Rána pro ukrajinskou ekonomiku. Evropa omezí dovoz drůbeže, vajec a cukru

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Celý článek
0

Důchodová reforma musí být na sílu. Dobrovolnost nemá smysl, kdo si nechce spořit, ať ze systému vystoupí

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Celý článek
0

Praha nestaví a je drahá. Investory teď více lákají Brno a Ostrava

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Celý článek
0

Rozdíl podobný nenávisti

Česky vyšel životopis patrně nejvýznamnějšího jugoslávského spisovatele Iva Andriće, jenž psal o všem, co Balkán rozděluje i spojuje

Rozdíl podobný nenávisti
Na počest Iva Andriće vznikl v roce 2014 v bosenském Višegradu projekt zvaný Andrićgrad, v němž by měl podle Andrićova románu Most na Drině natáčet režisér Emir Kusturica stejnojmenný film. | Profimedia.cz

Muž pocházející z chorvatské katolické rodiny z Bosny a Hercegoviny, který ale většinu života prožil jako přesvědčený Jugoslávec, jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu z jihoslovanského prostoru. Tak bychom mohli charakterizovat Iva Andriće, jehož pozoruhodné dílo u nás naposledy vyšlo relativně nedávno, roku 2009, v rámci šestisvazkového souboru v nakladatelství Lastavica. Zatím ale chyběla jeho biografie. To nyní změnilo Centrum pro studium demokracie a kultury publikováním výborné knihy V ohni světů: Ivo Andrić – jeden evropský osud od německého novináře Michaela Martense. Zabývá se Andrićovým dílem, které líčí tak poutavě, že láká k jeho okamžité četbě, i jeho životem.

A život to byl místy hodně dramatický: v mládí byl členem protihabsburského spolku Mladá Bosna a znal se i se sarajevskými atentátníky z roku 1914. Coby diplomat působil v řadě evropských zemí a z titulu své funkce se stýkal se špičkami nacistického režimu v Německu, opakovaně i s Adolfem Hitlerem. Po útoku německých jednotek na Jugoslávii a po jejím obsazení se ovšem vrátil do Bělehradu. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se oporou nového režimu, i když sám Tito měl z literátů mnohem blíže k jeho současníkovi Miroslavu Krležovi.

Aby neztratil přízeň mocných

Nová orientace se promítla i do Andrićova díla, ovšem Martens tvrdí, že stále zůstával v rámci možností dobrým spisovatelem, a nikoli jen tupým propagandistou. I on sice před roztržkou SSSR a Jugoslávie oslavoval „velkého maršála“ Stalina, ale používal přitom trik, aby se „kultu osobnosti“ alespoň částečně vyhnul. Nechválil ho přímo, ale líčil lidi, kteří ho zbožňovali. Když se v roce 1946 zúčastnil v Moskvě jako čestný host velkého prvomájového průvodu, byl jeho text zaměřen přesně na moment, kdy pochodující masy pohlížely na své „božstvo“ na Rudém náměstí: „Jsou tu lidé, kteří zcela zbledli pohnutím, strnulí, kteří žijí jen očima a pohledem, jiní, kteří se usmívají, jak nejvíc mohou, s přivřenýma očima a dokořán otevřenou pusou, v níž se ve světlé záři májového dne mísí běloba zubů s červeným patrem. Před Leninovým mauzoleem, na jehož tribuně stojí Stalin, každý zpomalí nebo zůstane stát, aby mohl co nejdéle a co nejlépe pozorovat tuto postavu v prosté uniformě.“ Podle Martense v tom byl Andrić umírněnější než mnozí jeho současníci, nikdy třeba nevyzýval k vraždění a zabíjení. Podle autorova střízlivého hodnocení psal jen to, co bylo nezbytně nutné, aby „měl od nových vládců pokoj“, ale aby mu zároveň zůstávali příznivě nakloněni.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit