Ropný baron Lukašenko

Bělorusko nakupuje ruskou ropu i plyn se slevou a v jednom kuse si na podmínky spolupráce stěžuje.

Ropný baron Lukašenko
Alexandr Lukašenko je důkazem, že s drzostí daleko dojdeš. Teď už mu ji ovšem nehodlají tolerovat ani Rusové. | Profimedia.cz

Dovézt z Ruska ropu se slevou, zpracovat ji a výsledné produkty se ziskem vyvážet do zemí Evropské unie či na Ukrajinu. Na tomto jednoduchém modelu po dlouhé roky funguje běloruská ekonomika. V praxi to znamená, že je Bělorusko vydáno na milost a nemilost Putinovu režimu, který cenu ropy čas od času za odměnu sníží nebo za trest zvýší.

Se slevou nakupují Bělorusové i zemní plyn. A přesto si na podmínky obchodu s Ruskem opakovaně stěžují. Prezident, či také „poslední evropský diktátor“, jak bývá někdy nazýván, Aleksandr Lukašenko před měsícem při vystoupení v parlamentu tvrdil, že země během posledních pěti let přišla vinou „obchodních válek, nefér cen energetických surovin a drahých úvěrů“ o 9,5 miliardy dolarů.

Svérázný diktátor má nyní jiné starosti, ale v týdnech před zfalšováním prezidentských voleb a násilím na demonstrantech chystal plán, jak dodávky ropy a plynu z Ruska nahradit surovinou z Norska, Ázerbájdžánu, Saúdské Arábie či dokonce ze Spojených států. Tak je to tedy se slovanským bratrstvím v oboru energetiky.

Běloruské palivo i do Česka

Běloruská ekonomika stojí na několika nohách. Velký význam má těžba potaše a jeho následné zpracování na syntetické hnojivo, které se z Běloruska vyváží prakticky do celého světa. Na trhy zemí Evropské unie míří dřevo, řepkový olej, nábytek či výrobky ze železa a oceli. Nákladní auta a traktory z běloruských fabrik nacházejí uplatnění většinou jen na nenáročných postsovětských trzích. Hlavní položkou exportu jsou však ropné produkty. 

Například v roce 2018 podle statistiky webu oec.world vyvezlo Bělorusko benzin, naftu a další ropné produkty v hodnotě 6,5 miliardy dolarů. Vývoz směřoval hlavně do Británie, Nizozemska a na Ukrajinu, ale také do Pobaltí a zemí střední a severní Evropy. Podle Českého statistického úřadu se k nám loni dovezly ropné produkty z Běloruska v hodnotě 550 milionů korun.

 

Letos v lednu se ropný byznys zadrhl. Režim prezidenta Lukašenka se drze přihlásil o větší slevu z tržní ceny. Rusové se urazili a přiškrtili objem dodávek. Rafinerie v Mozyru a Novopolocku musely omezit výrobu, export se zhroutil. Lukašenko později přiznal, že země kvůli výpadku přišla o 600 milionů dolarů. Spor se podařilo v dubnu vyřešit a Rusové obnovili dodávky v požadovaném množství.

Podobné situace se opakují a motivují běloruskou vládu k hledání alternativ. Zatím to vždy ztroskotalo na dvou problémech. Zaprvé, ostatní exportéři prodávají ze zásady za plnou tržní cenu. Zadruhé, ropu lze do vnitrozemského Běloruska jen těžko dostat. Přesto se během roztržky na počátku letošního roku podařilo do země doručit první zkušební dodávky ze Spojených států a Saúdské Arábie.

Skutečná pohroma se teprve blíží. Systém zatím funguje tak, že Rusko vybírá daň z vyvážené ropy, avšak při dodávkách do Běloruska ji neuplatňuje. Bělorusové tudíž platí o zhruba 15 procent méně než ostatní zákazníci. Od roku 2024 chce Rusko vývozní daň odbourat, nahradí ji běžnějším modelem – poplatkem z vytěžené ropy. Jakmile změna nastane, běloruské rafinerie a s nimi státní rozpočet přijdou o bezpracný zisk.

Obejít a nechat být

Vlastně by to nebyla první dýka, kterou velký ruský bratr vrazil do zad svému menšímu sourozenci. Bělorusko po dlouhé roky inkasovalo tranzitní poplatky za ruský plyn, přepravovaný plynovodem Jamal do Polska a Německa. Ještě v roce 2005 Rusové slibovali, že postaví další potrubí, ale o dva roky později padlo rozhodnutí o stavbě plynovodu Nord Stream. Ten od roku 2011 spojil Rusko po dně Baltského moře s klíčovým německým trhem.

V první fázi odpadl příjem z poplatků za plyn pro německý trh. Letos v květnu vypršela také dlouhodobá smlouva o zásobování Polska ruským plynem. Poláci nyní raději nakupují plyn v Německu; je sice původem taktéž z Ruska, ale za lepší cenu. Kromě toho Poláci začali dovážet zkapalněný plyn a za dva roky se napojí na potrubí z Norska. Hlavním poraženým v této hře bude opět Bělorusko.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní