Rozpůlená Evropa
Evropu stále více dělí vládnoucí garnitury. Na jedné straně tu máme socialisticko-liberální a často zeleně protkaný severojihozápad, na druhé konzervativní středovýchod
Povolební jednání v Česku spěje ke svému konci. Paralelně s ním probíhá i jednání o nové vládě v sousedním Německu. Zatímco tu naši povede konzervativní premiér, v Německu bude kancléřem sociální demokrat. I česko-německá hranice se tak může stát součástí nové evropské politické opony, již si však přeje opravdu málokdo.
Regionalizace pokračuje
Mainstreamová vládní politika, která je vlastní drtivé většině severojihozápadu, nemůže zakrýt, že i v tomto rámci se zřetelně rýsují přinejmenším tři regiony. Máme tu socialistický a radikálně levicový jih tvořený Pyrenejským poloostrovem a Maltou, socialisticko-zelenou Skandinávii (plus poněkud ambivalentní Island), kterou nově doplní Německo, a široký pruh na západě kontinentu, který tvoří země s liberálními premiéry a dost pestrým složením koalic. K tomuto pásu patří macronovská Francie, země Beneluxu a Irsko. A pak tu najdeme zemi, která z toho všeho ční – tedy Británii s konzervativním premiérem a vládou.
Na první pohled jednotněji vyhlíží středovýchod. Vládnou tu skoro samí konzervativní premiéři, což je případ celé V4, Rakouska i velké části Balkánu, včetně Řecka, a také ostrovního Kypru. Také již třetí letošní bulharské volby mají jednoznačného favorita – konzervativce. Rovněž v Estonsku doplňují ve vládní koalici liberály dvě konzervativní strany.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
