Sedím na penězích a je mi špatně

Na současné hospodářské mizerii je pozoruhodné, kolik je v ní peněz a kolik firem je bez dluhu

Zeptáte-li se Američana, jak se mu daří, velí mu dobrá výchova odpovědět, že „dobře“, přinejhorším „docela dobře“. Chce-li zdůraznit, že si je něčím jist, řekne, že je to jako „peníze v bance“, zkrátka „ložené“. V Česku je spokojenost s vlastními poměry vyjadřována buď formou žertování, nebo jde o poťouchlý způsob, jak dopálit závistivé okolí.

Na to, že Česko zažilo nejhlubší hospodářský pokles za celou jednu generaci, je tady pár věcí, které obraz všeobecné hospodářské mizerie, pandemické únavy a společenské chandry docela narušují. Kupříkladu: Kdo by si troufl říct, že takový obor jako lesnictví a těžba dřeva dokázal v roce, kdy pokračovala kůrovcová těžba a ceny dříví byly v suterénu, snížit nejen čistou zadluženost vůči bankám (rozdíl mezi úvěry a vklady), ale zároveň mu stouply peněžní zůstatky na bankovních účtech - v prosinci meziročně o hezkých 42,6 procenta na 8,3 miliardy korun a nějaké drobné?

Peníze v bance

Z grafů, sestavených na základě bankovní statistiky vedené ČNB, přitom vyplývá, že to ani zdaleka není ojedinělý případ, ale spíše pravidlo. Jakkoliv to o sobě zástupci oborových sdružení a podniků neříkají, heslo „money in the bank“ platí i tam, kde by člověk vinou nařízených uzávěr, jež postihly jejich odběratele nebo přímo je, čekal pravý opak.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit