Vybrané články
z týdeníku The Economist

Řecko, nečekaně vzorný žák

Dokud mají Řekové finance v pořádku, nikoho nezajímá, co jinak provádějí

Řecko, nečekaně vzorný žák
ilustrační foto | Shutterstock.com

Brusel umí být pěkně arogantní místo. Evropská unie s premiéry někdy zachází, jako kdyby byli malé děti. Jedna z nejoblíbenějších hlášek nesmlouvavých úředníků praví, že národní vlády musejí „plnit domácí úkoly“. Pokud je Brusel učebna, z Řecka se stal nečekaný šprt. Je chváleno za způsob, jakým se vypořádalo s pandemií. Za svůj plán utratit ze společného zotavovacího kotlíku EU, jenž čítá 750 miliard, pouze 31 miliard eur si od unijních úředníků vysloužilo zlatou hvězdičku.

Řecké nápady, jako je jednotný covidový certifikát, se ujímají na celoevropské úrovni. Po deseti letech, jež Řecko strávilo na doučování, kdy muselo přistoupit na tři záchranné programy a bankrot, je to velká změna. Syriza, levicová strana, která zemi vedla mezi lety 2015 a 2019, byla třídním rebelem. Vláda Kyriakose Mitsotakise, uhlazeného středopravicového premiéra, jenž stojí v čele země od roku 2019, je naopak učitelským mazánkem.

Změna reputace je částečně věcí politiky. Syriza se profilovala jako vyzyvatel stávající podoby EU v naději, že se jí podaří předělat klub zevnitř. Pokud má však dům EU nějaký výhled, je z něj vidět na středopravicová místa, kde sedí Mitsotakisova Nová demokracie. Mitsotakis perfektně zapadá do technokratického světa unijní politiky. Jako bývalý konzultant z McKinsey mluví anglicky, francouzsky, německy a davosky – dialektem mužů středního věku ve sněhulích, kteří se scházejí na konferencích ve vysoké nadmořské výšce.

Školní uniforma mu padne. Nová demokracie zvítězila ve volbách v roce 2019 s explicitním plánem na reorganizaci Řecka. Implicitně si stanovila za úkol učinit řeckou politiku nudnou a z Řecka udělat normální evropskou zemi. Lídři Syrizy se považovali za úsvit dějin; lídři Nové demokracie se domnívají, že jejich úkolem je tuto temnou epochu uzavřít. 

Šplhání na 1400 stránkách

Už dosáhli jistých úspěchů. Po deseti letech záchranných programů a hrozícím odchodu z eurozóny (nebo jejím nuceném opuštění) se Řecku povedlo dát si ještě před začátkem pandemie covidu-19 do pořádku finance. Evropská centrální banka se už nezdráhá kupovat řecké dluhopisy, a výnosy z nich se tak ocitly téměř na rekordním minimu. Ve vládě se ke kormidlu postavili samozvaní experti s tituly z Břečťanové ligy. Plán na utracení 31 miliard z fondů EU doplňoval 1400 stránek dlouhý audit – ani kompletní návrhy některých států nebyly tak obsáhlé. Po letech, kdy dostávali řečtí byrokraté od úředníků komise rákoskou, moc dobře vědí, čím známkující potěšit. Zatímco o ratifikaci unijního plánu obnovy vedly země jako Finsko dlouhé politické spory, v Řecku parlamentem jen prosvištěl. Učiteli teď dělají ve třídě starosti jiné děti. 

Strašné podmínky, kterým jsou na řeckých ostrovech vystaveni migranti, by měly být kaňkou ve vládních záznamech, stejně jako zprávy o „vytlačování“, kdy jsou žadatelé o azyl nelegálně vraceni do oblastí, z nichž přicestovali. Vypadá to však, že je bruselská sborovna spokojená. Evropští politici jsou přesvědčeni, že pravidla pro vytlačování přistěhovalců jsou určena k tomu, aby hordy imigrantů nemuseli kosit pohraničníci, ne aby zakazovala odtažení člunů s nimi zpátky k tureckému pobřeží. Podle stejné brutální logiky odrazují hrozné podmínky v uprchlických táborech na řeckých ostrovech další imigranty od snahy se na ně vůbec vypravit.

EU měla větší problém s přístupem Syrizy, která zpočátku nedokázala příliv migrantů zastavit, než s aktuální snahou o jejich odstrašení. Loni byl na hranicích zastřelen mladík, který se pokoušel spolu s davem dalších lidí dostat z Turecka do Řecka. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vychvalovala Řecko jakožto evropský štít. Organizace, která se pyšní pořádkem založeným na pravidlech, se totiž očividně nemusí znepokojovat jejich porušováním, pokud je to v její prospěch. Proud lidí se zastavil. Nic víc evropské vůdce v zásadě nezajímá. Co se děje mimo školní pozemky, je EU vcelku jedno. 

Radši nelézt do čela

Řecko chybuje v oblastech, jež nespadají do kompetence Unie. Řečtí aktivisté a neziskové organizace si od nástupu Nové demokracie k moci stěžují na nárůst policejní brutality. Ostatní vlády s chutí strkaly nos do řeckých věcí během záchranných programů. V normálních časech však udělají všechno pro to, aby se kritice vnitřních záležitostí jiného členského státu vyhnuly. Stejné je to s eliminací klientelismu a nepotismu, které Řecko táhnou ke dnu. Syriza se zavázala, že to dokáže, ale selhala. Mitsotakis toho o tomto tématu hodně napovídá, ale člověk může jen těžko brát podobné řeči vážně, když vycházejí z úst syna premiéra, bratra bývalého ministra zahraničí a strýce stávajícího starosty Athén. Je těžké stát v čele změny, když nejlepším důkazem pokroku by bylo do čela vůbec nelézt. 

EU se ale dokáže chovat jako lhostejný kantor i v oblastech, kterým by měla věnovat pozornost. Pokud jde o svobodu tisku, je Řecko na indexu Reportérů bez hranic čtvrtou nejhůř hodnocenou zemí v EU. Za Řeckem už se umístila jen Malta, kde předchozí vláda padla po vraždě novinářky, Maďarsko Viktora Orbána a nejspíš nejzkorumpovanější země Unie – Bulharsko. Zkraje tohoto roku byl zavražděn řecký novinář Giorgos Karaivaz. Kostase Vaxevanise, redaktora levicového deníku Documento, který psal o korupci, momentálně musí hlídat policie. 

Nablýskané prezentace vychvalující řecký vzestup v žebříčcích posuzujících kvalitu podnikatelského prostředí může podrýt, pokud se země propadne v jiných hodnoceních. EU ovšem podobné záležitosti konzistentně přechází, když se jí to hodí do krámu. Řecko není tak zlé jako jiné země. Nikdy ale není dobrý nápad, aby se třídní šprt poflakoval na zastávce se známými chuligány. 

Dokud bude mít Řecko dobré známky v důležitých předmětech, bude to všem jedno. Vláda, jež jde politicky s proudem, bez řečí realizuje reformy a odvádí za Unii špinavou práci na poli migrační politiky, bude vždycky vítaná. Její chyby lze přejít. Navzdory řečem o hodnotách je Unie politické, nikoli morální stvoření. Ty, kdo hrají podle jejích not, nesoudí. 

Vlády, jež se pokusí EU změnit, jako například Syriza, naopak převálcuje. Zato ty, které EU přijmou se vším všudy, jako třeba Nová demokracie, si mohou na svém písečku nerušeně hrabat, jak chtějí. Odevzdejte včas domácí úkoly a všechno ostatní bude všem jedno. 

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.