Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Rusové jsou pryč, Premier League ovládají Američané
Odchod Romana Abramoviče podtrhl velkou změnu ve vlastnické struktuře předních anglických fotbalových týmů.
Následky války se jen málokdy omezují na bojiště. Sport pocítil otřesy ruské invaze na Ukrajinu téměř okamžitě, když byl ruský národní fotbalový tým vyloučen z kvalifikace na mistrovství světa a ruští sportovci nesměli startovat na paralympijských hrách v Pekingu. Nucený prodej londýnského fotbalového klubu Chelsea FC, který od roku 2003 vlastnil ruský oligarcha Roman Abramovič, na nějž dolehly britské protiválečné sankce, nyní znamená přesun prestižního ruského aktiva do amerických rukou.
Sedmého května potvrdilo konsorcium, jež vede Todd Boehly (vlastník baseballových LA Dodgers) a jehož součástí je kalifornská firma soukromého kapitálu Clearlake Capital, že koupí Chelsea za 2,5 miliardy liber (72,5 miliardy korun). Abramovič, jenž má veškerý majetek v Británii zmrazený, z této sumy neuvidí ani penny. (Veřejně přislíbil, že věnuje utržené peníze na „všechny oběti války na Ukrajině“, ale co se s těmito prostředky skutečně stane, reálně závisí na rozhodnutí britské vlády.)
Hlavně když to sype
Jedná se patrně o nejvyšší částku, jaká byla kdy zaplacena za sportovní tým. Odráží nejen postavení Chelsea ve fotbalovém světě (patří jí třetí příčka v Premier League a loni vyhrála Ligu mistrů), ale také komerční přitažlivost anglického fotbalu. Některé vlastníky fotbalových klubů, zejména ty z Blízkého východu, jimž patří Manchester City a Newcastle United, zajímá i „měkká síla“ fotbalu, ale američtí majitelé se obvykle soustřeďují hlavně na výsledky hospodaření.
Boháči ze zámoří přidávají týmy z Premier League do svých širokých portfolií sportovních aktiv. Stan Kroenke, jemuž patří většina Arsenalu, vlastní také špičkové týmy, které hrají americký fotbal, „soccer“ (tedy evropský fotbal, ale v Americe), lední hokej a basketbal. Rodina Glazerových, která kontroluje Manchester United, má také tým amerického fotbalu Tampa Bay Buccaneers. Americkým investorům, říká Simon Chadwick z EM Lyon Business School, „jde jenom o prodeje“ (Manchester United míval dokonce oficiálního partnera přes barvy). Chadwick dodává, že Premier League navíc zajímá lidi po celém světě, což pro americké sporty neplatí.
Hlavním zdrojem příjmů je ale televize. Z každoročního průzkumu evropských fotbalových financí poradenské společnosti Deloitte vyplynulo, že během tří kompletních sezon před nástupem pandemie covidu-19 získalo šest nejvýdělečnějších anglických klubů 45 procent příjmů, konkrétně 4,3 miliardy eur, z vysílacích práv – jejichž cena se částečně odvíjí od postavení v ligové tabulce a úspěšnosti v evropských pohárech. Dalších 38 procent rozpočtu získaly tyto kluby z komerčních zdrojů (tedy od sponzorů a z prodeje upomínkových předmětů) a zbytek ze vstupenek. Dokonce i když příjmy poklesly, jako během pandemie, investoři do velkého fotbalu mohli zůstat v klidu, protože ceny klubů dál rostly, asi jako u domů při realitním boomu.
Zastaralý Stamford Bridge
Nejslabším článkem finančního řetězce Chelsea jsou příjmy z prodeje vstupenek a zboží přímo na stadionu. Boehly a jeho kolegové proto slíbili, že kromě vyplacení Abramoviče také zainvestují do vylepšení letitého stadionu Stamford Bridge. Jeho stáří a kapacita – pojme jen asi čtyřicet tisíc fanoušků – limitují výdělečný potenciál klubu. V současnosti Chelsea co do tržeb v den zápasu výrazně zaostává za ostatními špičkovými anglickými kluby, zejména za svými severolondýnskými rivaly Arsenalem a Tottenhamem Hotspur, kteří mají novější stadiony pro více než šedesát tisíc fanoušků.
Rekonstrukce však může být komplikovaná. Stamford Bridge stojí v hustě zastavěné části města a pozemky v Londýně jsou extrémně drahé. Boehly a Clearlake v tomto směru mohou jenom závidět Johnu Henrymu, americkému vlastníkovi Liverpoolu (a baseballového týmu Boston Red Sox). Kvůli modernizaci stadionu na Anfield Road město Liverpool vykoupilo a srovnalo se zemí několik sousedních ulic s nízkými řadovými domky. Příští rok přesáhne kapacita Anfieldu šedesát tisíc míst, což je o třetinu více než v roce 2016.
V den, kdy Abramovič koupil Chelsea, začala nová fotbalová éra – zahraničních vlastníků, velkých trenérských jmen a velkorysého financování. Abramovičova vláda přinesla Chelsea mimořádné úspěchy – pět domácích titulů (do té doby vyhrála Chelsea jenom jednou, v roce 1955) a dva evropské. Klub pro něj však byl stejně tak drahou hračkou jako obchodní příležitostí. Chelsea za Abramoviče prodělala stovky milionů liber, které majitel kryl bezúročnými půjčkami. Od nových vlastníků nikdo nic takového čekat nemůže.
Mezinárodní Premier League
Komu patří dvacítka nejlepších anglických klubů, abecedně, stav ke květnu 2022 (název týmu, majitel, země původu)
- Arsenal Stan Kroenke USA
- Aston Villa Nasif Sawiris, Wes Edens Egypt, USA
- Brentford Matthew Benham Británie
- Brighton & Hove Albion Tony Bloom Británie
- Burnley ALK Capital (Alan Pace, Michael Smith a Stuart Hunt) USA, Británie
- Chelsea Todd Boehly, Clearlake Capital, Mark Walter, Hansjörg Wyss USA, Švýcarsko
- Crystal Palace David Blitzer, Robert Franco, Josh Harris, John Textor, Steve Parish Británie, USA
- Everton Farha Moshiri Británie
- Leeds United Andrea Radrizzani, rodina Yorkových Itálie, USA
- Leicester City rodina Srivaddhanaprabhaových Thajsko
- Liverpool John Henry, Tom Werner USA
- Manchester City Mansúr bin Zajd Ál Nahján SAE
- Manchester United rodina Glazerových USA
- Newcastle United Public Investment Fund, PCP Capital Partners a RB Sports & Media Saúdská Arábie, Británie
- Norwich City Michael Wynn Jones, Delia Smithová Británie
- Southampton Sport Republic (Dragan Solak) Srbsko
- Tottenham Hotspur Joe Lewis Británie
- Watford Gino Pozzo Itálie
- West Ham United David Sullivan, Daniel Křetínský, David Gold Británie, Česko
- Wolverhampton Wanderers Kuo Kuang-čchang, Wang Čchün-pin, Liang Sin-ťün Čína
