Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Čekání je u konce. Vývojáři z Warhorse Studios ukázali, na čem pracovali posledních šest let. A nejde o nic jiného, než o pokračování příběhu Jindřicha ze Skalice, který chce pomstít smrt svých rodičů.
Čekání je u konce. Vývojáři z Warhorse Studios ukázali, na čem pracovali posledních šest let. A nejde o nic jiného, než o pokračování příběhu Jindřicha ze Skalice, který chce pomstít smrt svých rodičů.
A přece se zase rouškuje. Proč? Protože budou volby. A strach je nejúčinnější ingredience předvolebního koktejlu.
To jsme poslouchali řeči, že ve veřejné dopravě je možné zavádět roušky, až nebude takové vedro, protože nechceme, aby nám lidé v autobusech kolabovali. Třicítky v září dnes nejsou žádnou výjimkou a stejně jsou roušky opět plošně nařízeny. Obavy prý vyvolává nástup chřipky. Proč má její sezóna letos začít se začátkem školního roku a ne až v listopadu, nicméně nikdo nevysvětlil.
Máme hodně nakažených. Ano, stejně jako v nejhorších měsících dubnu a květnu. Ale hospitalizovaných je oproti tomuto období čtvrtina a úmrtí ještě méně. Zhruba stejně jako na malou chřipku. Když začaly narůstat v červenci počty nakažených a nepřibývaly vážné případy, slyšeli jsme od vládních epidemiologů, že tam je úplně logické zpoždění a ono to přijde. Nepřišlo. V Česku je momentálně nebezpečnost téhle čínské chřipky na úrovni zhruba těžší rýmy a není žádný signál, že by se to mělo změnit. Navíc naprosto dominantní podíl nakažení se odehraje v rodinách a na pracovištích, která zarouškovat nelze. Jen čtrnáct procent lidí se nakazilo někde, kde bude nyní zarouškováno. To znamená, že v nemocnicích je z těchto zdrojů infekce zhruba osmnáct osob.
Že roušky nasazují v zemích všude kolem nás i po světě? Ano. Na Novém Zélandu dokonce zrušili volby. Kvůli sedmdesáti nakaženým. Když jsme v Česku zaváděli roušky my, nikdo kolem to nedělal a my se holedbali, že jako jediní víme, co je dobře a jak nám to zafungovalo. Na okolní země jsme se dívali svrchu. Teď se naopak musíme zařadit do řady, i když je to viditelný nesmysl.
A tak nasadíme roušky nejen v tramvajích, ale i v kinech, obchodech, divadlech a dalších veřejných prostorách.
Vystrašíme lidi, aby do těch obchodů, divadel a koncertních síní chodili opět co nejméně. Že to poškodí byznys už tak těžce zkoušený a zmrzačený jarní karanténou? To je možná ještě ta menší škoda. Vystrašení lidé se budou zase vyhýbat zdravotnickým zařízením a vypadnou z preventivní onkologické a kardiovaskulární péče, což je podle většiny lékařů daleko nebezpečnější a bude to stát mnohem více lidských životů než ta netopýří rýma.
Proč to všechno vláda činí? Protože budou volby. A strach je nejúčinnější ingredience předvolebního koktejlu. Elektorát vládních stran tvoří přesně ti lidé, kteří od vrchnosti čekají, že je bude ochraňovat a opatrovat před zlými a ziskuchtivými individualisty, kteří pořád melou něco o svobodě. A o nákladech nechtějí slyšet. V krizi vás ochráníme, napsal si Hamáček na volební mikinu. A Babiš mu to zjevně závidí.
