S ruským plynem na věčné časy. Závislost na Gazpromu klesá, Česko mu je ale věrné
Nejen Poláci, ale už i Chorvaté a Maďaři snižují závislost na ruském plynu. Česko stále nemá na výběr.
Režim Vladimira Putina neposkytuje plynárenskému koncernu Gazprom příliš kvalitní PR služby. Stačí připomenout všechny lumpárny od agrese v Gruzii přes anexi Krymu, válku v Donbasu, sestřelené dopravní letadlo s kódem MH-17 až po nedávný pokus o otravu opozičního předáka Alexeje Navalného. Když k tomu připočteme nepříliš vstřícnou cenovou politiku Gazpromu, nelze se divit tomu, že mnozí hledají cesty k jiným zdrojům zemního plynu.
Jak pouhý den po Novém roce přiznal generální ředitel Gazpromu Alexej Miller, objem vývozu mimo země bývalého Sovětského svazu se meziročně propadl o 20 miliard na 179 miliard metrů krychlových. Po očištění o rostoucí vývoz do Turecka a Číny vychází ještě horší výsledek. Prosincová analýza poradenské firmy McKinsey hovoří o 27procentním propadu dodávek ruského plynu na trhy Evropské unie; evropská spotřeba přitom klesla jen o čtyři procenta.
Svou závislost na ruském plynu snižuje Polsko, Pobaltí i balkánské země, kterým pomáhají nové terminály pro dovoz zkapalněného plynu i nedávno spuštěné plynovody. Přesto zůstávají Gazpromu nadále věrní odběratelé, kterým závislost na plynovém objetí ruského medvěda příliš nevadí. Vedle Německa k nim patří i Česká republika.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
