Sankce nezabraly. Syrský pária se vrací

Výroční summit Ligy arabských států není žádná hitparáda. Takový syrský prezident Bašár al-Asad však musí být nadšený, že dostal pozvánku do Saúdské Arábie. Většina světa se ho štítí od roku 2011, kdy represemi vlastních spoluobčanů odstartoval jednu z nejbrutálnějších občanských válek 21. století. Z bojů vyšel jako vítěz a jeho sousedé spolu s některými západními zeměmi teď zvažují, zda s ním neobnovit vztahy. Dilema kolem Sýrie je akutní a jemu podobná se řeší i v případě jiných států včetně Afghánistánu nebo Zimbabwe. Měly by státy izolovat odpudivé režimy ještě dlouho poté, co je zřejmé, že sankce nepovedou k politické změně?

Ruští žoldáci a barelové bomby

Aby bylo jasno, Asad je válečný zločinec. Od roku 2011 v jeho zemi zahynulo přes 300 tisíc civilistů, tedy 1,4 procenta z předválečné dvaadvacetimilionové syrské populace. Asad se ve snaze udržet se u moci spolehl na teror, barelové bomby, ruské žoldáky z Wagner Group a Íránem financované milice. Z měst zbyly jen trosky. Asad stojí v čele mafiánského hospodářství. Před válkou mělo padesát syrských liber hodnotu jednoho dolaru, dnes se kurz pohybuje kolem 8700 liber za dolar.

Postoj sunnitských arabských států, které se stavěly proti Asadovi, se teď začíná měnit. Je zřejmé, že Asad nikam nezmizí. Okolní státy by si navíc přály, aby se miliony syrských uprchlíků vrátily domů, tím spíš, že se jejich počty po lednovém zemětřesení ještě zvýšily. Nedávné zmírnění napětí mezi Saúdskou Arábií a Íránem by mohlo znamenat, že Sýrie už není zástupným bojištěm širšího konfliktu mezi dvěma blízkovýchodními mocnostmi. Pokud by Asadův režim zůstal v izolaci, mohla by se z něj stát hrozba. Financuje se převážně obchodem s drogami: největším vývozním artiklem Sýrie je amfetamin captagon.