Recese s bublinou

Akcie ve velké části světa se dostávají na úrovně předkrizové a někde dokonce trhají roční rekordy, navzdory výhledu ekonomiky. Jsou pro to dva možné důvody.

Že burzovní indexy v posledních letech až tak úplně neodráží ekonomické fundamenty i na mnohem větších trzích, než je ten český, jsme si už zvykli. To, co se však odehrává nyní, je skutečně šokující.

Akcie ve velké části světa se dostávají na úrovně předkrizové a někde dokonce trhají roční rekordy, navzdory výhledu ekonomiky, který je líčen jako mírně řečeno mizerný. Kdejaký expert očekává, že se na předkrizové úrovně velká část významných ekonomik nedostane ani za dva roky, někteří pesimisté věští desetiletí mizérie. 

S tím samozřejmě akciové oslavy nejdou zrovna ruku v ruce. Pro vysvětlení pak máme dvě základní možnosti. Tou první je, že investoři vědí lépe než ekonomičtí analytici, co se děje. Obvykle to tak bývá a předpoklad, že masivní státní pomoc zvedne poptávku tak, že firmy ze současného propadu budou startovat jak raketa od SpaceX, není úplně mimózní.

Druhou možností je ale úplně jiný příběh státních miliard pumpovaných do ekonomiky a s nimi spuštěných rotaček centrálních bank. Podle tohoto příběhu uvolněné prostředky nekončí v reálné ekonomice jako poptávka po nových autech, domech či telefonech, ale jako poptávka po cenných papírech, nafukující cenovou bublinu tempem, jaké jsme ještě nezažili.

A právě tato druhá verze se zdá být tou zřetelně pravděpodobnější. Lze celkem dobře vysledovat, jak se k institucionálním investorům na velké části trhů masově připojil i drobný retail. Ze snu o zbohatnutí na výhodné investici v době, kdy jim reálně hrozí snížení příjmů, se však drobní hráči dříve nebo později probudí do nehezké reality, kdy úspory budou pryč a světélko na konci krizového tunelu bude ještě hodně daleko. 

Prasknutí bubliny na akciích vyvolá paseku i v klidnějších dobách, než prožíváme v současnosti a než nás zjevně ještě nějakou dobu čekají. Jak by malér na cenných papírech zasáhl banky oslabené ztrátami ze selhávajících úvěrů firmám i domácnostem, si lze docela dobře představit. Je to výzva zejména pro centrální banky, aby více než hodnoty propadu ekonomiky a růst nezaměstnanosti sledovaly celé finanční trhy. Naší ČNB se akcie moc nedotýkají, ale třeba už opět klesající sazby na hypotékách a odolné a přitom přehřáté ceny nemovitostí stojí za pozornost.