Sbohem, a díky za čipy

Když byly v roce 1958 vynalezeny mikročipy, našly první významnější využití v jaderných raketách. Dnes se jich vyrábí asi bilion ročně, tedy 128 na každého člověka na planetě. Čím dál víc zařízení a strojů obsahuje čím dál víc polovodičů: v jediném elektroautě je jich více než tři tisíce. Rozkvět zažívají nové typy výpočetní techniky včetně umělé inteligence a „data crunchingu“. Poptávka dál poroste s tím, jak budeme propojovat další a další průmyslové stroje a opatřovat je čidly.

Po desítky let rozsáhlá síť firem vyrábějících čipy spolupracovala a soupeřila o podíl na rychle rostoucí poptávce - dnes jde o trh v hodnotě 450 miliard dolarů. V žádném jiném průmyslovém odvětví nenajdete takovou směsici tvrdé vědy, brutální kapitalistické intenzity a složitosti. Také vliv tohoto byznysu je mnohem širší. Pokud se jeho dodavatelský řetězec zadrhne, ekonomická aktivita se může zcela zastavit. Když na začátku letošního roku došlo ke krátkodobému výpadku dodávek čipů, zastavily se výrobní linky v automobilkách po celém světě.

A žádný jiný průmyslový obor není tak výbušný. Amerika už několik let uplatňuje čím dál tvrdší embargo vůči Číně, která dováží čipy za více než 300 miliard dolarů, protože nemá dostatečné výrobní kapacity, aby uspokojila vlastní potřeby. Nejnovější napětí v čipovém byznysu geopolitickou propast ještě víc rozevírá. Amerika začíná zaostávat ve výrobě, produkce se začíná soustřeďovat ve východní Asii a Čína usiluje o soběstačnost. Nejproblematičtějším úzkým hrdlem ekonomiky 20. století byl dovoz ropy přes Hormuzský průliv. Brzy to budou křemíkové destičky z několika málo technologických parků v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu.