakupujeme po internetu – ačkoli to jsou významné pokroky, které například mohou zmírnit problémy při hledání práce v situaci, kdy není dostatek dostupného bydlení. Pandemie urychlila také přijetí digitálního placení, telemedicíny a průmyslové automatizace. Opět potvrdila pravidlo, že neštěstí často přinutí společnost změnit se. Boj s klimatickou změnou a velmocenské soupeření Ameriky s Čínou mohou přinést další odvážné kroky.

Pětina zpomalení

Ani veškeré inovace ovšem nezbaví ekonomiku strukturálních brzd růstu. Jak společnosti bohatnou, utrácejí větší díl příjmů za služby náročné na pracovní sílu, jaké nabízejí například restaurace, kde je růst produktivity mizivý, protože automatizace je velmi obtížná. Stárnutí populace bude navíc vyžadovat, aby se více lidí v produktivním věku věnovalo málo produktivní domácí péči o staré lidi. Dekarbonizace ekonomik nezvýší dlouhodobý růst, pokud zelená energie nenaplní svůj potenciál a nezačne být levnější než fosilní paliva.

Přesto můžeme oprávněně doufat, že nová vlna inovací brzy zvrátí propad ekonomické dynamiky, který je zodpovědný snad až za pětinu zpomalení růstu v 21. století. Postupem času by se tyto účinky mohly znásobit a přispět k velkému růstu životní úrovně. A možná dokážeme ještě víc, protože mnoho služeb, včetně zdravotnictví a školství, může těžit z většího množství inovací. Nakonec se můžeme dopracovat k tomu, že téměř ve všem budeme využívat syntetickou biologii, umělou inteligenci a roboty.

Nakonec to bude soukromý sektor, kdo rozhodne, které inovace uspějí a které propadnou, ale vlády mají v celém procesu rovněž důležitou roli. Měly by na sebe vzít riziko při některých ambicióznějších projektech. Stát může nabízet větší a lepší finanční podporu výzkumu a vývoje, například v podobě cen za vyřešení jasně definovaných problémů. Stát má také velký vliv na to, jak rychle inovace prostupují hospodářstvím. Vlády se musejí postarat o to, aby regulace a lobbing nezpomalovaly proces kreativní disrupce – mimo jiné tím, že zajistí adekvátní sociální síť pro lidi, jejichž život inovací obrátí naruby. Inovace je v současnosti koncentrovaná do několika málo firem. Aby se nové technologie rozprostřely do celé ekonomiky, musí přijít na řadu důslednější vymáhání antitrustové legislativy, ale také volnější režim v duševním vlastnictví. Pokud to vlády dokážou, mohou zajistit rychlejší růst a lidem vyšší životní úroveň – a vzepřít se předpovědím pesimistů. Dvacátá léta 21. století začala bolestivým výkřikem, ale se správnou politikou může dekáda skončit vítězoslavným řevem.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní