Vybrané články
z týdeníku The Economist

Sex? Děkuji, až jindy

Mladí lidé díky karanténě poprvé zkoušejí vážnější a dlouhodobější vztahy. A to i přes seznamovací aplikace.

ilustrace Vojtěch Velický

Na fotce na telefonu vypadal Rob (ve skutečnosti se jmenuje jinak) vážně dobře. Čtyřiadvacet let, klasicky pohledný, zaměstnaný na Wall Street, vyhlídky na seznamovacích aplikacích měl víc než nadějné. Odvést si ženu z baru do ložnice mu nedělalo žádný problém. Sex byl vždycky na dosah. Jenže pak v březnu zasáhla New York nákaza covidu-19 a odřízla ho od všech zdrojů.

Být single není v současné době lehké. Dodržování pravidel bezpečného odstupu jakékoliv schůzky „naživo“ výrazně komplikuje. Někteří lidé se i přesto snaží. Ve společensky konzervativním Bangladéši, kde spolu lidé, kteří nejsou příbuzní, žijí jen velmi výjimečně, se řada párů nechala před vyhlášením karantény narychlo oddat. V Itálii si milenci dávají schůzky ve frontách v obchodech.

Mnohem víc lidí však hledá lásku na internetu. Někteří se pokoušejí obnovit osvědčené online formáty. V Lagosu moderují profesionálové večery virtuálních her pro nezadané. V Číně se tančí celou noc na „internetových diskotékách“, načež se páry vytrácejí do chatovacích místností, aby si mohli popovídat o samotě. Jiní se uchylují k nové formě: virtuálnímu rande. Osamělost, kterou prožívají v karanténě, je vede k přehodnocování toho, co vlastně od vztahu chtějí.

Seznamovací aplikace a webové stránky využívá téměř 240 milionů lidí. Podle studie provedené sociology ze Stanfordovy univerzity a z Univerzity Nové Mexiko, která byla zveřejněna v roce 2019, měly i před pandemií americké páry větší šanci, že se potkají přes některou z online seznamek než osobně. Podobné aplikace se těší čím dál větší oblibě i v chudých zemích, obzvláště v těch, kde není na randění nahlíženo zrovna přívětivě. Ve státech, jako jsou Bangladéš nebo Egypt, vzali nezadaní lidé aplikace typu Tinder útokem.

Jak karanténa změnila internet

Noční pracovní zprávy přes Slack místo internetové seznamky.

Seznamovací aplikace jsou ale postavené tak, aby přiměly své uživatele odložit mobil a vyrazit do baru, což během pandemie není zrovna ideální model. Podle App Annie, firmy specializující se na výzkum trhu, však počet uživatelů pěti nejoblíbenějších internetových seznamek zůstává i letos beze změny. Potenciální Romeové a Julie je navíc využívají intenzivněji než před úderem covidu-19. Počet zpráv, které denně putovaly přes produkty společnosti Match (platformy OkCupid, PlentyOfFish, Tinder, Hinge a Match.com), v dubnu vzrostl v porovnání s posledním týdnem v únoru o 27 procent. Během posledního únorového týdne, kdy epidemie řádila v Číně nejsilněji, strávil průměrný uživatel Tantanu na aplikaci o 30 procent víc času než obvykle.

Před pandemií si uživatelé internetových seznamek stěžovali na nestálost potenciálních známostí. Řadě lidí se s těmi, kdo jim byl aplikací „přiřazen“, ani nepodařilo zahájit konverzaci – a pokud se jim to povedlo, opačná strana se podle Dawoon Kangové z aplikace Coffee Meets Bagel velice rychle odpojila. Podle Rachel DeAltové, odbornice na vztahy ze společnosti Match, se uživatelé chovali k potenciálním protějškům jako ke „snadno nahraditelným“ proto, že se mohli velice snadno seznámit s někým jiným. To přiživovalo frustraci uživatelů: loni v říjnu 45 procent amerických uživatelů seznamovacích aplikací sdělilo výzkumníkům z Pew, že zkušenost s internetovým seznamováním byla „vyčerpávající“.

Covid-19 přelétavost uživatelů podstatně omezil. Mezi únorem a březnem se průměrná konverzace na Tinderu, jedné z nejoblíbenějších aplikací tohoto druhu, prodloužila o 25 procent. „Lidé věnují čas tomu, aby se vzájemně poznali,“ vysvětluje Kangová, která sleduje obdobný trend na Coffee Meets Bagel.

Bangladéšanka Shenaz tráví nyní denně několik hodin videohovory s přítelem, kterého před pěti měsíci potkala na Tinderu. Obávala se, že se jeden druhému během karantény odcizí, ale vědomí, že se nemůže seznámit s nikým jiným, ji „přimělo do tohoto vztahu investovat“ víc než kdy předtím. (Má větší štěstí než řada jiných. Podle Saedy Bani z BRACu, bangladéšské neziskové organizace, zabavují muži v chudých rodinách mobilní telefony ženským příbuzným, obzvláště těm mladším, aby jim zabránili utrácet peníze za telefonní kredit a mluvit s cizími muži.)

Cesta do pekla

Jen si představte, jak bude po pandemii vypadat služební cesta.

Pandemie také přiměla nezadané lidi, aby ochotněji ukazovali svou tvář. Dříve zapínali webové kamery jen výjimečně. Podle Mika, osmadvacetiletého uživatele Bumble z Perthu, bývaly videohovory „pracovní záležitostí“ a využívat je k seznamování mu připadalo ujeté. Z průzkumu, který v polovině dubna provedl mezi svými uživateli Match, vyplynulo, že video při seznamování před pandemií používalo jen šest procent amerických singles.

V době covidu-19 se však staly samozřejmostí debaty s přáteli a rodinou přes Zoom. Podle průzkumu Match by v současné době využilo video 70 procent amerických singles. Bumble, který umožnil videohovory loni v červenci, zaregistroval mezi třetím a čtvrtým týdnem v březnu 84procentní nárůst jejich užívání. Hinge, The League a Match zpřístupnily videohovory minulý měsíc. V plánu to má také Facebook Dating a Tinder.

Lidé si při videoschůzkách až překvapivě často „vylévají srdce“. Doma se na rozdíl od restaurace, kde rozhádaný pár způsobí rozruch, najde jen málo rozptýlení, která by člověku umožňovala udržovat v chodu nezáživnou konverzaci. Mike si uvědomil, že se při virtuálních schůzkách vyhne obávanému „trapnému tichu“ jedině tak, že bude „skutečně poslouchat, skutečně reagovat a přemýšlet o tom, o čem se spolu baví“. Ve výsledku pak zjistíte, že „jste jeden do druhého něco investovali“. Abigail Arungaová, novinářka z Nairobi, poukazuje na to, že právě takové schůzky prosejí ty, s nimiž si nemáte co říct.

Nešťastní mileniálové

Mladí Jihoevropané stihli do pětatřiceti už dvě velké krize. Zradikalizuje je utrpení?

DeAltová se domnívá, že tyto změny odkrývají niternou lidskou touhu po společnosti. Zdůrazňují také to, jak špatně někteří nesli uspěchanou romantiku doby předpandemické. Merav Gurová, psycholožka z Manhattanu, říká, že před pandemií měli její mileniální klienti pocit, že je okolí tlačí do nezávazného sexu. Ti úzkostnější kvůli tomu pověsili seznamování na hřebík. Sebevědomější mileniálové jako bankéř Rob se naopak po hlavě vrhli do kultury bleskových vztahů, které je však nedokázaly uspokojit.

Podle Gurové jim izolace paradoxně zlepšila emoční život. Ti, kterým nenucenost seznamovacích aplikací ubližovala, říkají, že v porovnání s dobou před pandemií jsou lidé, s nimiž se teď setkávají, výrazně milejší a vnímavější. Uživatelé aplikací, kterých se v březnu dotazovali v rámci studie na Kinsey Institute z University of Indiana, podle jednoho z autorů, Justina Lehmillera, „většinou říkali, že ostatní uživatelé jsou v porovnání s dobou před pandemií přátelštější, jsou ochotnější dělat videohovory a vést smysluplnější konverzace“.

Jakmile karanténa skončí, staré zvyky se nevyhnutelně vrátí. V Pekingu, který se pomalu znovu otevírá, zaplnily parky korzující dvojice a restaurace nestíhají obsluhovat stoly pro dva. V Íránu, který po týdnech znovu umožnil autům vyjet do ulic, se jistý učitel zaregistroval u místní car-sharingové aplikace a doufá, že se tak setká se ženami. Podle DeAltové se však ještě dlouho budou mít nezadaní lidé na pozoru před případnými partnery – minimálně než se zbavíme strachu z návratu nákazy. Z březnového průzkumu OkCupid vyplynulo, že téměř všichni jeho uživatelé plánují používat video i v budoucnosti. Virtuální schůzky tak možná pandemii přežijí.