Sekera, že ji neuneseš

Vláda ohlásila repete a po loňském plánovaném půlbilionovém schodku si letos dala identický nepředstavitelný ranec dluhu podruhé. Loni se jí rozfofrovat všechno nepovedlo, letos to ale vypadá, že by pět set miliard ještě mohlo být málo.

Že se bude rozpočet masivně překopávat a deficit poroste, bylo jasné, už když se loni v prosinci schvaloval. Došlo totiž k daňové revoluci zrušením superhrubé mzdy, s čímž rozpočet ještě nepočítal. Jenže předpokládaný výpadek ve výši zhruba 87 miliard korun je jen necelou půlkou té sekery, kterou se Babišova vláda chystá přizatnout. Takže výpadek je jistý a menší určitě nebude.

Nově ministerstvo financí čeká snížení výnosu DPH o více než jedenáct miliard, a především počítá se 77 miliardami výdajů navíc. Z toho je 34 miliard na další podporu firmám postiženým covidem, což vzhledem k posunu situace od Vánoc je také stoprocentně vyčerpatelné a možná toho bude i málo. A k tomu je zde ještě 20 miliard pro veřejný sektor, což má být na odměny zdravotníkům, zaměstnancům sociálních ústavů či na testování žáků ve školách, a ty tam také nezůstanou na sušení.

Saldo minus půl bilionu korun je tak velmi reálné, a pokud bude covidová krize nadále léčena dosavadním způsobem, může to být jen horší a horší.

Dluhová brzda...

Státní dluh dosáhne 45 procent HDP a šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová vzhledem k tomu, že masivní část důvodů snížených příjmů a zvýšených výdajů s koronavirem nezmizí, celkem realisticky odhaduje, že hned v roce 2022 překročíme hranici dluhu 50 procent HDP a bude se aktivovat dluhová brzda, která ukládá vládě předložit vyrovnaný rozpočet, což povede k prudkému růstu zdanění. To je v takové situaci prakticky jediné řešení, protože ke snížení důchodů se fakt nikdo neodhodlá.

Pak je zde ještě další řešení, že se na dluhovou brzdu vykašleme s dnes oblíbenou argumentací, že jsme na tom pořád lépe než naprostá většina zemí Evropské unie a někdy brzy také začneme šetřit a z deficitů se proinvestujeme a tak dále.

… před řeckou cestou

Jen před pár týdny přitom skončilo pravidelné hodnocení, které u nás prováděly nejdůležitější ratingové agentury. Česko pro ně zůstává stále spolehlivým dlužníkem se stabilním výhledem. Jsou přesvědčeny, že tak, jako to bylo v Česku po celé dlouhé století, kdy jsme byli fiskálně vzornou zemí od dob Aloise Rašína až do dob Mirka Kalouska, přijde v Česku racionální stabilizace veřejných financí v podobě nějaké reformy veřejných rozpočtů.

Ale co když nepřijde? Posledních sedm let jsme strávili destrukcí všeho racionálního v rozpočtové politice a současné obří deficity jsou toho jasným a nevyhnutelným důsledkem. Obrovsky narostly mandatorní výdaje, jejichž pokrytí příjmy bylo podmíněné prudkým růstem daňových výnosů z nebývalého mzdového růstu, který byl způsoben přehříváním ekonomiky. Fiskálně to bylo dlouhodobě neudržitelné a covid to jen pořádně nasvítil.

K tomu, aby došlo k žádoucí změně, je potřeba mít odhodlanou vládu se silným mandátem, což přičiněním Ústavního soudu nejspíše nehrozí. A také kompetenci u vládních partají. A s tou to také momentálně nevypadá nejlépe. Ratingové agentury to asi zatím netrápí. Nakonec jsou už zvyklé nosit z ostudy kabát. Ale nás by to trápit mělo. Řecká cesta nyní vůbec nevypadá nerealisticky.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní