Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ropné lodě duchů

Od obnovení amerických sankcí slouží možná až stovky velkých tankerů Íráncům ke skladování a pašování ropy.

Ropné lodě duchů
ilustrační foto | Profimedia.cz

Na radarové mapě připomíná severní ústí Suezského kanálu Bermudský trojúhelník: Lodě tu mají tendenci mizet. Přesně to se stalo ropnému tankeru Emerald, který kanálem proplul 1. února a následně jako by se vypařil. O dva dny později se objevil u syrských břehů. Co se stalo mezitím, je aktuálně předmětem mezinárodního vyšetřování.

Izrael věří, že právě Emerald je původcem ropné skvrny, která vyplavila víc než tisíc tun dehtu na jeho středomořské pláže (a na ty sousedního Libanonu). Případ aktuálně stojí převážně na nepřímých důkazech. Tanker, který vezl íránskou ropu do Sýrie, byl na správném místě, aby mohl ropnou skvrnu způsobit, nicméně sběr forenzních důkazů nějaký čas potrvá.

Přesto izraelská ministryně životního prostředí Gila Gamli’elová 3. března obvinila nejen Emerald z toho, že je původcem skvrny, ale také Írán z úmyslného aktu „environmentálního terorismu“. To je dost pochybné tvrzení. Írán sice v minulosti prováděl sabotáže ropných tankerů, ale nevypouštěl z nich ropu. Gamli’elová navíc nepředložila ani jediný důkaz. Benny Gantz, ministr obrany a žádný velký obhájce ájatolláhů, připustil, že Izrael žádné nemá.

Bez důkazu není důvod podezřívat Emerald z toho, že je čímkoli jiným než jen obyčejným tankerem plujícím pod panamskou vlajkou a vlastněným obskurní holdingovou společností, který v tichosti převáží ropu mezi dvěma zeměmi, na něž jsou uvalené ekonomické sankce – nic z toho není nijak zvlášť neobvyklé.

Parkoviště na vodě

Žádné jiné komoditě není věnována taková pozornost jako ropě, a to z dobrého důvodu. Vepřový bůček svět nepohání, osudy národních hospodářství nestojí a nepadají s kontrakty na pomerančový džus. Raketový nárůst ceny ropy Brent, která představuje mezinárodní měřítko, otřásl trhy. I když dokáže být obchodní politika divoká, její mechanismy by měly být rutinní záležitostí smluv a logistiky.

Na Blízkém východě to však neplatí. Emerald je jedním z desítek tankerů, které v roce 2018, kdy Američané uvalili sankce na íránský vývoz ropy, začaly sloužit neobvyklým účelům. Sklady na pevnině se brzy zaplnily neprodanou ropou, a část íránské flotily tankerů proto musela začít sloužit jako plovoucí sklady. Vody u íránského hlavního ropného přístavu se změnily v námořní parkoviště.

Další tankery naložily zboží v Íránu a převezly je k menším plavidlům na moři, aby se utajil jeho původ. Těmto plavidlům obvykle chybělo pojištění a vypínala rádiový odpovídač ve snaze zakrýt své aktivity. Skrývala se také v globálním byrokratickém houští: Tankery, které byly v lednu zadrženy v indonéských vodách kvůli převozu íránské ropy, měly vazby na firmy v Číně, Singapuru a na Marshallových ostrovech. Námořní časopis Lloyd’s List odhaduje, že z 2700 existujících velkých ropných tankerů se v současnosti přes šest procent využívá v Íránu pro skladování ropy nebo obcházení sankcí.

Topný olej v elektrárně

Pro jiné země nepředstavuje problém distribuce, ale placení. Libanon loni nedokázal splácet dluh a docházely mu valuty. V únoru uzavřel zoufalou dohodu s Irákem, jenž je šestým největším producentem ropy na světě. Disponuje zásobou topného oleje, který vzniká jako vedlejší produkt při rafinování podstatně hodnotnějších produktů. Topný olej tvoří polovinu produkce zastarávajících iráckých rafinerií.

Pro libanonské elektrárny nicméně nemá odpovídající kvalitu. Tamní vláda přesto souhlasila s odkupem 500 tisíc tun topného oleje. Jeho spálením vyrobí elektřinu, spolu s ní však vzhledem k vysokému obsahu síry (kolem čtyř procent) vyprodukuje i masivní znečištění. A to nemluvíme o riziku poškození turbín.

Ona dohoda ovšem nevyznívá špatně jen pro Libanon, ale i pro Irák, který dostal zaplaceno přes vázaný účet v Libanonské centrální bance. Peníze z něj není možné vybrat ani převést do zahraničí, lze je utratit pouze za zboží a služby v Libanonu, v zemi závislé na dovozu, kde měnová krize zredukovala import na polovinu a ochromila výrobu. Jinými slovy se jedná o výměnný obchod se zemí, která nemá moc co vyměňovat..

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní