Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Šedesát procent Cézanna
V éře mobilních aplikací může drahá auta a obrazy vlastnit každý. A nestojí to moc.
Představte si, že vlastníte obraz Claudea Moneta, Lotus Esprit z roku 1977 nebo plnokrevníka. Někteří retailoví investoři za pandemie ujížděli na kupních opcích. Jiní zase zatoužili okusit života z vyšší společnosti. Stačí jim k tomu jedno klepnutí na obrazovku mobilního telefonu v příslušné aplikaci a – mnohdy za méně než cenu láhve kvalitního šampaňského – mohou mít drahých cetek co hrdlo ráčí.
Mini IPO pro mileniály
Tak vypadá podílové vlastnictví pro mileniály. Investiční model častěji spojovaný například se soukromými tryskáči a prázdninovými domy přerostl do výtvarného umění, autoveteránů, sportovních memorabilií a dalších ezoterických předmětů. A během řádění covidu-19 tento druh investic získal na popularitě.
Trend odstartovala americká Komise pro kontrolu cenných papírů, když se v roce 2015 rozhodla zvýšit částku, kterou mohou firmy získat z „mini“ IPO, na 50 milionů dolarů. Tyto primární úpisy akcií jsou otevřené všem, nejen „akreditovaným“ investorům. Plošná data pro celý sektor nejsou k dispozici, ale Anthony Citrano, zakladatel startupu Acquicent, který se specializuje na podílové vlastnictví automobilových veteránů, odhaduje, že na začátku letošního roku měl celý tento trh hodnotu těsně pod 50 miliony dolarů. Od té doby podle něj narostl o pětinu. Rob Petrozzo z Rally Rd., dalšího startupu, který nabízí podíly ve starých autech, vínech a knihách, dodává, že jejich platforma přitahuje hlavně dvacátníky.
Masterworks, firma založená v roce 2017, prodala podle svého zakladatele Scotta Lynna v průběhu pandemie patnáct uměleckých děl v hodnotě převyšující milion dolarů. Prodaly se mimo jiné podíly celkově za 1,5 milionu dolarů ve firmě vzniklé kolem jediného díla Briana Donnellyho, bývalého streetartového umělce známého jako Kaws. Jedna akcie vyšla na pouhých dvacet dolarů, ale výčet rizikových faktorů při IPO vydal na patnáct stránek. Firma nemá žádnou minulost, neočekává žádné příjmy a samotný obraz, varovaly dokumenty, se nakonec možná prodá se ztrátou. Další mini IPO se týkaly prací Andyho Warhola a Banksyho.
Možnost pro muzea v nouzi
Nejčastější je, že startup získá v aukci nebo třeba od galerie nějaký cenný předmět, načež vytvoří firmu přímo svázanou s tímto aktivem a prodá její akcie. Další variantou je možnost získat menšinový podíl v něčem, co patří soukromému vlastníkovi nebo galerii, kteří potřebují získat likviditu, ale nechtějí se rozloučit s celým dílem. „Když budu mít v obýváku Cézanna, nikdo nebude vědět, že mi patří jenom šedesát procent z něj,“ říká Kevin Conroy, bývalý člen představenstva aukční síně Sotheby’s a současný poradce Acquicentu, který plánuje využít tento postup. Tento model by se mohl zalíbit muzeím, které bojují se nedostatkem prostředků, dodává Conroy.
Některá díla mohou investorům trochu vydělávat na dividendách, při sponzorovaných akcích nebo při zápůjčkách. V některých případech mají také investoři přístup do galerií spravovaných danými platformami nebo na ně může vyjít řada, aby provedli „svého“ závodního koně po padoku. Ale možnost prodávat podíly na druhotném trhu je velmi malá, nakoupená drahá aktiva jsou nelikvidní a plná rizik, takže někteří investoři nevyhnutelně prodělají kalhoty. Ale aspoň chvíli si mohou připadat, že žijí ve světě Velkého Gatsbyho. A když se investice nevydaří, vždycky si mohou dopřát trochu toho šampaňského.
