Silnější než covid. Jak situace v Afghánistánu ovlivní české volby?

Obrázky, zprávy a komentáře z a k Afghánistánu plní internet. Vítězný Tálibán přináší nejen nový úděl lidem z tolik zkoušené země, ale i odlišné perspektivy startujících, rozjetých a vrcholících volebních kampaní, jejichž hlavním tématem měl být covid a restart po něm. A není jich teď zrovna málo – kromě té naší ještě německá, norská, islandská, ruská či kanadská. Do popředí se derou otázky spojené se selháním americké administrativy a jiných západních vlád, ignorací varování zpravodajských služeb, vývozem demokracie, loajalitou vůči spojencům a samozřejmě s terorismem.

Avšak především jsou tu v plné síle zpátky dilemata uprchlictví a imigrace obecně. Tedy toho, co tak spolehlivě rozdmýchává předvolební atmosféru v každé evropské zemi. Jestliže například v sousedním Německu nedávné povodně zalily živou vodou sociální demokracii, zatímco CDU stály pěkných pár procentních bodů, každý Afghánec na útěku nahrává pro změnu protipřistěhovalecké Alternativě pro Německo, jejíž kampaň až doteď postrádala jakoukoli šťávu. Příležitost cítí i norská Pokroková strana, která za poslední roky hodně ztratila. Obrazně řečeno to vypadá, že pár tisíc párů afghánských nohou může v leckteré zemi přebít dlouhé dva roky covidových trampot.

Okamura ve svém živlu…

Jednou ze zemí, kde by to mohlo platit beze zbytku, je Česká republika. Citlivost společnosti na jakoukoli zmínku o imigraci je enormní. Nikoho tedy nemůže překvapit, jak rychle se toho chopili všichni, od kterých se to očekávalo. Konečně příležitost, na kterou čekali. Především Okamura je ve svém živlu. Může rozehrát struny izolacionismu, suverenismu, protizápadních nálad, xenofobie i obyčejného strachu. Právě strach z něčeho neznámého, ze země a kultury, o nichž reálně vůbec nic nevím, ale o to snadněji si na ně dělám jasný a silný názor, je jeho hlavním spojencem.