Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ron DeSantis, suchar mávající praporem kulturní války

Floridský guvernér je pravověrný trumpista, který může být pro demokraty těžším soupeřem než Trump.

Republikánský kandidát na prezidenta Ron DeSantis | foto Shutterstock.com

V podání Donalda Trumpa zní americký pravicový populismus spíš jako zuřivé vrčení nebo ublíženecké kňourání než jako racionální plán pro budoucnost země. Když se Trump ucházel o znovuzvolení, Republikánská strana se nezmohla ani na sepsání programu.

„Trumpismus“ setřel hranice mezi jeho politikou a jeho potřebami či zájmy a jeho posedlost porážkou z listopadu 2020 je setřela docela. Reaktivní a emotivní Trump vládl jako id populismu a to z něj udělalo hrozbu demokracii. Klidný a racionální floridský guvernér Ron DeSantis má jistou šanci stát se superegem tohoto proudu, a tudíž vážným nebezpečím pro demokraty.

DeSantis se nakonec může stát jen dalším zpomalovacím prahem pod nemilosrdnými Trumpovými koly. Ale na rozdíl od ostatních republikánů dokázal ze změti Trumpových strachů a záští vyextrahovat srozumitelnou agendu a ukázat cestu k trumpismu bez Trumpa.

DeSantis je Trump s lidskou tváří. Troufne si vyzvat svého mentora?

Floridský guvernér Ron DeSantis je nadějí těch republikánů, kteří chtějí příčetnější konzervatismus

A jestliže to zafungovalo na Floridě – v rozmanitém státě, který se kdysi výrazně nepřikláněl ani na jednu stranu, ale DeSantis jej suverénně ovládl –, neměli by demokraté jeho voličskou přitažlivost podceňovat. DeSantisův zápal pro kulturní válku není žádnou vedlejší linkou jeho potenciálně následnické ideologie. Je to jednotící princip.

Bez jednotícího principu

Konec studené války byl pro americký konzervatismus těžký. Antikomunismus sloužil jako jednotící prvek tohoto hnutí. Po rozpadu Sovětského svazu se začala opět prohlubovat stará propast mezi libertariány a náboženskými konzervativci. Izolacionismus, protekcionismus a nativismus, konzervativní proudy, které byly na ústupu od druhé světové války, se začaly vracet.

Válka George W. Bushe proti teroru je nějakou dobu držela na uzdě díky vidině sjednocujícího boje proti ideologickému nepříteli. Ne nadlouho. „Jestliže vietnamská válka rozštěpila demokratickou koalici, potom irácká válka v roce 2003 rozbila tu republikánskou,“ píše Matthew Continetti v dějinách konzervativního hnutí v Americe nazvaných Pravice. „Po výbuchu prvního nástražného výbušného zařízení v Bagdádu už konzervatismus nikdy nebyl stejný.“

Ani Trump, ani DeSantis. Černošský senátor z Jižní Karolíny prodává svůj pozitivní příběh

Americký senátor Tim Scott jde do republikánských primárek mimo hlavní proud své partaje

Finanční krize ještě víc poškodila image stálic republikánského establishmentu, jako byli Bushovi, s jejich vstřícnými postoji k zahraničnímu obchodu, přistěhovalectví a Wall Street. Zuřivý odpor Tea Party vůči demokratickému prezidentovi Baracku Obamovi maskoval její srovnatelné pohrdání republikánskou částí washingtonského establishmentu. A potom přišel Donald Trump. Jeba Bushe zcela převálcoval pohrdáním elitami a jimi ovládanými institucemi. Všechny byly zkorumpované, rozdávaly peníze a výsady úzkému kruhu privilegovaných a jedině on to mohl napravit.

Ovládnout narativ

DeSantis stejně jako Trump nezná pokoru, ale na rozdíl od něj mu nechybí sebedisciplína a chápe, jak funguje státní aparát. Vystudoval práva na Harvardu, sloužil v Iráku a tři volební období strávil v Kongresu.

DeSantis je inteligentní republikánský populista. S progresivisty se shodne na tom, že pro upevnění moci je klíčový „narativ“. Zároveň však tvrdí, že levice nedemokratickými metodami ovládla všechny klíčové americké narativy, zmocnila se kulturních i korporátních institucí a vypráví příběhy, které pletou mladým lidem hlavu a omezují svobodu. Americké instituce nejsou jen zkorumpované, ale dokonce rafinovaně korumpující.

DeSantis ještě jasněji než Trump pojmenoval ideologického nepřítele, proti němuž se mají konzervativci spojit, a přišel s bitevním plánem. V jeho podání levičácká ideologie infiltrovala federální byrokracii, veřejné školy, univerzity, zpravodajská média a největší firmy do takové míry, do jaké se kdysi konzervativci obávali, že by se to mohlo povést komunismu.

Trump míří před soud. Co ho může dostat za mříže?

Sejmou mu otisky prstů. Vyfotografují ho. Možná bude mít náramky. A možná bude znovu prezidentem.

„Většina hlavních amerických veřejných institucí je skrznaskrz zpolitizována, a proto nestačí lidi před nastolováním levičácké ideologie chránit jen poražením levičáckých opatření v legislativní aréně,“ píše DeSantis ve svých pamětech Odvaha být svobodný.

DeSantis jako by se odvolával na svého poradce Christophera Rufa, jehož cituje na jiném místě memoárů. Rufo je výzkumníkem think-tanku Manhattan Institute a už před časem vyzýval k „obléhání institucí“.

DeSantis tuto obléhací mentalitu demonstroval, když Rufa jmenoval do správní rady New College, progresivní školy, jež je součástí floridského státního školského systému, aby pomohl se změnou vedení školy a jejích učebních plánů. Rufo rychle zlikvidoval všechny tamní programy zaměřené na diverzitu, rovnost a inkluzi. Studenti proti těmto změnám protestovali. Ale ti zanedlouho odpromují a ze školy odejdou a DeSantisem preferované narativy se nakonec zřejmě ujmou.

Zleva, zprava, zleva

Trump vždy byl spíš oportunista než ideolog, a tak na DeSantise v otázce dávek útočí zleva (tvrdí, že je DeSantis chce krátit), v otázce daní zprava (že je chce zvýšit) a v otázce potratů zase zleva (DeSantisův zákaz potratů po šestinedělí je moc „tvrdý“). Trump se dokonce postavil na obranu korporací, které DeSantis obvinil z napomáhání levičácké indoktrinaci.

DeSantis pro změnu Trumpa označil za poražence, byť ho přímo nejmenoval. „Musíme odmítnout kulturu poraženectví, která naši stranu v posledních letech zachvátila,“ prohlásil guvernér nedávno v projevu v Iowě. Tím ale trochu zahání sám sebe do kouta: Řekne otevřeně, že Trump v roce 2020 prohrál volby?

Dárek Trumpovi? Bobby Kennedy mladší jde do prezidentských primárek proti Bidenovi

Robert Francis Kennedy Jr., prominentní antivaxer a ochránce životního prostředí, jde proti vlastní partaji.

Ron DeSantis působí neupřímně a koženě, jako člověk bez špetky smyslu pro humor. Pokud by získal republikánskou nominaci, demokraté se domnívají, že by jeho agresivní chování a halasné kulturní války mohly odradit předměstské a nezávislé voliče. Mohou mít pravdu.

Ale floridský guvernér se rychle učí, může překonat rozpačitý úvod kampaně (technické problémy při jejím odstartování na Twitteru) a získat ostruhy. Ve 44 letech může poukazovat na Bidenovo stáří. Jeho stabilně vysoká podpora v guvernérském úřadu naznačuje, že ho floridští voliči nepovažují za extremistu. Když dostane do ruky mikrofon, aby prezentoval svoje názory, často mluví tak, že třeba jeho odpor k progresivním genderovým idejím zní veskrze rozumně. Pro demokraty a jejich skutečný vliv na americké kulturní instituce příběh Rona DeSantise vůbec nemusí skončit dobře.