Vybrané články
z týdeníku The Economist

Sbohem, a díky za čipy

Globální válka o čipy vstupuje do nové fáze. Možná nastupuje jejich čínská éra.

Sbohem, a díky za čipy
ilustrace Vojtěch Velický

Když byly v roce 1958 vynalezeny mikročipy, našly první významnější využití v jaderných raketách. Dnes se jich vyrábí asi bilion ročně, tedy 128 na každého člověka na planetě. Čím dál víc zařízení a strojů obsahuje čím dál víc polovodičů: v jediném elektroautě je jich více než tři tisíce. Rozkvět zažívají nové typy výpočetní techniky včetně umělé inteligence a „data crunchingu“. Poptávka dál poroste s tím, jak budeme propojovat další a další průmyslové stroje a opatřovat je čidly.

Po desítky let rozsáhlá síť firem vyrábějících čipy spolupracovala a soupeřila o podíl na rychle rostoucí poptávce - dnes jde o trh v hodnotě 450 miliard dolarů. V žádném jiném průmyslovém odvětví nenajdete takovou směsici tvrdé vědy, brutální kapitalistické intenzity a složitosti. Také vliv tohoto byznysu je mnohem širší. Pokud se jeho dodavatelský řetězec zadrhne, ekonomická aktivita se může zcela zastavit. Když na začátku letošního roku došlo ke krátkodobému výpadku dodávek čipů, zastavily se výrobní linky v automobilkách po celém světě.

A žádný jiný průmyslový obor není tak výbušný. Amerika už několik let uplatňuje čím dál tvrdší embargo vůči Číně, která dováží čipy za více než 300 miliard dolarů, protože nemá dostatečné výrobní kapacity, aby uspokojila vlastní potřeby. Nejnovější napětí v čipovém byznysu geopolitickou propast ještě víc rozevírá. Amerika začíná zaostávat ve výrobě, produkce se začíná soustřeďovat ve východní Asii a Čína usiluje o soběstačnost. Nejproblematičtějším úzkým hrdlem ekonomiky 20. století byl dovoz ropy přes Hormuzský průliv. Brzy to budou křemíkové destičky z několika málo technologických parků v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu.

Asijský duopol

Začněme posuny v branži. Nárůst poptávky a nové typy výpočetních technik nás přivedly do zlatého věku čipového designu. Nvidia, která vyrábí čipy pro herní počítače a umělou inteligenci, je dnes nejhodnotnějším americkým výrobcem čipů s tržní kapitalizací přesahující 320 miliard dolarů. Touha vyvinout ještě lepší a výkonnější čipy, které se méně zahřívají, jsou rychlejší nebo prodlouží životnost baterie, přitahuje k byznysu nové hráče.

Loni v listopadu představil Apple nové macy poháněné vlastním čipem (vlastní čipy používá už v iPhonech) a Amazon v současnosti vyvíjí čipy pro svá datová centra. Boom čipového designu zvýšil také zájem o nejrůznější akvizice. Nvidia například nabízí 40 miliard dolarů za britskou firmu ARM, která navrhuje čipy. Zcela nový postup při navrhování čipů na bázi architektury zvané RISC-V by mohl v budoucnu přinést další inovace.

A teď si tento divoký rej dejte do kontrastu s konsolidací ve výrobě čipů. Vyčerpávající šedesátiletý boj o nadvládu se chýlí ke konci. Moorův zákon, podle něhož se náklady na výkon počítače každých 18 měsíců až dva roky sníží o polovinu, přestává platit. Každou novou generaci čipů je technicky obtížnější vyrobit než tu předešlou a kvůli dramaticky rostoucím nákladům na výstavbu továren se také výrazně zvyšují sázky. Počet špičkových výrobců se z 25 v roce 2000 propadl na pouhé tři.

