Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Rusko–Čína–Indie, nová ropná osa
Chcete-li stíhat nejnovější trendy v globální petropolitice, sledujte Rosněfť a jejího šéfa Sečina.
Karikovat Igora Sečina je velice snadné. Šéf ruského státního ropného gigantu Rosněfť je robustní muž s nakrátko ostříhanými vlasy, jenž ve volném čase rád dělá klobásy a buřty, údajně z vysoké, kterou vlastnoručně složil. Je také jedním z nejvěrnějších pomocníků ruského prezidenta Vladimira Putina. Od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, figuruje na americkém sankčním seznamu a od letošního roku – po ruské invazi na Ukrajinu – na něj sankce uvalila i Evropská unie.
Není to však žádný tuctový oligarcha. EU jej označuje za „jednoho z nejmocnějších členů ruské politické elity“. Sečin má Rosněfť v krvi a vždy důrazně prosazoval zájmy ruského ropného a plynového průmyslu, který z 45 procent plní ruskou státní kasu. A má také nos na geopolitiku, což Rosněfti pomáhá formovat a financovat Putinův despotický adventurismus.
Proto stojí za to pozorně sledovat, jak státní Rosněfť a její šéf reagují na odchod západních ropných firem z Ruska. Na jednu stranu se musí Rosněfť vypořádat s omezeným přístupem na západní trhy, přišla o investice a know-how potřebné k rozvoji ropných a plynových ložisek v nehostinných částech země. Na druhou stranu však těží ze strategie, kterou už dávno prosadil Sečin a která spočívá v přesunu těžiště byznysu na rostoucí trhy v Číně a Indii. Výsledek jejich aktivity do značné míry rozhodne o tom, zda se svět rozštěpí na dva konkurenční ropné bloky.
Ruce pryč
Reakce Západu na ruskou invazi na Ukrajinu Rosněfť těžce zasáhla. Vysoké ceny ropy sice firmě umožnily nedávno vyplatit rekordní roční dividendu, ale ropné embargo ji prakticky odřízlo od evropských kupců. Od února odnáší Rosněfť lví podíl poklesu ruské produkce ropy. Firmy, které jí donedávna nadbíhaly, se k ní nyní chovají jako k vyvrhelovi. BP, jedna z největších ropných společností na světě, odepsala v Rosněfti svůj téměř dvacetiprocentní podíl. ExxonMobil, další ropný gigant, se snaží vycouvat ze společného projektu na těžbu ropy a zemního plynu na ruském Dálném východě Sachalin-1.
Vztahy Rosněfti se západními ropnými tradery, kteří se dříve předháněli, kdo získá větší díl jejích dodávek surové ropy, skomírají. Minulý týden oznámil významný komoditní obchodník Trafigura, že se zbavil svého desetiprocentního podílu ve Vostok Oilu, což je megaprojekt Rosněfti v ruské tundře, který by podle Sečinových představ mohl Rusko živit další desítky let.
Postavení párii Rosněfť ovlivňuje i méně viditelnými způsoby. Mnoho ruských ropných nalezišť zastarává a vyžaduje nasazení sofistikované techniky, která dokáže hůře přístupnou surovou ropu vytěžit za přijatelné peníze. V minulosti mívala firma pevné vazby na západní těžařské odborníky, jako třeba ty ze Schlumbergeru; ti se však z Ruska stáhli. Sankce také způsobily masivní exodus neruských členů ze správních a dozorčích orgánů a manažerských pozic a ti s sebou odnesli velkou část odborných znalostí.
Východní těžiště
Pokud toto všechno někdo očekával, pak Sečin. Vyvážení ruské závislosti na západních ropných trzích větší angažovaností na Východě, zejména v Číně, bylo součástí jeho strategie už od roku 2004, kdy mu Putin poprvé Rosněfť svěřil. Od samého začátku si Sečin uvědomoval obchodní a strategický význam Číny, říká James Henderson z think-tanku Oxford Institute for Energy Studies.
Sečin uzavřel velké ropné kontrakty s čínskou státní energetickou společností China National Petroleum Corporation (CNPC) výměnou za obrovské předplatby a čínské financování, které z ruské společnosti udělaly jednu z největších veřejně obchodovaných ropných firem na světě. Tyto prostředky umožnily Rosněfti financovat převzetí hlavních těžebních aktiv Jukosu, ropného kolosu, jehož šéf Michail Chodorkovskij se v roce 2003 znelíbil Putinovi, a také konkurenční společnosti TNK-BP, za niž Rosněfť v roce 2013 zaplatila 55 miliard dolarů. V únoru na předválečné schůzce Putina s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem navíc došlo k podpisu další smlouvy o dodávkách ropy mezi Rosněftí a CNPC za osmdesát miliard dolarů v příštích deseti letech.
V Indii se Sečin činil v naprosté tichosti, ale také velmi chytře. Rosněfť využila svého podílu v indické rafinérské společnosti Nayara Energy k průniku na jeden z nejrychleji rostoucích spotřebitelských trhů na světě. Indické rafinerie kdysi zpracovávaly těžkou ropu, jejíž vývoz Rosněfť zprostředkovala ze sankcemi ochromené Venezuely, která se počítá k nejvěrnějším ruským spojencům na americkém „zadním dvorku“. Nyní se indické rafinerie údajně těší, až dostanou zlevněnou ropu přímo od Rosněfti.
Po prvním náporu sankcí umožnily tyto vztahy Rusům rychle přesměrovat vývoz ropy na Východ. V květnu předstihlo Rusko Saúdskou Arábii na pozici největšího dodavatele do Číny a vývoz do Indie se prakticky z nuly zvedl na milion barelů denně – ovšem výrazně zlevněné suroviny.
Cesta se vždycky najde
Aby se udržela v dobré finanční kondici, musí Rosněfť těžit a těžit. Se závislostí na západních firmách, jako je zmiňovaný Schlumberger, se to však možná přehání. Matthew Hale z poradenské společnosti Rystad Energy poukazuje na to, že naprostá většina těžených ruských ropných ložisek se nachází na pevnině, kde se ropa chladu navzdory dobývá ze země celkem snadno. Loni dodaly ruské ropné společnosti čtyři pětiny služeb nezbytných pro rozvoj těchto investic. V případě složitějších projektů budou nicméně podle Halea ruské firmy nahrazovat ty západní podstatně obtížněji. A to může zpozdit rozjezd těžby. Prozatím ovšem může Rosněfť těžit téměř neomezeně.
Úplně v klidu však zůstat nemůže. Pokud by poklesla cena ropy, snížila by se ziskovost jejích vrtů. Nedostupnost západního kapitálu, know-how a vybavení může zmařit snahu Rosněfti o rozvoj velkých offshorových projektů na LNG na zamrzlém ruském Dálném východě, do nichž kdysi firma vkládala velké naděje. Bez přístupu k financím ze Západu je ještě závislejší na Číně, která vždy tvrdě vyjednává. A od příštího roku vstoupí v platnost úplné embargo na dovoz ruské ropy do EU.
Zrovna tak by ovšem měl vznikající východní blok znepokojovat Západ. Nová energetická osa složená z Ruska, Číny a Indie představuje velkou výzvu pro západní ropné koncerny, ale také je hrozbou pro klima – což mimo jiné dokládají Sečinovy plány s Vostokem. Nějaké ekologické ohledy jsou mu nejspíš úplně buřt.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
