Vybrané články
z týdeníku The Economist

Sbohem, kolonie! Komu připadne americká základna na ostrově Diego García?

Britové vyjednávají o odchodu z Čagoských ostrovů v Indickém oceánu. Na atolu Diego García tam sídlí klíčová americká základna

Sbohem, kolonie! Komu připadne americká základna na ostrově Diego García?
ilustrační foto | Profimedia.cz

V polovině šedesátých let minulého století už se Británie vzdala většiny svého někdejšího impéria. V roce 1965, ve stejném roce, kdy se vzdala Gambie a Malediv, však také vytvořila novou kolonii. Při jednáních o nezávislosti s Mauriciem si Británie vyčlenila z jeho území pro sebe celkem 58 odlehlých ostrovů, známých jako Čagoské ostrovy. Nově se staly Britským územím v Indickém oceánu (BIOT). Mezi lety 1968 a 1973 bylo odtamtud vysídleno veškeré domorodé obyvatelstvo.

Za těmito kroky stála studená válka. Čagoské ostrovy byly strategickým bodem, z něhož se dala udržovat přítomnost v Indickém oceánu. Největší ostrov souostroví – Diego García – si od Británie dlouhodobě pronajímala americká vláda a využívala jej jako vojenskou námořní základnu. Po teroristických útocích z 11. září 2001 odtud Američané podnikali letecké údery na Afghánistán a Irák a význam ostrova Diego García pravděpodobně ještě vzroste, pokud bude geopolitické napětí mezi Amerikou a Čínou dál sílit.

Odsun na Mauricius

Obyvatelé ostrovů byli původně přesídleni na Mauricius a na Seychely, kde mnoho z nich žije dodnes. V roce 2002 Británie těm, kteří se narodili na Čagoských ostrovech, a jejich dětem udělila občanství; v roce 2022 se k nim přidali i jejich potomci. Zhruba tři tisíce Čagosanů už nyní žije v Crawley nedaleko londýnského letiště Gatwick a britské úřady se připravují na příjezd dalších až pěti tisíc, když se teď podmínky pro udělení občanství rozvolnily. Návrat na Čagoské ostrovy jim nicméně Británie dlouhodobě odpírá. Tento postoj, stejně jako britský nárok na toto území, však přestávají být udržitelné.

V roce 2017 hlasovalo Valné shromáždění OSN pro postoupení případu, v němž se řeší otázka, zda byla dokončena britská dekolonizace Mauricia, Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ) v Haagu. V roce 2019 vydal ICJ posudek, v němž označuje pokračující britskou správu Čagoských ostrovů za „nezákonné jednání“ a uvádí, že je Londýn povinen jej „urychleně zanechat“.

V roce 2021, když se Mezinárodní soud pro námořní právo (ITLS) zabýval sporem mezi Mauriciem a Maledivami, uvedl, že „z verdiktu ICJ lze vyvozovat suverenitu Mauricia nad Čagoskými ostrovy“. V reakci na to OSN upravila svou oficiální mapu světa, která od roku 2020 vyobrazuje Čagoské ostrovy jako neoddiskutovatelnou součást Mauricia. Tato otázka je nepříjemná i v jiných ohledech. Když se britští diplomaté snažili získat podporu pro reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, ptali se afričtí vůdci, proč by měla mít Británie právo vypudit ruské síly, když sama nelegálně okupuje Čagoské ostrovy.

Tajná jednání

Británie v minulosti říkala, že se Čagoských ostrovů vzdá, jedině pokud nebude Diego García zapotřebí k zajištění bezpečnosti. Postoj londýnské vlády se však nyní mění. V září, v době svého krátkého působení v premiérské funkci, se Liz Trussová setkala s premiérem Mauricia Pravindem Jugnauthem. V listopadu ministr zahraničí James Cleverly vyhlásil, že Británie vyřeší „výkon suverenity“ nad Čagoskými ostrovy „v souladu s mezinárodním právem“.

Od té doby proběhla dvě kola jednání. Jsou tajná, ale mnozí očekávají, že se na jejich konci Británie vzdá nároku na Čagoské ostrovy. Mauricius nabídl záruky „bezproblémového fungování“ americké základny včetně nového pronájmu území na dalších 99 let. Sama Británie by mohla na ostrově Diego García udržovat vojenskou přítomnost až do roku 2036, kdy vyprší dosavadní pronájem Američanům.

Ani touto dohodou nemusí celá záležitost skončit. Patnáctého února zveřejnila charitativní organizace Human Rights Watch zprávu, v níž Ameriku a Británii obvinila ze zločinů proti lidskosti, kterých se údajně měly dopustit na Čagosanech; podle HRW mají ostrované nárok na reparace od obou vlád. I když se Británie Čagoských ostrovů vzdá, zjevně se jí nepodaří pohřbít historii.

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com