Nejslavnější z toho tria - Intel - má problémy. Propustil šéfa, což je samo o sobě přiznání, že zaostal za konkurencí. Je možné, že přestane vyrábět nejpokročilejší čipy, tzv. třínanometrovou generaci, a jako skoro všichni ostatní větší část produkce outsourcuje. Tak by zůstaly na vrcholu pyramidy jen dvě společnosti: jihokorejský Samsung a tchajwanské TSMC. Tchajwanci nedávno představili největší investiční rozpočet mezi soukromými firmami na světě. Na čipy od těchto dvou výrobců spoléhá plejáda nejvýznamnějších firem na světě, Applem a Amazonem počínaje a Toyotou a Teslou konče.

Přiškrcený Číňan

Dalším velkým bojištěm čipového byznysu je Čína. Amerika ztrácí v branži půdu pod nohama, a proto se snaží, aby zaostávala i Čína. Na začátku amerického technologického embarga byly úzce ohraničené obavy o národní bezpečnost kvůli Huaweii, ale nyní se zákazy a omezení týkají přinejmenším šedesátky firem včetně výrobců čipů. Na černý seznam se čerstvě dostal nejvýznamnější čínský výrobce čipů SMIC a výrobce chytrých telefonů Xiaomi. Kumulované účinky těchto opatření začínají Číňany bolet. V posledním čtvrtletí roku 2020 poklesly prodeje tchajwanského TSMC čínským odběratelům o 72 procent.

V reakci na to zařadil čínský státněkapitalistický aparát nejvyšší rychlost a snaží se co nejrychleji dosáhnout soběstačnosti ve výrobě čipů. Přestože vývoj a výroba čipů figurují v pekingských plánech už od 50. let, je Čína za světovou špičkou stále ještě o pět až deset let pozadu. Čínská vláda vyčlenila více než stomiliardový (v dolarech) balík na dotace a jen loni se o peníze z něj přihlásilo více než 50 tisíc firem, které nějakým způsobem pracují s čipy (a tudíž mají na státní dotaci nárok). Přední čínské vysoké školy posílily studijní programy zaměřené na mikročipy. Jestliže se éra pokročilých čipů vyráběných v Americe chýlí ke konci, věk jejich výroby v Číně možná začíná.

Mělo by nás to děsit? Nebezpečí samozřejmě nelze přehlížet. Pokud bude Amerika nadále vyklízet pozice ve výrobě špičkových čipů a Čína bude do jejich vývoje dál sypat ohromné prostředky, bude Bílý dům v pokušení zpřísnit embargo, aby čínský rozvoj přidusil. To může mít výbušné následky. A neúprosná logika úspor z rozsahu vede ke znepokojivé koncentraci výroby. Výrobní duopol by mohl začít využívat cenotvorbové páky. Na Tchaj-wanu, který Čína označuje za svoje území a vyhrožuje jeho obsazením, dnes sídlí pětina veškeré výroby čipů a možná polovina výrobních kapacit těch nejšpičkovějších. V čipovém byznysu se dost možná schyluje ke vzájemně zaručené disrupci, protože jak Amerika, tak Čína dokážou tomu druhému zkratovat ekonomiku.

Čipy a staré bloky

Někteří jestřábi v Americe a Evropě chtějí na čínské snažení odpovědět vlastní dotační bonanzou: polovodičovým socialismem. Ale to by zadusilo volnětržní renesanci v čipovém designu a nejspíš by to stejně skončilo nezdarem. Odběratelé čipů, jako je třeba Apple, by spíš měli TSMC a Samsung tlačit k tomu, aby diverzifikovaly lokality svých továren. Amerika musí od Tchaj-wanu a Jižní Koreje požadovat, aby přestaly dotovat čipové továrny, což by mohlo výrobce přimět přesunout část výroby na jiná místa na světě.

A konečně, prezident Joe Biden by měl vytvořit předvídatelný rámec pro obchod s Čínou v citlivých sektorech - včetně čipů -, který by Číňanům umožnil návrat do globálních dodavatelských řetězců a zároveň ochránil zájmy Západu. Jeho předchůdce v Bílém domě schválil chaotickou sbírku opatření, která brzdí rozvoj Číny, ať už jde o čipy, nebo finance. To Peking povzbudilo k urychlenému hledání vlastních alternativ. První čipy se opravdu používaly v raketách, ale teď by bylo moudré neudělat z nich ohnisko studené války 21. století.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní