Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ropa na tobogánu

Investice do ropné infrastruktury zkolabovaly. Možná se už nikdy nevzpamatují.

Ropa na tobogánu
ilustrace Vojtěch Velický

V dubnu, v době, kdy se celý svět uzavřel kvůli covidu-19 do karantény a poptávka po ropě klesala nejrychleji v dějinách, dospěli ropní producenti do az-zahránské po delawarskou pánev k jedinému možnému rozhodnutí: bleskově snížili dodávky. Americká produkce se mezi březnem a květnem snížila o přibližně dva miliony barelů denně. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a její spojenci se dohodli, že se v květnu a červnu sníží dodávky o rekordních 9,7 milionu barelů denně. Omezení pomohlo zvednout cenu za barel ropy Brent z necelých 17 dolarů v polovině dubna na 42 dolarů 5. června. 

Kolísavá poptávka přiměla OPEC prodloužit 6. června omezení o další měsíc. Jedna věc je sledovat pokles těžby ve chvíli, kdy trh zachvátí krize. Zajímavější otázkou však je, jak rychle se po návratu k normálu dodávky zase vrátí na původní úroveň. Těžba bude samozřejmě reagovat na rostoucí poptávku po leteckém palivu, benzinu a naftě. Pokud se ceny udrží nad 40 dolary, navýší možná některé břidlicové firmy a ropné státy v létě těžbu. Z dlouhodobějšího hlediska se však bude těžba potýkat s jinými problémy.

Konec  „vytěž, nebo zemři“

Globální investice do budoucí těžby zkolabovaly. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že investice do těžební ropné infrastruktury dosáhnou letos nejnižší úrovně od roku 2005. Banka Goldman Sachs očekává, že produkce mimo OPEC bude v tomto desetiletí stagnovat. Důvodem nebude geologie a dokonce ani poptávka, ale nedostatek investic. Výzkumná společnost Bernstein se domnívá, že dodávky ze zemí, jež nejsou členy OPEC a které dodávají na globální trh zhruba 60 procent ropy, by mohly dosáhnout vrcholu v roce 2025. Jejich objem bude ovšem odpovídat v nejlepším případě investicím z loňského roku.

 

To by znamenalo zásadní změnu. Vzhledem k tomu, že se zásoby ropy neustále ztenčují, řídili se producenti obvykle heslem „vytěž, nebo zemři“. Jistý analytik se před časem zeptal tehdejšího výkonného ředitele Exxonu Leeho Raymonda, co mu nedává v noci spát. „Nahrazování zásob,“ odpověděl mu.

Posedlost zajišťováním dalších zásob celkem podle očekávání vedla ke zvyšování těžby. V polovině prvního desetiletí nového milénia, kdy zaznívalo varování, že by světu mohla dojít ropa, pročesávaly ropné firmy kotované na burze i ty státní svět a hledaly nové projekty. V posledních deseti letech otevřelo hydraulické štěpení (frakování) cestu k ropným zásobám v srdci Ameriky, což z ní udělalo největšího světového producenta ropy. Nabídkovou stranu posilují také velké projekty v Norsku a u brazilského pobřeží, kde se ropa nachází na mořském dně pod silnou vrstvou soli.

Investice nicméně začaly klesat už před pandemií. Propad cen mezi lety 2014 a 2016 utlumil choutky po velkých, riskantních projektech. Dokonce i když ceny v roce 2017 vystoupaly, slabá návratnost kapitálu způsobila, že se investoři více než o náhradu rezerv starali o cash flow. Společnosti zmáčkly dodavatele a přišly na způsob, jak vytěžit z existujících ložisek víc ropy. ExxonMobil a Chevron patří ke gigantům, kteří investovali do amerických břidlicových pánví, v nichž je relativně snadné těžbu omezit nebo naopak zesílit.

Těžaři mohou v současné době s naprostou jistotou prohlašovat, že dokážou ze svých kapitálových rozpočtů vyždímat mnohem větší hodnotu. Přesto byl pokles investic natolik prudký, že rozdmýchal debatu o budoucí těžbě. Podle IEA se výdaje ropné a plynové upstreamové infrastruktury v loňském roce pohybovaly o 43 procent níž než v roce 2014. Bernstein zkoumal padesát největší energetických společností obchodovatelných na burze, které stojí mimo OPEC i bývalý Sovětský svaz. V roce 2019 reinvestovaly 64 procent provozního cash flow. Dlouhodobý průměr byl 87 procent.

Pandemie situaci rozjitřila. Ropní producenti zavřeli vrty, odložili projekty a ještě víc osekali investice. Datoví analytici z Rystad Energy odhadují, že ze tří miliard barelů za den, které nebyly minulý měsíc převážně v Americe a Kanadě vytěženy, se 10 až 15 procent už znovu těžit nezačne. IEA předpovídá, že investice do dodávek ropy budou ve srovnání s rokem 2019 o 33 procent nižší a o 62 procent nižší než v rekordním roce 2014. IEA podotýká, že na rozdíl od situace před pěti lety už dnes není moc kde řezat. To znamená, že pokles investic by mohl mít na dodávky mnohem větší dopad.

Bortí se cyklus

Některé společnosti, jako ExxonMobil,  se dál snaží růst. Není však zřejmé, kdy přijde větší vlna utrácení kapitálu. Neil Beveridge z banky Bernstein poukazuje na to, že návratnost kapitálu celé řady firem klesla pod jeho náklady. Není dvakrát pravděpodobné, že by investoři dali přednost návratu k rychlému rozvoji. Výkonnost energetického sektoru je mizerná, návrat poptávky nejistý a na obzoru se mohou kdykoliv vynořit přísnější ekologické předpisy. Znakem doby bylo odvolání Raymonda z pozice hlavního nezávislého ředitele představenstva největší americké banky JPMorgan Chase na nátlak klimatických aktivistů. Podle Michela Della Vigny z Goldman Sachs se možná bortí historický cyklus vysokých cen, investic a dodávek.

 

Pokud jde o americkou břidlici, analytici horečnatě sledují počet aktivních vrtů v USA a Kanadě, data z ropovodů a údaje o nevytěžené ropě a čekají na známky zvýšení nabídky. Shin Kimová z firmy zpracovávající data S&P Global Platts očekává krátkodobý nárůst letos v létě s tím, jak se ceny vzpamatovávají. Nicméně panuje shoda, že růst v následujícím desetiletí bude v porovnání s předchozím boomem jen pozvolný. Objem těžby z břidlic je masivní a pokles těžby byl prudký.

To je dobré znamení pro OPEC a jeho spojence, kteří v posledních deseti letech poněkud strádali. V letech 2014 až 2016 vedli neúspěšnou cenovou válku s cílem zlikvidovat americké těžaře břidlicové ropy. Od té doby se kartelu a jeho partnerům v čele s Ruskem podařilo zvednout cenu ropy na takovou úroveň, že těžaři z břidlic přežijí, ale mnoha ropným zemím se ani zdaleka nepodaří naplnit vlastní rozpočty. Saúdská Arábie v březnu naléhala na Rusko, aby omezilo těžbu. Rusko odmítlo, protože nechtělo, aby z vyšších cen podpořených OPEC profitovali američtí břidlicoví těžaři. Následná cenová válka byla spektakulárně špatně načasovaná, neboť kolidovala s největším zaznamenaným poklesem poptávky po ropě.

Touha potrestat břidlicové těžaře nezmizí. Martijn Rats z banky Morgan Stanley připomíná, že OPEC kontroluje přibližně 70 procent světových potvrzených zásob ropy, tedy víc než by se vzhledem k jeho 40procentnímu tržnímu podílu dalo čekat. Pokud ochladne zájem světa o ropu kvůli měnícím se návykům, čistším technologiím nebo ekologickým regulacím, riskují země s rozsáhlými zásobami ropy, že je budou muset nechat pod zemí. „OPEC bude v budoucnosti bránit svůj podíl na trhu mnohem důsledněji,“ předvídá Rats. O to lépe pro státní ropné koncerny, že jim konkurenti slabými investicemi do ropné infrastruktury pomohou omezit nabídku.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Peníze leda zadarmo
  • Covid na mozku
  • Naběhnutí na solární vidle
Objednat nyní