Rozvodná síť je připravena. Ani milion elektroaut ji nestrhne

Rozvodná síť je v dobrém stavu a nástup elektromobility bez velkých potíží zvládne. Zadarmo to ovšem nebude.

Rozvodná síť je připravena. Ani milion elektroaut ji nestrhne
Podle orientačního propočtu bude milion elektrických aut potřebovat dobíječky za 46 miliard korun. | Tomáš Novák týdeník HROT

Představme si, že po českých silnicích jezdí milion elektromobilů. Podle optimistů tohoto čísla dosáhneme za patnáct let, podle pesimistů spíš až za dvacet. Časový horizont pro tuto chvíli nechme stranou a pojďme se zaměřit na to, co taková expanze udělá s rozvodnou sítí a obecně s českou energetikou.

Narážíme zde na řadu mýtů a spekulací. Třeba že budeme muset investovat stovky miliard korun do posílení elektrické sítě a do nových elektráren, nebo vše skončí blackoutem. Týdeník Hrot proto oslovil odborníky z ČVUT, společnosti ČEZ a poradenské firmy EGÚ Brno, aby zjistil, jak se věci mají. 

Jejich verdikt je jednoznačný: síť se kvůli milionu elektromobilů nezhroutí a nárůst spotřeby elektřiny zvládne jeden jaderný nebo paroplynový blok.

Neznamená to však, že bude přechod na elektromobilitu levný. Výrazně se prodraží hlavně pořízení stovek tisíc veřejných i soukromých dobíjecích stanic. Podle orientačního propočtu bude milion elektrických aut potřebovat dobíječky za 46 miliard korun. Na druhou stranu ušetříme jinde. Kde? To se dozvíte v závěru tohoto článku.

Stačí přidat víc trafostanic

Když to vezmeme shora dolů, první přijde na řadu páteřní přenosová soustava. Její vlastník a provozovatel ČEPS dlouhodobě pracuje na posílení přenosové kapacity, a to z více důvodů. Jedná se například o náhradu 220kilovoltových vedení za 400kilovoltová. Největším zdrojem starostí zde jsou neplánované přetoky energie z obnovitelných zdrojů z Německa, nikoli auta na elektřinu.

„Na přenosové sítě to nebude mít téměř žádný vliv – přenosové sítě budou trochu více využity, což lehounce zlepší ekonomiku jejich provozu. Na distribuční sítě bude vliv jen malý. Pravděpodobně dojde k instalaci několika stovek nových trafostanic z vysokého na nízké napětí, což je investice zhruba dva miliony korun na jednu,“ vysvětluje konzultant firmy EGÚ Brno Michal Macenauer.

Dopad těchto investic na náklady distribučních společností – a následně na ceny elektrické energie – bude minimální. Distributoři elektřiny totiž každým rokem investují zhruba 15 miliard korun. Vedle této sumy se výdaje za nové trafostanice za 100 až 200 milionů korun ročně zdají být zanedbatelné.

Lze tedy říct, že ani milion elektromobilů si nevyžádá stavbu nových linek vysokého napětí či zvyšování napěťové hladiny. „Jak přenosová, tak zejména distribuční síť je jako celek v případě České republiky dostatečně robustní na to, aby si se spotřebou elektřiny v objemech, které by odpovídaly takovému objemu vozidel, dokázala poradit,“ potvrzuje manažer útvaru čisté technologie ČEZ Tomáš Chmelík.

Mít kde dobít

Investice do rozvodné sítě se tedy příliš neprodraží. Horší to bude s pořizováním dobíjecích stanic. Podle propočtu konzultační firmy EGÚ Brno bude jeden milion elektromobilů vyžadovat půl milionu domácích nabíječek, 125 tisíc přípojek u bytových domů a 100 tisíc veřejných. Jejich pořízení v součtu vychází na 46 miliard korun.

Podle odhadu Michala Macenauera bude 80 procent energie pro elektromobily zajišťovat pomalé nabíjení doma či v areálu firem. K tomu většinou stačí stávající infrastruktura, je třeba „jen“ dokoupit dobíjecí stanici zhruba za 25 tisíc korun. Pro většinu firem to nebude představovat velkou zátěž, zvládnou to i majitelé rodinných domů. Ostatně oproti ceně domu nebo elektromobilu vypadá 25 tisíc jako drobný výdaj.

Pořízení veřejných dobíjecích stanic bude doménou energetických společností. Jedna sice vychází na nějakých 150 tisíc korun, nicméně pro výrobce, prodejce i distributory elektřiny to představuje nový trh, na kterém budou moci expandovat. Také je zde šance, že alespoň část nákladů spojených s nástupem elektromobility zaplatí ze svých fondů Evropská unie.

Například ČEZ zatím postavil více než polovinu veřejných dobíjecích stanic z vlastních prostředků, menší část uhradil z dotačních programů. „Naše síť veřejných dobíjecích stanic je zčásti financovaná z grantů evropského programu CEF pro oblast dopravy a také z prostředků Operačního programu Doprava, které rozděluje ministerstvo dopravy,“ uvedl Tomáš Chmelík.

Rychlonabíjení za 20 až 30 minut bude podle Michala Macenauera čistě komerční záležitostí, na niž se zaměří specializované firmy. Vzhledem k vysokým nárokům na připojení k síti i vyšší ceně rychlonabíječek se bude jednat o prémiovou službu, kterou lidé využijí jen v případě nutnosti. Rychlé nabíjení totiž nákladově vychází nejméně na 15 korun za kilowatthodinu, tedy na trojnásobek běžné ceny elektřiny.

Spotřeba plus pět procent

Dalším logickým důsledkem nástupu elektromobility bude nárůst spotřeby elektrické energie. Podle oslovených odborníků ovšem nebude ani ten nijak drastický. V případě milionu elektromobilů by nárůst činil zhruba tři miliardy kilowatthodin, což odpovídá zvýšení spotřeby elektřiny v Česku o necelých pět procent.

„Ačkoli se často ve veřejném prostoru predikují obrovské dopady na distribuční a přenosové soustavy, nevyznívá to pro elektrická auta tak špatně. Je třeba si uvědomit, že jeden vůz v Česku průměrně najede necelých 13 tisíc kilometrů za rok. Při běžné spotřebě elektrických vozů to odpovídá potřebě za týden dobít 62 kilowatthodin na jeden vůz,“ vysvětluje Zdeněk Müller, vedoucí katedry elektroenergetiky na pražském ČVUT. Z těchto předpokladů vychází spotřeba na úrovni tří miliard kilowatthodin.

Na této cifře se shodli i další oslovení. Podle zkušenosti společnosti ČEZ stávající majitelé elektromobilů najezdí v průměru 18 tisíc kilometrů za rok, ale zároveň uvádí menší spotřebu energie na 100 ujetých kilometrů. Výsledek je tedy stejný – tři miliardy kilowatthodin. Pro představu: takové množství elektřiny by při plném provozu vyrobil jeden jaderný reaktor či paroplynový zdroj o výkonu 400 megawattů.

Nárůst spotřeby elektřiny tedy bude zvládnutelný, horší to bude s požadavky na okamžitý odběr energie. „Největší porce nabíjení se odehraje v období, kdy lidé přijedou z práce domů. Pro jeden milion elektromobilů může dojít k momentální potřebě výkonu i kolem jednoho gigawattu. Proto se dnes v podstatě všechny energetiky zabývají rozložením nabíjení v čase do období nižšího zatížení soustavy,“ dodává Zdeněk Müller.

Současně si lze tipnout, že elektromobilita zvýší nároky na kvalitu dodávek elektřiny a jejich flexibilitu. Jenže co s tím, když uhlí je ekologicky nepřijatelné, výkon solárních a větrných elektráren kolísá v závislosti na počasí a jaderné elektrárny nemají potřebnou flexibilitu? Možným řešením jsou investice do velkých bateriových úložišť energie, které budou nesoulad mezi výrobou a spotřebou elektřiny vyrovnávat.

Závislost s otazníkem

Na závěr si pojďme položit otázku: můžeme díky elektromobilům něco ušetřit? Vedle snížení dopadů na životní prostředí můžeme uspořit i nemalé peníze. Česká republika totiž není soběstačná ve výrobě nafty a benzinu, zhruba třetinu pohonných hmot musíme dovážet. Import pochází většinou ze sousedních států a jen loni dosáhl hodnoty 30 miliard korun.

Pokud třetinu dopravy převedeme z ropných produktů na elektřinu, můžeme tím na makroekonomické úrovni ušetřit zmíněných 30 miliard korun za rok. Na druhou stranu se vkrádá otázka, co nám vláda provede po zjištění, že přichází o desítky miliard na nevybrané spotřební dani z pohonných hmot. Zdaní nám o to víc elektřinu? 

Snížení spotřeby ropy – ať už zpracované v našich rafineriích, nebo v sousedních zemích – může také zmenšit závislost na dodávkách z Ruska. Ale ani to není jisté. Nebude to platit v případě, kdy ropné produkty nahradíme elektrickou energií vyrobenou z ruského plynu nebo z jaderného paliva „Sdělano v Rosii“.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní