Vybrané články
z týdeníku The Economist

Si Ťin-pching škodí čínské ekonomice

Proč ideologie v Číně vítězí nad prosperitou a nepružná politika přebíjí pragmatismus.

Čínský prezident Si Ťin-pching | foto Shutterstock.com

Posledních dvacet let byla Čína největším a nejspolehlivějším motorem růstu světové ekonomiky. Po tu dobu přispívala plnou čtvrtinou k růstu globálního HDP a její ekonomika se 79 z 80 čtvrtletí zvětšovala. Od smrti Mao Ce-tunga zaujímala Komunistická strana Číny vesměs pragmatický přístup, usilovala o to, aby Čína bohatla, a mixovala tržní reformy se státním řízením. Nyní je však čínské hospodářství ohroženo.

Bezprostředním problémem je politika nulové tolerance covidu, která způsobila prudký pokles výkonu hospodářství a může Čínu odsoudit k nekonečné sérii startů a zastavování ekonomické aktivity. Přístup ke covidu násobí dopady ještě většího problému – ideologickou snahu prezidenta Si Ťin-pchinga přetvořit státní kapitalismus. Pokud bude Peking pokračovat v nastoupeném trendu, poroste Čína pomaleji a bude méně předvídatelná. A to bude mít zásadní následky pro ni i pro celý svět.

Covidový škrtič

Téměř po dvou měsících se konečně začíná rozvolňovat lockdown v Šanghaji, ale Čína rozhodně není „covid-free“, jelikož nové případy se objevily v Pekingu a Tchien-ťinu. Přes 200 milionů osob podléhalo poslední týdny omezením a na ekonomiku to těžce dolehlo. Retailové útraty byly v dubnu o jedenáct procent nižší než o rok dříve a KFC, automobilky i Cartier hlásí velmi slabé tržby. Část dělníků sice přespává přímo v továrnách, ale výkon průmyslu a objem exportu se propadly.

Rusko-čínský světový řád. Blíží se nové mocenské uspořádání světa?

Si Ťin-pching naznačil, jak by podle jeho představ mělo vypadat nové bezpečnostní uspořádání světa.

Po celý rok nebude Čína patrně schopna růst o mnoho rychleji než Amerika, což se jí stalo naposledy v roce 1990 po masakru na náměstí Nebeského klidu. Pro Si Ťin-pchinga nemůže být načasování horší – po dvacátém stranickém sjezdu v listopadu letošního roku se chce nechat potvrdit v prezidentském křesle na třetí funkční období, čímž poruší zavedený zvyk, že čínští komunističtí vůdcové odcházejí po dvou mandátech.

Právě Si však nese velký díl odpovědnosti za dvojí neštěstí, které postihlo čínskou ekonomiku. Prvním je politika nulové tolerance covidu, kterou země uplatňuje už 28 měsíců. Strana se obává, že by uvolnění mohlo způsobit vlnu onemocnění, při čemž by zahynuly miliony lidí. To je možná pravda, ale pekingští komunisté promarnili drahocenný čas – sto milionů osob starších šedesáti let nemá tři dávky očkování. Čína navíc odmítá dovážet účinnější západní mRNA vakcíny. Místo toho pravděpodobně hodlá pokračovat v politice nulové tolerance až do dalšího roku.

Čína už se vzdala pořádání fotbalového Asijského poháru, který se měl konat v červnu 2023. Mluví se o zřízení trvalých testovacích stanic a o nasazení armády na dobu neurčitou k odebírání vzorků. Omikron je vysoce nakažlivý, a další ohniska nákazy a lockdowny jsou tedy nevyhnutelné. Ale jelikož je politika nulové tolerance covidu přímo spojována s osobou Si Ťin-pchinga, je jakákoli její kritika považována za sabotáž.

Tři sta třicet tři let neomezené lásky

Rusko-čínské vztahy mají k idyle nesmírně daleko. Současné sblížení je čistě utilitární záležitostí a z Ruska udělá de facto čínského vazala

Stejný ideologický zápal stojí za druhým otřesem – sérií ekonomických iniciativ, které tvoří něco, co prezident Si označuje za svůj „koncept nového rozvoje“ a co má řešit „největší změny za poslední století“, jako je například čínsko-americká roztržka. Cíle jsou racionální – snížení nerovnosti, boj s monopoly a dluhy, zajištění čínské dominance v nových technologiích a zabezpečení čínského hospodářství proti západním sankcím.

Si je ovšem přesvědčen, že veškeré aktivity musí vést strana a jejich zavádění bylo chaotické a agresivní. Smršť pokut, nových regulací a čistek způsobila stagnaci technologického sektoru, který jinak přispívá osmi procenty k čínskému HDP. Brutální, ale nedotažená razie v nemovitostním sektoru, který je zodpovědný dokonce za pětinu HDP, vedla k potížím s financováním výstavby – což je jeden z důvodů, proč prodeje nových bytů v dubnu poklesly oproti stejnému měsíci loňského roku o 47 procent.

Rizika Si Ťin-pchingova modelu

Vláda v Pekingu doufá, že jí připravovaný obří stimulační program pomůže naplnit oficiální růstový cíl pro letošní rok (5,5 procenta) a zklidní před partajním sjezdem pocuchané nervy. Premiér Li Kche-čchiang 19. května vyzýval úředníky, aby „usilovně pracovali “ na obnově růstu, a centrální banku, aby snížila úrokové sazby. Strana se snaží uklidnit vyděšené bosse technologických firem. Dalším pravděpodobným krokem je vyhlášení velkého, státními dluhopisy financovaného infrastrukturního programu.

Ale další obří dluhy a akry betonu neodstraní potřebu drakonických lockdownů ani nezmenší rizika Si Ťin-pchingova ekonomického modelu. Naopak ještě zvětší podíl té nejméně efektivní části čínské ekonomiky – státního sektoru. Čínská průmyslová politika zaznamenala úctyhodné úspěchy, například při vybudování dominantního globálního postavení v pokročilých bateriích. Si Ťin-pching doufá, že technologie a nová plejáda státních investičních fondů zajistí pružnější rozhodovací procesy. Ale nezapomínejme ani na všechny ty skličující nezdary, těžkým průmyslem počínaje a mikročipy konče.

Putinova „pomalá“ válka štve čínské komunisty. Kazí jim byznys

Čína je stále více nespokojená s tím, že Putinovo Rusko nedokáže rychle ukončit válku na Ukrajině. Sankce a válčení totiž ohrožují byznys čínských firem.

Zároveň došlo k poškození stimulů v nejvýkonnější části hospodářství – v soukromém sektoru. Je to vidět na finančních trzích, které zaznamenaly silný odliv investic. Vzrostla cena kapitálu – čínské akcie se prodávají o 45 levněji než ty americké, což je téměř rekordní rozdíl. Propočty investorů a podnikatelů se mění. Někteří se obávají, že komunistická strana přiškrtí výnosy z jakéhokoli úspěšného podnikání, protože se bojí bohatství a moci v soukromých rukách. Rizikoví investoři hlásí, že místo na nejlepší nápady začali sázet na největší příjemce státních dotací. Poprvé za čtyřicet let neprochází žádný významnější sektor čínské ekonomiky liberalizačními reformami. A bez nich utrpí růst.

Si Ťin-pchingova ideologická ekonomika má dalekosáhlé následky pro svět. Stimulační balík sice může nakopnout poptávku, ale na obzoru visí další lockdowny, které ohrozí globální hospodářství, už tak koketující s recesí. Čína je velká a natolik sofistikovaná, že ji nadnárodní korporace jednoduše nemohou ignorovat. Ale čím dál víc se jich bude snažit alespoň částečně odklonit své dodavatelské řetězce mimo Čínu, Apple už to údajně dělá.

Velké čínské firmy budou možná ve třicátých letech vládnout některým sektorům, ale Západ bude patrně při dovozu čínských výrobků čím dál obezřetnější. A pokud jde o diplomacii, méně ambiciózní a méně nezávislý soukromý sektor znamená, že bude čínská přítomnost v zahraničí političtější a více pod kontrolou státu. A může být také méně efektivní a zhoubnější, což už nyní můžeme vidět v Africe.

Nástrahy vlády jednoho muže

A jaký bude život v izolovanější Číně? Na internetu se sice lidé rozčilují kvůli lockdownům a ztrátám zaměstnání, ale kvůli státnímu šmírování, propagandě a široké podpoře stranických cílů jsou nějaké občanské nepokoje velmi nepravděpodobné. Někteří technokraté nesouhlasí s posunem své země doleva, ale nemají dostatečnou moc a odvahu, aby nahlas něco namítali. A co lze vyčíst z černé skříňky vrcholové čínské politiky, nemá 68letý Si žádného vážného konkurenta. A přitom jsou krátce před stranickým sjezdem, který mu má zajistit setrvání u moci přinejmenším do roku 2027, nedostatky vlády jednoho muže druhé největší ekonomice světa do očí bijící.