Revolver do ruky. Jak ruská diplomacie využívá vyhrožování a ozbrojené útoky
Vzorce chování zůstávají už 100 let stejné. Ovlivňování veřejného mínění, vyhrožování a ozbrojené útoky patřily do arzenálu ruské diplomacie už za první republiky
První horkou diplomatickou roztržku s Ruskem, respektive se Sovětským svazem, jsme zažili v polovině 20. let minulého století. Do konce roku 1924 uznaly bolševické Rusko všechny evropské velmoci. Masaryk s Benešem ovšem velkou východní diktaturu – hlavně kvůli zabavenému majetku československých občanů – de iure uznat nehodlali, a tak se nás Sověti rozhodli přidusit.
Předseda Kominterny Grigorij Zinověv označil v lednu 1925 při oficiálním projevu Čechoslováky za „Čechosobaki“ (Čechopsy), šéf sovětské diplomatické mise v Praze Vladimir Antonov-Ovsejenko vyhrožoval přerušením vztahů a našeho vrchního diplomata v Moskvě – Josefa Girsu – si neustále předvolával sovětský komisariát zahraničních věcí a do omrzení mu vytýkal každou protisovětskou karikaturu v českých novinách. Československé ministerstvo zahraničí vyzývalo – jak v knize Československo mezi Stalinem a Hitlerem napsal historik Igor Lukeš – Girsu ke klidu, ten na oplátku poslal dlouhý seznam ústrků, které v poslední době jeho mise zažila. Nechyběly výhrůžky demonstracemi kvůli údajnému útisku dělnictva v Československu ani tři ozbrojené útoky na budovu československé mise, při nichž byl zraněn jeden z diplomatů.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
