Sbohem, levné letenky. Klimatická politika tlačí na aerolinky

Tažení evropských politiků za čistším vzduchem našlo vhodný terč v komerčním leteckém provozu.

Sbohem, levné letenky. Klimatická politika tlačí na aerolinky
ilustrační foto | Shutterstock.com

Připoutáte se a zhlédnete video o tom, co máte dělat, když vaše letadlo vybuchne. Než se nadějete, za nijak drobnou úplatu vám nabídnou jídlo, které již jako by někdo jednou snědl, a už abyste vystupovali. Levné aerolinky se netají tím, že je nezajímáte. Výměnou za to jste za chvíli (třeba) na Mallorce za tisícovku.

Tak to už nejspíš nikdy nezažijete - alespoň pokud uspěje nová vlna klimatické politiky, jež nachází podporu na různých důležitých místech Evropské unie. První na řadě jsou lety na krátkou vzdálenost.

Hlavním tahounem této vlny může od podzimu být šéfka německých Zelených Annalena Baerbocková. „Rodina cestující vlakem by měla platit za jízdenky méně než za letenky,“ citoval ji v půli května nedělník Bild am Sonntag, ponechávaje zdvořile od cesty dotaz, proč by rodina cestující vlakem měla platit za letenky. Za nešikovnou formulací Baerbockové však je seriózní zájem. „Lety na krátkou vzdálenost by dlouhodobě měly zmizet úplně,“ řekla, „za 29 eur na Mallorku? Klimatu nakloněný způsob zdanění letů by takové dumpingové ceny zastavil.“

Jindy by mohlo být docela jedno, jestli má politik Zelených ve svých prohlášeních pravdu, jestli jedná konstruktivně -a koneckonců jestli vůbec něco říká. Jenže němečtí Zelení disproporčně profitují z poklesu popularity vládnoucích křesťanských demokratů (jejich koaliční partner, sociální demokracie, je slabý dlouhodobě) kvůli poslední vlně covidové pandemie. Ta zasáhla Německo hůře než dvě předcházející a zle poškodila oblibu vlády Angely Merkelové.

Zelený pokrok

Podle průzkumů veřejného mínění (viz graf) sbírají Zelení hlasy voličů všech stran s výjimkou liberálů (FDP) plus jsou atraktivní pro prvovoliče. Dotáhli se tak na dosud bezkonkurenční CDU; připočtemeli fakt, že posledně jmenovaná partaj půjde do podzimních voleb oslabená absencí odcházející Merkelové, je docela dobře možné, že se Baerbocková po podzimních volbách stane novou spolkovou kancléřkou. To dodává na důležitosti i jejím dnešním slovům - ačkoli je třeba brát je jako součást předvolební kampaně s mírnou rezervou.

 

Když přijde na věci klimatické, má v Evropské komisi hlavní slovo zvlášť k tomu jmenovaný místopředseda, Holanďan Frans Timmermans. Když proto Baerbocková přišla se svými radikálními představami o prázdných zelených letištích, novináři obrátili pozornost k němu.

Timmermans s Baerbockovou souhlasil jen napůl. Myšlenku přímého zákazu letů na krátké vzdálenosti nepodpořil, ale navrhuje opatření, která směřují k podobným výsledkům.

„Jsem pro, aby letecké palivo podléhalo stejné dani jako všechna ostatní paliva,“ řekl britské BBC. To má svoji logiku: například právě v Německu kerosin takové dani nepodléhá. Jeho zdanění (jednotné pro celou Evropskou unii) již také Evropská komise zvažuje, přičemž předpokládá, že by mělo zdražit letenky o deset procent, srazit letecké emise nežádoucích plynů o 11 procent a zároveň o týchž 11 procent snížit počet cestujících.

Pro doplnění kontextu: letectví je celkem odpovědné za vypouštění 2,4 procenta světového oxidu uhličitého. Spolu s dalšími ekologicky negativními efekty tak podle materiálů, jimiž se EU řídí, přispívá ke klimatickým změnám pěti procenty. Současná úsporná opatření sice omezují emise o jedno procento ročně, ale nárůst objemu letecké dopravy je šestkrát rychlejší.

Létejte méně!

Z výroků Timmermanse a Baerbockové plyne, že umělé omezování letecké dopravy nebude žádný med. Timmermans se například nechal slyšet, že kdyby se občané EU nechali přesvědčit a létali pouze jednou ročně, klimatu by se ulevilo a jejich peněženky by to nepocítily. „Nikdo nemusí létat desetkrát nebo dvanáctkrát za rok,“ citovala jej znovu BBC.

Důsledně vzato by výroky místopředsedy Evropské komise mohly naznačovat radikální přehodnocení vztahu exekutivy EU k tržní ekonomice vůbec. Nikdo nepotřebuje nosit více než jeden šperk za kvartál, jíst slaninu dvakrát do týdne nebo telefonovat více než deset minut denně, mohl by Timmermans tvrdit stejně dobře - a zatížit kvůli tomu zlato, prasata a telekomunikace zvláštní daní.

Timmermans je celoživotní socialista a předpokládejme, že jej kromě životního prostředí trápí i nůžky materiální nerovnosti v EU, k jejichž dalšímu rozevření by jeho návrh vydatně přispěl. Předpokládejme také, že díky dlouholeté bruselské praxi převládne v uvažování (jeho i jeho kolegů) pragmatismus, takže na takový extrémní scénář nedojde.

Na druhé straně nikdy nevíte: také Baerbocková má v zásobě další nápady na vylepšení klimatických podmínek na Zemi. Jedním z nich je nařízení, že každý dům postavený v Německu musí mít předem určenou plochu osazenou solárními panely.

Vlak namísto letadla

Stran omezení počtu letů však Baerbocková není první. O tom, že to není nic jednoduchého, vědí ve Francii. Dolní komora tamního parlamentu v dubnu schválila zákon, jenž zakazuje létat na vnitrostátních linkách tam, kam je možné dojet vlakem za dvě a půl hodiny.

Vzhledem k tomu, že rychlé vlaky ve Francii jezdí opravdu rychle, zasáhlo by opatření cestování mezi Paříží a Nantes, Lyonem i Bordeaux. A to je ještě mírná verze: zákonodárci byli původně pod tlakem návrhu na zrušení letů, které se dublují s železničními spojeními do čtyř hodin. To by prakticky znamenalo zrušení veškeré vnitrostátní letecké dopravy.

Tak zněl návrh Občanské klimatické konvence, což je orgán, jejž vytvořil v roce 2019 prezident Emmanuel Macron ve snaze naslouchat hlasu lidu. Na 150 zástupců veřejnosti jeho prostřednictvím komunikuje s vládou. Jeho čtyřhodinovému požadavku v parlamentu oponovali zástupci některých regionů a pochopitelně i letecká společnost Air France-KLM.

 

Francouzi nemohou spoléhat na nějakou zvláštní legislativní zdrženlivost. Jejich parlament například již v minulosti z ekologických důvodů zakázal venkovní topidla, která v zimě vytvářejí na zahrádkách restaurací a barů milosrdné oázy tepla.

Oponentům čtyřhodinového požadavku však nakonec nahrálo něco jiného: přesunutí tak velkého množství cestujících na železnici by unfair způsobem nahrálo státnímu dopravci SCNF. „Musíme přijmout opatření, která by SCNF znemožnila zvyšovat ceny nebo naopak snižovat úroveň kvality poskytovaných služeb,“ říká skupina zabývající se ochranou spotřebitelů UFC-Que Choisir.

Lze předpokládat, že dopad takových opatření by bylo nutno regulovat další dávkou protichůdných opatření a tak dále. Nakolik to evropským zákonodárcům bude stát za to, se dozvíme velmi rychle.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní