Glosa: Scheissearbeit paní Venezuely

Tak máme kurzarbeit. Ó my se máme! Zvláště když 70 procent žádostí zaměstnavatelů je formálně chybných, a jejich žádosti jsou proto zamítnuty, takže to mohou zkusit znovu a doufat, že to tentokrát klapne.

Tedy jestli si dokážou někde opatřit smlouvu s bankou o zřízení účtu starou bratru 20 let, která většinou už dávno proletěla komínem malešické spalovny a která je prý k přiznání kurzarbeitu zcela nezbytná.

Když jsme v jednom z prvních textů na webu týdeníku Hrot varovali, že největším problémem při protikrizových opatřeních nebude nedostatek zdrojů, ale nefunkčnost státní správy, netušili jsme, že to dostaneme potvrzeno už za pár hodin. Selhání ministerstva práce a sociálních věcí je přitom neuvěřitelné. Česká správa sociálního zabezpečení již řadu let využívá při výběru pojistného elektronické formuláře, které prakticky nelze odeslat, pokud nejsou formálně korektně vyplněny.

Proč se eráru daří, když lidem bere, a nedaří, když má jednou něco vracet, ví asi jen nějaký klotový duch.

Zato vláda by měla nejen vědět, ale také nějak národu popsat smysl svého konání, když místo triviálního vrácení dvou či tří zaplacených plateb sociálního pojištění zvolila byrokratickou cestu formulářů a dokládání nároků hraničící se šikanou. Zvláště, když díky datům z EET a kontrolních hlášení by to vracení ani nemuselo být plošné, protože bdělé státní oko moc dobře vidí, jak se komu hýbou v karanténě tržby. Když se tyto systémy konečně k něčemu bohulibému hodí, tak jako by nebyly?

Naše paní ministryně Maláčová, zvaná Venezuela, by po tomto fiasku měla ze svého úřadu zmizet někam daleko. Třeba do Zimbabwe. A nečekat, až jí bude pracující lid se slzami v očích děkovat, že místo výplaty dostal výpověď.