Na Měsíc a dál. Jaký byl rok 2022 ve vědě o vesmíru?

Co přinesl rok 2022 v mimozemském poznání? Nejdůležitější momenty, které se vyplatí si zapamatovat

ilustrační foto | STScl

Splashdown! Před několika dny do vod Tichého oceánu přistála vesmírná loď Orion, která tak úspěšně ukončila první část programu Artemis, jenž má za cíl návrat lidí na Měsíc. „Tentokrát za úspěch nebude považováno pouze samotné přistání na lunárním regolitu, odebrání vzorků a jejich bezpečná doprava na Zemi,“ zdůrazňuje Jan Spratek z pražského planetária.

„Hlavním úkolem Artemis je vytvořit technologické zázemí pro stálou základnu na Měsíci, díky jejímuž fungování budeme schopni usilovat o cesty dál, především na Mars,“ vysvětluje a dodává, že důležitou součástí programu je rovněž vybudování stále obydlené kosmické stanice Gateway, která by měla kroužit kolem našeho nejbližšího kosmického souputníka.

Návrat lodi Orion byl vskutku symbolický, protože přesně před padesáti lety, 14. prosince 1972, se Měsíce dotkl poslední pozemšťan. Byl jím velitel Apolla 17 Eugene Cernan, Američan s českými kořeny. Podle aktuálních plánů by třináctý muž, a především první žena měli otisknout svou stopu na měsíčním povrchu již v roce 2025. O rok dříve by se lidé měli vrátit na oběžnou dráhu Měsíce.

Letenky do vesmíru

Program Artemis ale možná předběhne mise dearMoon japonského miliardáře Júsaka Maezawy. Ten by chtěl na oběžnou dráhu Měsíce již příští rok vyslat skupinku osmi umělců, mezi kterými je i Čech – tanečník Yemi A.D. „Cítím obrovskou poctu, pokoru a vděčnost za tuto bezprecedentní příležitost reprezentovat svou zemi, svůj národ, svou rodinu a všechny kreativní snílky na celém světě. Moje cesta na Měsíc začíná DNES!“ napsal rodák z Liberce na Twitteru. Uspěl mezi milionem přihlášených. Do vesmíru by ho měla dopravit nová raketa BFR (Big Falcon Rocket) společnosti SpaceX, která má jednou letět až k Marsu. Očekává se ale zpoždění startu, protože Muskově firmě zatím chybí všechny potřebné testy.

Půlstoletí Modré skleněnky. Před padesáti lety člověk poprvé a zatím naposledy vyfotil Zemi v celé její nádheře i křehkosti. Ikonická fotka pojmenovaná The Blue Marble se záhy stala hybatelkou environmentálních aktivit sedmdesátých let.
NASA

Česko má od letošního listopadu i „astronauta v záloze“. Je jím armádní pilot Aleš Svoboda, kterého do týmu náhradníků vybrala Evropská kosmická agentura (ESA), jež po více než deseti letech nabírala nový tým astronautů a astronautek. Aleš Svoboda se tak nyní zapojí do vybraných projektů a bude připraven kdykoli „zaskočit“. Mohl by se tak stát druhým českým astronautem. Tím prvním a zároveň dosud posledním byl před více než čtyřiceti lety Vladimír Remek, který byl v roce 1978 součástí posádky sovětské kosmické lodi Sojuz 28.

„Made in Czechia“

Čeští vědci a vývojáři jsou úspěšně zapojení do mnoha vesmírných projektů, od těch největších mezinárodních až po ty ryze české.

Kromě již uvedených za zmínku v letošním roce dále stojí:

• Pohnout planetkou – týmu z NASA se v rámci mise DART podařilo změnit dráhu planetky Dimorphos, což lze považovat za mimořádný úspěch pozemské vědy i techniky. Zásadní podíl na tom měli Petr Pravec a Petr Scheirich z Astronomického ústavu Akademie věd, kteří těleso objevili a přispěli k výpočtu dráhy i místa srážky se sondou. Smyslem celé mise bylo otestovat technologie pro případ, že by Zemi někdy v budoucnu ohrožovala kolize s asteroidem.

• Češi se zapojují i do dalších programů NASA, naposledy se jim například podařilo odhalit tvar a orientaci extrémně horké hmoty kolem černé díry Cygnus X-1.

• Češi kutilové – vědci z Astronomického ústavu Akademie věd po dvaceti letech zprovoznili a k užívání získali dalekohled na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama, který lze ovládat i ze středočeského Ondřejova. Dalekohled i díky novému spektrografu bude sloužit k hledání exoplanet a dalším hvězdným objevům.

Pohled do minulosti

Nejen archivy, ale i nově pořízené fotografie mohou odhalovat minulost. „Fotografem“, který dává nahlédnout k počátkům vesmíru, je od letošního roku i teleskop Jamese Webba (JWST). Ten v červenci poslal první snímky, které doprovázela slova jako krása, neuvěřitelné, úchvatné, nádherné, ohromující. Cílem doposud nejdražšího vesmírného projektu ale nejsou hezké fotky na pozadí monitorů, jde o poznávání vesmíru.

Na palubě kosmické lodi Orion se proletěla i figurka ovečky Shaun, jež doplnila tradičního Snoopyho – postavičku z kresleného seriálu, kterou již od šedesátých let NASA využívá jako indikátor stavu beztíže.
ESA

Co přesně se od JWST očekává? Zcela upřímná odpověď je, že nevíme. Dobře to vystihují slova Billa Nelsona z NASA: „Nyní budeme objevovat věci a odpovídat na otázky, u kterých ještě ani nevíme, že bychom si je měli klást.“ Tak šťastné vykročení do dalšího roku a budoucnosti!

Artemisí poprvé

• Na Měsíc poprvé zamíří žena. A protože v NASA jsou si vědomi fyziologických odlišností mužů a žen, na palubě Orionu byly při zkušebním letu kromě figuríny velitele Campose i dvě ženské – Helga a Zohar, která má navíc speciální protiradiační vestu vyrobenou v Izraeli. Všechny figuríny jsou plné senzorů, které měří, co se dá. Vědce i lékaře nyní nejvíce zajímá radiace, protože tato hodnota je klíčová pro plánované dlouhodobé pobyty na Měsíci.

• „Aktuální výzvou je třeba výroba skafandrů, které na povrchu vydrží déle než ty tři dny jako u Apolla,“ říká Martin Lulák, vědecký redaktor České televize. Měsíční povrch je totiž pokrytý takzvaným regolitem – velmi ostrými částečkami, které skafandrům vůbec nesvědčí. „NASA má teď požadavek, aby vycházkové skafandry vydržely alespoň tisíc hodin. Zakázku dostala dvojice soukromých firem – Axiom a Collins Aerospace. Jsem moc zvědavý, jak se s tímto extrémně těžkým úkolem popasují,“ dodává Lulák.

• „Zkoušku ohněm“ má za sebou i nový tepelný štít, který chrání loď Orion před extrémně vysokými teplotami při vstupu do zemské atmosféry. „Nikdy v minulosti se totiž žádná pilotovaná loď do atmosféry nevnořila rychlostí blížící se čtyřiceti tisícům kilometrů za hodinu,“ upozorňuje Jan Spratek.

• Novinkou byla i nezvyklá oběžná dráha mise Artemis I, která měla za cíl otestovat nejrůznější technologie a vesmírné manévry důležité pro další lety.

Autorka je stálou spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově