Rozpustit a vypustit

Kabátkovi není osmdesát ani není lékařem na covidovém oddělení. Ale to není ani Blatnému, který naočkován je. Stejně jako pouze 66letý premiér Babiš či o deset let starší, ale sítem stále propadávající prezident Zeman, který se hezky položil v ÚVN, nechal se píchnout a zamudroval, jak má ve zvyku, ale nikdo se ho na nárok na očkování neptal.

Celé tohle pokrytectví pobuřující veřejnost má jeden kořen, z něhož vyrůstá většina problémů a nefunkčností státu nejen v případě boje s koronavirem. Tím kořenem všeho zlého je nefunkčnost státních institucí. Můžeme si ulevovat nadávkami na Babiše, ministry a ministryně, ale lze se oprávněně obávat, že velká část problémů by převálcovala i kohokoli jiného na jejich místech. To přitom nemá být jejich obhajoba, protože za paralýzu státního aparátu nesou právě oni rozhodující vinu.

Kdo má právo být naočkován a jak se má dělat pořadník, jak se to bude řídit v případě nedostatku vakcín nebo naopak nezájmu o očkování, nemá po večerech pod lampičkou řešit ministr zdravotnictví, ale odborný aparát ministerstva a jím přizvaní experti. Jak to probíhalo reálně v chaosu a na koleně, jsme sledovali v médiích před svátky. A že to skončilo kolapsem registračního systému, pak nikoho nepřekvapilo. A nikoho ani nepřekvapuje, že přednost při očkování se řídí věkem, a nikoli rizikovostí pacienta podle dat ze zdravotní dokumentace. A očkují se i lidé, kteří covid prodělali, a jsou tak vlastně už naočkovaní.