Sen o čisté energii z fúzních reaktorů může zabít nedostatek paliva
Termojaderná fúze by se jednou mohla stát nevyčerpatelným zdrojem energie. Jenže chybí palivo. Tritia je na světě jen 25 kilogramů a může dojít ještě před spuštěním první skutečné fúzní elektrárny
Komerční fúzní reaktor zatím nikdo neviděl a minimálně ještě pár desítek let neuvidí. Jadernou fúzi sice fyzikové teoreticky popsali už před sto lety, jenže cesta k čistému a takřka nevyčerpatelnému zdroji energie je mimořádně složitá a vyžaduje řešení spousty delikátních vědeckých hádanek: jak ohřát vodíkové palivo pomocí obří „mikrovlnky“ na teplotu vyšší, než panuje ve středu Slunce, jak přimět plazmu, aby v supersilném magnetickém poli spořádaně levitovala, jak donutit atomy vodíku, aby se ochotně spojovaly, jak omezit všudypřítomné úniky energie i paliva a nakonec jak dosáhnout toho, že reaktor bude vyrábět více energie, než kolik jí „sežere“.
Něco už se povedlo, a pokud se podaří překonat další překážky, mohl by někdy po roce 2050 začít fungovat první demonstrační fúzní reaktor dodávající elektřinu. Samozřejmě k tomu ale dojít nemusí a příčinou – jak v rozsáhlém článku píše prestižní odborný časopis Science – nemusí být žádná z výše naznačených delikátních hádanek, ale překvapivě banální „inženýrský“ problém – nedostatek paliva. Jaderní fyzikové zabývající se fúzními reaktory si s tím dosud hlavu příliš nelámali, ale pokud nezačnou, mohou se brzy ocitnout v situaci člověka, který kvůli výrobě šicího stroje vynalezl soustruh, frézu, vrtačku a šroubovák, ale pak zjistil, že si nemá kde koupit nit.
25 kilogramů
Princip termojaderné fúze je jednoduchý – lehčí prvky se za obrovské teploty a tlaku slučují v prvky těžší a část hmoty se přitom mění v energii. Slavná Einsteinova rovnice E = mc2 zajišťuje, že je té energie (E) opravdu hodně, protože úbytek hmotnosti (m) se násobí rychlostí světla (c) na druhou.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
