Vybrané články
z týdeníku The Economist

Silnější pes svítí

Fotbalové svědectví o hloubce politické a ekonomické krize v Libanonu.

Silnější pes svítí
ilustrační foto | Profimedia.cz

Měl to být okamžik národního euforie. Libanon se nikdy předtím nedostal do závěrečné fáze bojů o světový fotbalový šampionát, jeho současný národní tým se však probojoval už do třetího kola kvalifikace na turnaj, který za rok proběhne v Kataru. Minulý měsíc vybojovali Libanonci důležité vítězství nad Sýrií. Tento měsíc je čekaly dva zápasy, s Íránem a Spojenými arabskými emiráty, a „Cedry“ měly podle všeho šanci dostat se do vyřazovacích bojů. Zápasy však namísto radosti přinesly svědectví o tom, do jak hluboké politické a ekonomické krize země zabředla.

Bez světel i diváků

Začněme s načasováním. Zápasy se nemohly konat v hlavním večerním čase, protože nikdo nedokázal zaručit, že bude k dispozici dostatečné množství elektřiny, aby byl po celou dobu osvětlený stadion. Pak mezinárodní fotbalová federace FIFA zakázala – údajně z bezpečnostních důvodů – přítomnost fanoušků na tribunách. Část z nich by stejně měla velký problém se na zápas dostat, protože ceny pohonných hmot se v posledních dvou letech zdesetinásobily. 

A pak je tu stadion. Národní stadion v Bejrútu byl poničený při loňském mohutném výbuchu, k němuž došlo v tamějším přístavu. Kvalifikační zápasy se proto odehrály ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Sidonu jižně od hlavního města – navíc na stadionu, jemuž se občas přezdívá Stadion mučedníka Rafíka Harírího. Libanon tak svůj domácí zápas s Íránem hrál (a prohrál) na hřišti, které je pojmenované po premiérovi, jehož vražda je zhusta připisována Íránem podporované militantní organizaci Hizballáh.

Politika mívá ve fotbalu často až první slovo, ale libanonské zápasy dovedly toto rčení do extrému. Někteří Libanonci obviňovali stoupence Hizballáhu, že fandili protistraně. Další zveřejnili fotky íránského týmu, kterak vláčí po bejrútském letišti nadité kufry, a přemítali, jestli je spíš než kopačkami nemají napěchované vojenským vybavením.  

O pět dní později byly svědky prohry Libanonu se SAE 0:1 pouze prázdné ochozy. Minulý měsíc odvolala Saúdská Arábie svého velvyslance z Bejrútu poté, co si libanonský ministr informací dovolil kriticky se vyjádřit k válce, kterou Saúdská Arábie vede v Jemenu. Vůči Saúdské Arábii loajální SAE proto vyzvaly své občany, aby necestovali do Libanonu. 

Exodus fotbalistů

Kolabující libanonská ekonomika přiměla řadu lidí opustit zemi. Sportovci nejsou výjimkou. S platy, jež velice rychle ztrácejí jakoukoliv hodnotu, už několik nejlepších fotbalistů přesídlilo do Jordánska. 

I sledování zápasů těch nejoblíbenějších týmů je teď pro libanonské fanoušky, kteří by v televizi rádi viděli Ligu mistrů, pořádný oříšek. Balíček předplatného v hodnotě 75 dolarů (1700 korun), tedy dvojnásobku minimální měsíční mzdy, si letos v létě mohl dovolit jen málokdo. Mnoho dalších sedělo v době zahajovacího hvizdu v naprosté tmě.

Jen málokdo čeká, že by se situace v Libanonu mohla zlepšit. Vláda, která byla v září sestavena po roce tahanic, se kvůli politickým neshodám nedokázala už víc než měsíc sejít. Volby plánované na jaro věští další paralýzu země. Pokud jde o „Cedry“, tak ti se na cestě za místem v play-off drží v závěsu za SAE. Aspoň že příští kvalifikační zápas odehrají v lednu proti soupeři, který přece jen vyvolává podstatně méně emocí: Jižní Koreji.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.