Řiditelé elektřiny: Po uhlí budou síť jistit agregátory

Česká energetika připomíná papiňák, ze kterého se všechno nové najednou valí ven, říká šéf společnosti Nano Energies Stanislav Chvála.

Řiditelé elektřiny: Po uhlí budou síť jistit agregátory
Stanislav Chvála | foto Salim Issa

Stabilitu elektrických sítí doposud v Česku zajišťují hlavně uhelné elektrárny, které v případě potřeby zvýší nebo sníží výrobu. Éra uhlí se však stále rychleji blíží ke konci, zároveň se očekává masivní rozvoj obnovitelných zdrojů v čele se solárními elektrárnami, které výrobu ještě více rozkolísají. Jednu z možností, jak bezpečnost provozu přenosové soustavy zajistit, a předejít tak blackoutu i v nové energetické éře, představují takzvané agregátory flexibility. Jde o složité systémy umožňující nejen efektivně a rychle získat potřebnou elektřinu od stovek menších decentralizovaných výrobců, ale také řídit spotřebu průmyslových podniků a ve vzdálenější budoucnosti i domácností.

Jediným tuzemským poskytovatelem agregátorů flexibility je v současnosti česká skupina Nano Energies. „Kromě Slovenska chceme ještě tento rok, případně v prvním kvartálu příštího roku, vstoupit do tří až čtyř dalších zemí,“ neskrývá ambice šéf firmy Stanislav Chvála. Nano Energies je zároveň pořadatelem konference Share Your Energy, jejíž třetí ročník proběhne ve středu 9. června 2021 a bude zaměřen právě na agregátory flexibility. Týdeník Hrot je mediálním partnerem akce. 

Loni se Nano Energies podílelo na vzniku iniciativy Změna k lepšímu. Ta navrhovala postavit do roku 2030 nové fotovoltaiky o minimálním výkonu pět tisíc megawattů. Sám ČEZ přitom aktuálně oznámil, že jich chce postavit šest tisíc. Překvapuje vás, jak rychle změny najednou přicházejí?

Česká energetika hodně dlouho připomínala papiňák, ze kterého něco málo nového uniká ven. Poslední dobou se to však vyvalilo všechno. Do roku 2013 jsme postavili docela rychle hodně obnovitelných zdrojů, pak se dlouho nedělo nic a najednou bum! Přišel modernizační fond, přišly plány na fotovoltaické elektrárny, baterky a všichni do toho šlapou. Byl to pomalý lineární růst, který však přešel v růst exponenciální. Hodně to podporují peníze z Evropy a v následujících letech bude zajímavé sledovat, kolik projektů se skutečně zrealizuje. Ovšem i kdyby se udělala jen část oznámených záměrů, bude to hodně, protože čísla jsou obrovská.

Záměr podílet se na přeměně energetiky slyšíme od vás, od ČEZ a třeba i od Svazu průmyslu, ovšem poměrně zpátky se drží samotný stát. Do jaké míry může rozvoj zbrzdit?

Je to opravdu tak, že stát je jedním z pomalejších subjektů a je o krok pozadu. Na druhou stranu nejen soukromý sektor, ale i některé státní firmy jsou aktivní. Hodně mě překvapil třeba provozovatel přenosové soustavy ČEPS, který mnoho změn tlačí, i když je to vlastně státní instituce. Samotného mě překvapuje, že to říkám, ale kéž by byli takoví i ostatní.

To dříve nebylo?

ČEPS řídí přenosovou soustavu skrze velké elektrárny a neměl příliš potřebu něco měnit. To se změnilo a poslední dva roky byly ze strany ČEPS hodně progresivní. Setkáváme se při různých debatách se zástupci ministerstva průmyslu, obchodníků a také distributorů, kteří jsou zase hodně konzervativní. A přestože ČEPS spadá stejně jako distribuce do síťových odvětví, snaží se mnohé změny tlačit. 

Co podle vás vedlo ke změně přístupu?

Je za tím pragmatismus. Cílem ČEPS je řídit soustavu tak, aby nedocházelo k blackoutům, na což má hlavně uhelné elektrárny. Ty tady ale nebudou na věky. Loni na jaře, když odstartoval covid, spadly ceny elektřiny a viděli jsme, že uhelné elektrárny nemají moc motivaci fungovat. Dnes jsou ceny zase vyšší, ohromné množství peněz jim však polyká drahá povolenka. Zatím má Česká republika díky uhelkám ohromné množství flexibility, to je však nebezpečné. Když zmizí uhelné elektrárny, zmizí s nimi i flexibilita a bude potřeba někde najít novou. A to je motivace pro ČEPS. Zároveň by nic z toho nebylo možné, pokud by v ČEPS nebyl změnám nakloněn management. 

Na rozdíl od ČEPS jsou distribuční společnosti podle vás stále konzervativní, přitom podle mnohých názorů budou největší investice v následujících letech potřeba právě na jejich straně. Souhlasíte?

