Hana Lipovská: Referendum je nutné, hlasovala bych pro czexit

Evropská unie není tím, čím slibovala být při vstupu České republiky. Proto by podle Hany Lipovské bylo správné vypsat referendum o setrvání Česka v Unii.

Hana Lipovská: Referendum je nutné, hlasovala bych pro czexit
Hana Lipovská | Tomáš Novák týdeník HROT

Na evropskou sedmadvacítku má velmi kritické názory. Unie podle ekonomky Hany Lipovské stagnuje a kvůli našemu členství jsme prý ztratili možnost být sebevědomou, úspěšnou a suverénní ekonomikou. Protože Unie je nereformovatelná, nejlepším řešením by podle ní byl czexit.

Svým kritickým postojem k Evropské unii jste známá. Nicméně narazil jsem na jeden váš starší výrok, podle nějž není důvod slavit výročí vstupu Česka do EU, stejně jako není co slavit při výročí srpna 1968. Nepřijde vám to přehnané?

Ta věta byla vytržená z kontextu. Ale na stejné téma jsem letos napsala jiný text. Když ocituji, píšu, že „snad i včerejší pálení čarodějnic zajímalo lidi víc než připomínka událostí z 1. května 2004, stejně jako loni, předloni a každý rok“. Tím de facto potvrzuji, že si stojím za svým. 

Dobře, ale to srovnání s rokem 1968 je o dost ostřejší.

Ideově je to totéž. Ano, nevjely tanky, ale vjela ideologie. Když lidé vidí tank, okamžitě si uvědomí, že je něco špatně. Když mají proti sobě neviditelnou ideologii, trvá déle, než jim dojde, čemu čelí. V každém případě ale Unie, ve které vězíme, není stejná Unie, do které jsme vstupovali. Abychom mohli s chutí a radostí slavit, musí z podzimních voleb příští rok vzejít vláda, která nechá občany rozhodnout o dalším směřování republiky v rámci Evropy v referendu.

Proč by mělo být další referendum o EU – jedno nestačilo?

Podle mě je referendum o czexitu nezbytně nutné, protože to, kde jsme dnes, není tím, co se slibovalo. Většina lidí, kteří hlasovali v referendu, věřila, že EU je něco jiného. Že evropský pas říká: Vrátili jste se zpátky do Evropy a jste na trajektorii úspěšné ekonomiky. Dnes zjišťují, že to naopak znamená zaostávání, ztrátu svobodu a ponižování. Náš premiér jezdí do Bruselu a omlouvá se, že nechce dělat troublemakera. Zkrátka jsme ztratili všechno, co se zdálo, že po revoluci získáváme. Tedy možnost být sebevědomou, úspěšnou a suverénní ekonomikou. 

Kritika Unie je jedna věc, ale jak sama říkáte, můžeme vypsat referendum a případně z EU vystoupit. To v roce 1968 nebylo možné.

Obávám se, že je to v určitém slova smyslu možná ještě horší. To přirovnání jsem napsala v roce 2016. To bylo už po velké recesi, kdy se struktura Unie absolutně změnila. Řeknu příklad. Před dvěma lety mě pozvali na oslavu 70. narozenin Hanse-Wernera Sinna. A protože to je ekonom, narozeniny probíhaly ve formě konference. Během odpoledního jednání, kdy už všichni zapomněli, že tam sedí taky tři Češi, padla jedna věta: Když se v Unii nemůžeme shodnout, podívejme se, co chtějí Němci a co chtějí Francouzi. Pak udělejme průnik a problém je vyřešený. V sále byla německá elita – politici, ekonomové a další důležití lidé – a ti o Unii uvažovali jako o věci Německa a Francie. Dalších 25 zemí nikoho nezajímalo. Zkrátka, my nejsme u volantu. Čím dál víc už ani nejsme pasažéři na zadním sedadle, sedíme na vozíku za autem.

Jak vidíte budoucnost Evropské unie? Jaké dopady bude mít současná ekonomická krize?

Vstupujeme do éry, která bude hospodářsky nejtěžší v historii a ve chvíli, kdy se jednotlivé státy začnou přetahovat o stále méně bohatství a blahobytu, potom stačí velmi málo. Ve chvíli, kdy státy, jako jsme my, začínají být stále víc vytlačovány od jednacího stolu, tak potom opravdu obrovsky narůstá riziko bezmoci, vzteku a konfliktu. Evropa nebude nikdy fungovat, pokud EU jako taková nahradí spolupráci a trh centrálním plánováním. Když se podíváte na poslední jednání a přečtete si zápisy z jednání Evropské rady, tak Evropa jde tímto směrem. To není strašení. Skutečně se bojím, že může dojít k destabilizaci až konfliktu. Byla bych ráda, aby se Evropa ne reformovala, ale restrukturalizovala.

Myslíte si, že je to možné? Spíš se zdá, že receptem na jakýkoliv problém je „víc Evropy“.

Proto si myslím, že restrukturalizace možná není. Ostatně když se podíváte, na jakých idejích EU vznikla, je to marxismus. Otcové zakladatelé nikdy nebyli pro volný trh, a co je horší, nevidím u nich ani pochopení pro „dělníka“. Ti lidé ve svém elitářství pohrdali člověkem. Neuvědomovali si to a žili v tom, že pracují pro lidi. Tito idealisté, kteří byli silně ovlivnění Marxovým učením, vytvořili podhoubí pro nadnárodní firmy.

Co je na tom špatně?

Problém je, že to nebylo podhoubí pro velké firmy, které jsou zdravé a rostou, ale pro ty zahnívající, které potřebovaly silné vlády, aby je začaly chránit. Tak bohužel dnes Evropská unie funguje: velké zahnívající firmy si „ochočily“ nadnárodní vládu. Pak nutně místo kapitalismu, který jim nevyhovuje, směřují k socialismu, který naopak potřebují. Ve chvíli, kdy někdo jenom proto, že je šikovný v lobbingu, ukotví do ekonomiky svou neschopnost jako hlavní kritérium, a tím začne likvidovat živobytí malých, poctivých a pracovitých, je to velký problém.

Chápu to správně, že jste zastánkyní czexitu?

Ano. Jsem pro referendum o czexitu a hlasovala bych v něm pro vystoupení České republiky z EU.

Neobáváte se hospodářských následků czexitu? Brusel by asi při vyjednávání nebyl vstřícný a neulehčil by nám to.

Kdybych mohla ovlivňovat hospodářskou politiku naší země při czexitu, chtěla bych, abychom byli úzce koordinovaní se Slovenskem, Rakouskem, Polskem a Maďarskem. A možná taky s části severního Balkánu a pak Bavorska. V rámci takové hospodářské spolupráce se nemáme důvod bát.

Jak hodnotí Hana Lipovská první dva měsíce v Radě České televize? Jak ovlivňuje její postoje přátelství s Jiřím Ovčáčkem nebo Janou Bobošíkovou? Více se dočtete v novém čísle týdeníku Hrot, které vychází 17. srpna. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Můžeme si dovolit Green deal?
  • Vzpoura účastníků zájezdu
Objednat nyní