Sinatrova doktrína

Když dojde na vztahy Číny s Evropou, začnou se na sebe vršit klišé. Člověk snadno sklouzne k Napoleonovu názoru ohledně čínských spacích návyků nebo k Čou En-lajově zhodnocení historiografie francouzské revoluce. Vysoký představil EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell si proto zaslouží jedničku s hvězdičkou za snahu. K vysvětlení přístupu EU vůči Číně mu totiž posloužil podstatně méně častý zdroj inspirace: „Musíme na to jít jako Frank Sinatra, chápete? Po svém.“

Pokud jde o Čínu, jde EU a jejím členům hlavně o to, nenechat se zatáhnout do velmocenského soupeření mezi Amerikou a jejím geopolitickým rivalem. Evropská unie si proto podle Borrella musí vybudovat vlastní, nezávislý postoj k Číně. Na tomto bodě se shodne většina evropských zahraničněpolitických těžkých vah. Zapeklité ovšem je rozhodnout, jaká pozice by to vlastně měla být. Zářijový summit v Lipsku měl demonstrovat jednotný směr EU a sedmadvacet eurounijních vůdců se mělo semknout proti prezidentovi Si Ťin-pchingovi. Místo toho summit na začátku června odpískali. Oficiálním důvodem je koronavirus. Zasvěcenci to však kladou za vinu jiným faktorům: touze vyhnout se složité patové situaci ohledně Hongkongu a faktu, že EU jen velice těžko dospěje ke shodnému postoji vůči Číně.

Nesmyslná

V současné době se země EU shodují v jediném: všude vládne stejný zmatek. Země jsou rozdělené jak vnitřně, tak navenek. Některé nezaujímají vůči Číně vůbec žádný postoj. Jiné ano, nicméně značně schizofrenní, kdy blazeovaná ministerstva zahraničí tahají jedním směrem a skeptické zpravodajské služby druhým. (Jeden z diplomatů zhodnotil strategii vlády své země zcela věcně: „Nesmyslná.“)