Distribuce jsou regulované subjekty a mají jistý příjem. Míra rozvoje bude ovšem tak rapidní, že aby ho stíhaly, budou muset ke změnám přistupovat úplně jinak, než jsou léta zvyklé. Slyšíme, kolik se má postavit fotovoltaik, baterek, kolik má přibýt elektromobilů, a to všechno většinou nebude připojeno do přenosové soustavy ČEPS, ale hlavně do distribučních soustav. Vznikne u nich výrazný tlak na změnu, která se nezastaví jenom proto, že podle nich nebude možná. Rozvoji nebude možné bránit a bude muset dojít ke značným změnám v přístupu.

Projeví se to v cenách pro koncové spotřebitele?

Modernizační fond a i jiné fondy uhradí investorům část nákladů, i když jde vlastně o státní peníze, ať už z rozpočtu České republiky, nebo z Evropy. Zajímavé bude sledovat, co se stane právě na straně distributorů, kteří budou muset hodně investovat. To se nejspíš projeví v regulovaných sazbách. Do jaké míry se to projeví v cenách samotné silové elektřiny, to netuším. Každopádně ji ovlivňuje vysoká cena povolenky a je jisté, že spotřebitelé s roční sazbou budou platit už příští rok víc. Pokud se zde však opravdu postaví velké množství fotovoltaik, tak to bezesporu ovlivní tržní cenu. Když vysvitne sluníčko a tisíce solárů začnou vyrábět, cena spadne třeba i do záporu. Takové množství rozkolísá trh, což přinese další příležitosti pro flexibilitu a také pro obchodování.

Právě flexibilita je stěžejní téma Nano Energies a také téma třetího ročníku konference Share Your Energy, kterou pořádáte. Nabízíte agregátor flexibility, který je od letoška možné používat pro stabilizaci přenosové soustavy a podpůrné služby. Jak se to zatím projevilo?

Ke změně došlo na začátku roku, což ale neznamená, že je možné od začátku roku poskytovat podpůrné služby skrze agregátor flexibility. Bylo potřeba vyřešit hromadu věcí.

Nechci zacházet do detailů, ale existuje několik technických zádrhelů. Především jsme se snažili zprovoznit komunikaci s ČEPS a následně řešit certifikaci. Je také potřeba mít smlouvy s distributory, kteří na to nebyli připraveni. To jsme posledních pět měsíců vymýšleli za pochodu a konečně se dostáváme do fáze, kdy začneme podpůrné služby poskytovat. Předpokládám, že začneme v první polovině června. 

Do jaké míry se může agregátor flexibility na podpůrných službách podílet? Pokud bych to vzal z finančního hlediska, jde o pětimiliardový trh. Kolik z toho si můžete ukousnout?

Bude to hodně postupné. V tuto chvíli je systém relativně dobře nastaven na poskytování flexibility z malých zdrojů, jako jsou kogeneračky nebo bioplynky, tedy malé a dobře řiditelné zdroje výroby elektřiny. Složitější je to na straně spotřeby. Jako poskytovatel flexibility z malého zdroje den dopředu řeknete, kolik megawatthodin každou hodinu následující den vyrobíte, a tím se jednoduše určí, kolik jste dodal flexibility. To je většinou nemyslitelné na straně spotřeby. Představte si, že jste průmyslovým výrobcem a máte říct, kolik budete spotřebovávat elektřiny zítra ve dvě hodiny. Každopádně v následujících týdnech chceme spolu s ČEPS a dalšími partnery v projektu dFlex dokončit metodiku této hladiny, od které se dodaná flexibilita odvíjí. Neříkáme tomu jinak než baseline, což je v zahraničí ustálený termín. Do konce roku se tedy vytěží hlavně flexibilita z malých, výrobních zdrojů, kterých bude z celkových objemů celkem dost. Téma spotřeby začne být aktuální příští rok.

Jak to v praxi bude fungovat? Dispečeři ČEPS zavolají nějaké továrně a řeknou jí, ať zvýší nebo sníží spotřebu?

ČEPS nezavolá spotřebiteli, ČEPS „zavolá“ agregátorovi, tedy nám. Nemůže to však fungovat po telefonu, ale digitálně, což znamená, že ČEPS zmáčkne tlačítko a vyšle signál, že z našeho agregačního bloku o padesáti megawattech potřebuje třicet. Na nás pak je, abychom třicet megawattů z padesátimegawattového bloku sestavili od našich zákazníků, které oslovíme. Pro náběhovou hranu vezmeme třeba trochu z baterky, pak zapojíme jiné zařízení a nakonec sjedeme dolů zase s něčím úplně jiným. Na agregaci flexibility je největší přidaná hodnota v tom, že malí zákazníci by to sami nikdy nezvládli ČEPS nabídnout.

Jaký je zájem se na agregaci podílet?

Zájem je velký u výrobců elektřiny, daří se nám získávat malé kogenerace, další fází budou bioplynové stanice. Těch je v Česku obrovské množství a jedou na plný výkon, protože dostávají zelený bonus za každou vyrobenou megawatthodinu. Jejich vlastníci se často domnívají, že pokud sníží výkon v rámci podpůrných služeb, nedosáhnou na zelený bonus a vydělají méně. To je sice pravda, ale zároveň by byli většinu roku jen připraveni výkon snižovat, což by se reálně dělo pouze občas. Takže by dostávali kontinuální platbu za kapacitu a jen jednou začas snížili výrobu, a přišli tak o zelený bonus. V bioplynkách je velký potenciál.

A co na straně spotřeby?

U spotřebitelů je nutná výrazná míra osvěty. Nicméně pokud přijdeme za zákazníkem a řekneme mu, kolik může dostat peněz, je ochoten se o tom okamžitě bavit. Akorát je to složitější než u výroby. U bioplynky zmáčknete čudlík a hotovo. Pokud máte nějaké průmyslové zařízení, dostat z toho flexibilitu je složitější. Podpůrné služby jsou tři, primární, sekundární a terciární, podle nové evropské terminologie FCR, aFRR a mFRR. 

Terciární je nejlevnější a nejjednodušší a myslím, že tento trh bude velmi konkurenční. Dostanou se tam právě malé zdroje typu kogenerací, bioplynek a bude o ně největší rvačka. Co bude hodně zajímavé, je sekundární regulace, která je výrazně komplexnější a je tam třeba zapojit různé typy zařízení včetně spotřeby. My začínáme terciární regulaci a ke konci roku chceme spouštět sekundární. 

Budou se někdy na flexibilitě podílet i domácnosti?

To je velmi populární téma, každý by chtěl poskytovat flexibilitu bojleru, baterky, tepelného čerpadla nebo elektromobilu. A v zásadě to je i jednoduché. Na druhou stranu to ovšem vychází ekonomicky hůř, než když flexibilitu poskytujete z velkých zdrojů nebo spotřeby. U domácností potřebujete komunikovat s agregátorem, potřebujete, aby každé zařízení mělo komunikační rozhraní, a celkové náklady na hardware jsou tak oproti přínosům výrazně vyšší. Také návratnost tedy trvá relativně dlouho. V zahraničí se o to pokoušejí již mnoho let a projekty jsou funkční, akorát ekonomicky nevycházejí. Věřím, že to bude aktuální téma, ale nebude to hned. Projekty budou vznikat, my sami bychom dokázali řídit flexibilitu na straně domácností a máme připraveny i pilotní projekty. Pokud si však máme určit, co dělat dříve, tak rozhodně ne domácnosti. 

Byla by cesta, kdyby nějaký poučený developer stavěl projekt se stovkami bytů a rovnou od začátku přemýšlel tímto směrem?

Přesně tak. Developerské projekty, kde zařízení umí komunikovat a všechno je od začátku vymyšleno tak, aby to fungovalo, můžou komerčně fungovat už teď. Objektům postaveným historicky se však musí něco dodat a je s tím hodně práce. 

Jaká je vlastně konkurence mezi agregátory?

Kromě nás, když pominu některé obchodníky, tady žádní nejsou, ale budou. Nevznikají, dokud se nezmění regulace, což jsme viděli v západní Evropě. A regulace se právě teď mění. Naše strategie byla jiná, chtěli jsme začít dříve, a začali jsme proto stavět software několik let zpátky a dneska jsme připravenější. Očekáváme však, že konkurence přijde, tak jako v jiných zemích.

Domácí, nebo zahraniční?

Obojí. Okamžitá konkurence jsou vlastně stávající obchodníci, kteří se mohou zapojit do terciární regulace, kterou je možné dělat i bez sofistikovaného softwaru. K sekundární už komplexní software potřeba je. Uvidíme, kdo se sofistikovanějšími agregátory přijde, očekával bych, že minimálně dva hráči to budou. 

Vy sami jste expandovali na Slovensko. 

Soustřeďujeme se na trh střední a východní Evropy a jinam jít nechceme. Působíme ještě v Belgii, což však vnímáme spíš jako laboratoř. Kromě Slovenska chceme ještě tento rok, případně v prvním kvartálu příštího roku, vstoupit do tří až čtyř dalších zemí. V některých z nich není situace tak připravená jako v Česku, nicméně věci se rozpohybovaly. A taky trochu trvá, než najdete lidi, založíte pobočku a začleníte ji do struktury firmy. Je lepší s tím začít o trochu dříve než později. 

Do jaké míry mají agregátory šanci nahradit flexibilitu, kterou dnes poskytují uhelné elektrárny?

Nemyslím si, že agregací se dá sbírat veškeré množství flexibility, jaké bude potřeba. Pokud bude systém dobře postavený, tak to možné je, nesměly by však zásadně růst obnovitelné zdroje. Pokud tady však opravdu začnou růst tisíce megawattů soláru, neobejdeme se bez rozvoje výstavby baterií a jsem si jistý, že ani plynové elektrárny. Plynová elektrárna je rychleji zapnutá než uhelná a není tak nákladné ani časově náročné ji postavit. Agregace flexibility bude schopna nasbírat hodně megawattů, ale zdroje typu plynovky budou nezbytné.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní