z týdeníku The Economist
Ropné dolary nesmrdí a Saúdi jich mají opravdu hodně
Investicemi do sportovních klubů si Saúdská Arábie shovívavost nekoupí. Zvýšený zájem Západu ji může naopak kultivovat

Sportovní fanoušci se letos v létě dočkali mnoha překvapení. Carlos Alcaraz vyhrál Wimbledon, a ukončil tak letitou nadvládu tenisové trojice Novak Djoković, Roger Federer a Rafael Nadal. V golfu zvítězili na US Open a na britském Open Championship outsideři, kteří měli na vítězství jedno- a méněprocentní naději. Roky dominantní americký ženský fotbalový tým 6. srpna vypadl na mistrovství světa na penalty se Švédkami. Při vítězné trefě přitom balon překonal brankovou čáru jen o pár milimetrů.
Největší šok se ale konal mimo hřiště: do sportovního průmyslu vtrhla Saúdská Arábie. Nadupaná petrodolary a zoufale toužící přetvořit se pod vládou sedmatřicetiletého Muhammada bin Salmána (MBS), jenž stojí de facto v čele země, utratila deset miliard dolarů za hráče, týmy i celé soutěže, aby golf a fotbal obrátila vzhůru nohama. Západní fanoušky, aktivisty a politiky, kteří to vnímají jako „sportovní lakování“ porušovaných lidských práv, to krajně znepokojilo. Zaznívají stížnosti na svatokrádež posvátných sportovních trofejí.
Sport je byznys
The Economist není žádný velký fanoušek MBS, ale žehrání sportovních fandů při bližším pohledu postrádá důvod. Západ se Saúdskou Arábií čile obchoduje, uzavřené dohody její špatnou pověst na poli porušování lidských práv nijak nezhorší a není ani v nejmenším patrné, že by mohla nebo měla monopolizovat a zničit jakýkoli z celosvětově populárních sportů. V chaotickém světě se pro řadu fandů stává jejich tým zdrojem hrdosti a stability. Mnozí však zapomínají, že sport je zároveň byznys, který upadá. A musí zůstat otevřený novému kapitálu a čerstvým nápadům.
Ve sportu už se mnoho let ve velkém utrácí, ať už do něj sypou peníze mediální magnáti, nebo ruští oligarchové. Saúdské nákupy jsou však obří i na tyto poměry. Saúdská Arábie přilákala do své domácí ligy několik skutečně špičkových světových hráčů včetně Karima Benzemy. Vlastní tradiční anglický klub Newcastle United a je možné, že se bude ucházet o mistrovství světa 2030. Saúdskými penězi nadopovaná golfová tour se spojí s nejslavnější americkou mužskou golfovou soutěží PGA Tour. Království sponzoruje formuli 1, uzavřelo dohody ve wrestlingu a boxu a pokukuje po zimních sportech a e-sportech.
Tyran uvolňuje poměry
Nemyslete si, že to je jen moderní verze arabských monarchů, kteří nakupují závodní koně, již jim padli do oka. Saúdskoarabský plán je o poznání systematičtější a stojí za ním stát. Pouštní království vnímá sport jako způsob, jak reinvestovat ropné zisky a urychlit reformu na domácí půdě tím, že zvětší odvětví služeb a posílí turismus. MBS je prchlivý tyran, připouští však v zemi i jisté rozvolnění poměrů, včetně posílení ženských práv. Rozšíření globalizované konzumní sportovní kultury by mohlo v Saúdské Arábii přispět k tomu, že se společenské normy vzdálí strohému náboženskému konzervatismu.
Saúdské utrácení koresponduje s přívalem institucionálního kapitálu do sportu. Od začátku roku 2020 do něj přiteklo více než sto miliard dolarů soukromého kapitálu. Americká baseballová, basketbalová, hokejová a fotbalová liga představují značky se spolehlivým cash flow (částečně proto, že se jedná o samoregulační kartely). Evropské fotbalové týmy, kterým na rozdíl od amerických soutěží hrozí v případě neúspěchu sestup, jsou riskantnější investicí, ale vzhledem ke svým masivním fanouškovským základnám mohou být zase podhodnocené.
Aktivní jsou při sportovních nákupech i další suverénní fondy. Katar, jenž hostil loňské mistrovství světa, vlastní francouzský klub Paris Saint-Germain a podíl v basketbalovém týmu Washington Wizards. Bloomberg odhaduje, že sedmnáct z devadesáti osmi předních evropských fotbalových klubů aktuálně podporuje státní nebo institucionální kapitál.
Fotbal si na sebe nevydělá
Řada z těchto nových investorů vnímá digitální disrupci jako příležitost. Tradičním televizím hrozí obří ztráty zisků, protože je houfně opouštějí diváci, a v Americe navíc sportovní fandové „přestřihávají šňůru“ kabelových balíčků sportovních kanálů. Pro staré mediální firmy je to hotová noční můra: Disney hledá investora, jenž by stál o podíl v jeho obří uvadající sportovní síti ESPN. Podnikavým majitelům týmů a značek umožňuje digitální disrupce navázat přímý kontakt s publikem a nabídnout mu interaktivnější a ještě víc strhující zážitek.
Fanoušci se často obávají, že změna zničí něco, co milují. Sport nicméně není jen o soupeření mezi hráči, ale také o divácích – a konkurenční formy zábavy nepřešlapují na místě. Italská fotbalová Serie A představuje odstrašující příklad toho, co se stane, když s reformou příliš dlouho otálíte. Tržby klubů klesají, ekonomika týmů se zhoršuje a většina se propadá do ztrát. Provoz evropských fotbalových týmů vyjde každoročně bez platů hráčů na sedm miliard dolarů a nevydělá si na sebe. Finanční injekce by mu prospěla.
Disrupce může přinést zlepšení, která přivedou nové fanoušky. Anglická Premier League se od ostatních soutěží odtrhla v roce 1991 a aktuálně je jednou ze světově nejúspěšnějších. Indická Premier League přilákala od svého spuštění v roce 2008 k indickému kriketu miliony diváků. Formule 1 si získala mladší publikum netflixovým seriálem „Drive to Survive“ a streamovacími službami. Kdo ví, co vzejde z 2,5miliardové investice Applu do streamování americké fotbalové ligy MLS nebo z katarské podpory padelu, hry konkurující tenisu, které se věnuje 25 milionů hráčů.
Je tedy zřejmé, proč disrupce není nic špatného. Saúdská Arábie nicméně čelí dalším dvěma výhradám. Zaprvé není jakožto státní činitel motivována touhou vydělávat, a navíc disponuje rozsáhlými zdroji. Sport vyžaduje zachování soutěživé rovnováhy, a pokud někdo nakoupí do svého týmu všechny nejlepší hráče, teoreticky by měl pokaždé zvítězit, čímž utrpí hra. Na toto riziko je třeba si dát pozor. Navzdory desítkám let, kdy do fotbalu proudí absurdní peníze, se ale zatím nestalo, že by celý sport ovládl jeden jediný tým. Výdaje Saúdské Arábie za hráče odpovídají šesti procentům ročních provozních nákladů evropského fotbalu. Její vzdorosoutěž otřásla golfem.
Velký fanda
Druhá námitka se týká otřesného saúdskoarabského přístupu k lidským právům, ilustrovaného především vraždou novináře Džamála Chášukdžího. Nepřátelé Západu, jako je Rusko, čelí sankcím, které se týkají i sportu. Saúdskoarabské království však do této kategorie nespadá. Obchod mezi Saúdskou Arábií a Amerikou a Evropou dosáhl v roce 2022 hodnoty 140 miliard dolarů a jeho součástí byly i ropa a zbraně – obojí má podstatně strategičtější hodnotu než třeba patování.
Je sice pravda, že někteří majitelé sportovních klubů si získali značný vliv, ale nezdá se, že by jejich sportovní majetek dokázal přimět západní publikum či západní vlády k větší shovívavosti. Sankcím se nevyhnul dokonce ani oligarcha Roman Abramovič, který si chtěl koupí Chelsea naklonit britskou elitu. Jak Katar zjistil během mistrovství světa v roce 2022, sponzoring s sebou může občas navíc přinést i drobnohled, pod nímž se v tomto případě ocitla práva gayů a zahraničních dělníků.
Seznam aktivit, jež jsou po celém světě omezovány kvůli obavám o národní bezpečnost, blahobyt či morálku, se neustále rozrůstá – sahá od čipů a sociálních sítí přes energie až ke zbraním. Pokud na něj přidáme i sport, dáme si solidní vlastňák.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.