Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Erdoğan: Proč blokujeme vstup Švédska a Finska do NATO a co za jejich přijetí chceme
Zatrhnout veškerou podporu kurdským silám, vydat jejich členy a zrušit embargo na dovoz skandinávských zbraní do Turecka. Turecký prezident Erdoğan v exkluzivním textu pro The Economist definuje podmínky pro souhlas s rozšířením Aliance.
Válka na Ukrajině změnila dosavadní představy o mezinárodním řádu založeném na pravidlech, o soupeření velmocí a euroatlantické bezpečnosti. Nedávné události rovněž vdechly nový život NATO, patrně největšímu vojenskému uskupení všech dob.
Turecko je hrdým a nepostradatelným členem NATO již sedmdesát let. Naše země vstoupila do Aliance v roce 1952, kdy vyslala vojáky do Koreje, aby tam bránili demokracii a svobodu. Za studené války i po ní bylo Turecko stabilizující a prospěšnou silou na Blízkém východě, na Kavkaze a v oblasti Černého moře. Turecké jednotky byly v rámci misí NATO nasazeny na mnoha místech světa, od Kosova po Afghánistán.
Současně s tím naše země investovala miliardy dolarů do svého obranného průmyslu a zvýšila své obranné kapacity. Tyto posílené kapacity umožnily vývoj vojenského materiálu, který sehrál významnou roli na řadě bojišť, včetně Ukrajiny.
Měli jsme pravdu
Zvýšené obranné kapacity Turecka zároveň přispěly k odolnosti a síle NATO. Naši partneři sice vždy v obecné rovině oceňovali turecký přínos ke kolektivní bezpečnosti, ale rychle na něj zapomínali, pokud zrovna necítili ohrožení své národní bezpečnosti. Naši partneři, kteří si vzpomínají na význam Turecka jen v turbulentních časech, jako byla balkánská krize, se mylně domnívali, že bez Turecka lze dosáhnout dlouhodobé stability. Proto po odstranění bezprostřední hrozby přestali brát ohled na geopolitickou realitu a potenciální hrozby, které se v oblasti mohou objevit.
Netřeba zdůrazňovat, že následné mezinárodní krize odhalily, jak jepičí život tyto iluze měly.
Podoba ohrožení míru a bezpečnosti ve světě se v posledních letech změnila a to mnohé vedlo k domněnce, že NATO je „zastaralá“ organizace, která už neslouží svému účelu. Emmanuel Macron ještě v roce 2019 prohlašoval, že Aliance zažívá „mozkovou smrt“. Stejní lidé zpochybňovali roli Turecka v NATO. Kvůli pozoruhodné směsici toužebných přání a strategické krátkozrakosti promarnila Aliance mnoho let.
Turecko nicméně odmítlo uvěřit, že by krátkozrakost a občasné lehkomyslné jednání určitých členských zemí odrážely postoj NATO jako celku. Právě naopak jsme vždy zdůrazňovali význam Aliance a vyzývali členské státy, aby podnikly nezbytné kroky, mimo jiné aby přizpůsobily mise NATO nově vznikajícím hrozbám, a adaptovaly tak organizaci na nové geopolitické a globální výzvy. Tyto výzvy korespondovaly s naší reakcí na prohlubující se nestabilitu mezinárodního systému.
V tomto smyslu Turecko apelovalo, že NATO – stejně jako ostatní mezinárodní organizace – musí provést jisté reformy, aby se dokázalo vyrovnat s nadcházejícími bezpečnostními hrozbami. Konkrétně v případě terorismu jde o to, že nedostatečný kolektivní postup za situace, kdy mnoho členských států čelí přímým útokům, podkopal bezpečnostní spolupráci a posílil hlubokou nedůvěru obyvatel členských států NATO v tuto organizaci.
Turecko poukazovalo na tento trend na všech summitech NATO a zdůrazňovalo, že mezinárodní spolupráce je nezbytná pro transformaci boje proti terorismu. Chtěli jsme, aby NATO lépe spolupracovalo při boji proti teroristickým organizacím ve zpravodajských a vojenských otázkách, aby dokázalo nejen zamezit teroristickým útokům, ale také v mezích hranic NATO omezit teroristům možnosti financování a náboru. A nadále jsme odhodláni tento cíl naplňovat.
Podobně jsme – když v sousedství Turecka vypuklo několik občanských válek – vznesli na Alianci legitimní a nezbytné požadavky, aby zajistila bezpečnost našich hranic, našeho vzdušného prostoru a obyvatel, protože se v oblasti zvedla největší uprchlická vlna od druhé světové války. Naše země však zůstala víceméně osamocena, musela se se všemi těmito krizemi vypořádat sama a zaplatila za to vysokou cenu. Paradoxem je, že jakýkoli krok pod záštitou NATO by býval Alianci připravil na budoucí konflikty a krize na jejích hranicích.
Bojujte proti teroristům
Nový stav věcí jakožto důsledek války na Ukrajině potvrzuje správnost a přesnost tureckých předpokladů a výzev. Jisté členské státy, které náhle oceňují turecké geopolitické postavení za situace, kdy tento konflikt vyvolal rozsáhlé potíže, pochopily, že náš národ udělal dobře, když v minulosti podnikl určité kroky. Turecko oprávněně žádalo členy NATO, aby se připravili na nadcházející geopolitické výzvy, a navzdory těm, kdo považovali NATO za irelevantní, Turecko zcela správně zdůrazňovalo, že význam organizace naopak vzroste.
Všichni spojenci z NATO uznávají klíčový význam Turecka pro Alianci, ale někteří členové naneštěstí zcela nechápou určité hrozby, jimž naše země čelí. Turecko trvá na tom, že vstup Švédska a Finska do NATO představuje ohrožení pro naši bezpečnost a pro budoucnost celé Aliance. Máme právo očekávat, že tyto země, jež počítají s tím, že jim druhá největší armáda NATO v případě napadení přispěchá v souladu s článkem 5 na pomoc, zabrání na svém území náboru, financování a propagandistickým aktivitám Strany kurdských pracujících (PKK), kterou Evropská unie i Spojené státy považují za teroristickou organizaci.
Turecko žádá, aby kandidátské země omezily aktivity všech teroristických organizací a vydaly členy těchto organizací. Poskytli jsme úřadům v těchto zemích jasné důkazy a očekávali jsme od nich příslušné kroky. Turecko rovněž žádá, aby se tyto země podílely na protiteroristických operacích členů NATO. Terorismus je hrozbou pro všechny členy a kandidátské země by tuto realitu měly uznat ještě před svým přijetím. Pokud nepodniknou příslušné kroky, Turecko svůj postoj v této otázce nezmění.
Turecko dále zdůrazňuje, že všechny podoby zbrojního embarga – jaké například na mou zemi uvalilo Švédsko – jsou neslučitelné s duchem vojenského partnerství pod záštitou NATO. Taková omezení nejen podrývají naši národní bezpečnost, ale také poškozují samotnou identitu NATO. Nekompromisní trvání Švédska a Finska na vstupu do Aliance přidalo nadbytečnou položku k agendě NATO.
Turecké výhrady vůči vstupu Švédska a Finska, které až do nedávných událostí zůstávaly neutrální, jsou rozhodným krokem v zájmu všech národů, které se staly terčem útoků teroristických organizací. Koneckonců terorismus nemá náboženství, národnost ani barvu. Požadavek, aby se každý členský stát rozhodně postavil jakékoli organizaci, která se snaží ubližovat civilnímu obyvatelstvu, je jedním z hlavních cílů NATO. V tomto ohledu nemá žádná země výjimku.
Přesvědčujte kandidáty, ne nás
Při řešení problémů a prosazování globálního míru a bezpečnosti nelze vždy nalézt nějakou zkratku. Cestu k úspěchu si však můžeme zkrátit, pokud dokážeme učinit smělé a nezbytné kroky. Švédské a finské postoje k otázkám národní bezpečnosti ostatních zemí, jejichž spojenci chtějí být, rozhodnou o tom, nakolik si Turecko bude přát být spojencem těchto států.
Turecko se v minulosti vždy k rozšiřování Aliance stavělo kladně a konstruktivně a naše stanovisko v této věci nemůže změnit nevědomost ani vměšování těch, kdo se odvažují zpochybňovat náš vztah k NATO. Naše země je otevřena všem formám diplomacie a dialogu, ale důrazně doporučuje, aby toto úsilí bylo namířeno spíše na přesvědčení kandidátů ke změně jejich postojů.
Žádná země, která není ochotna bojovat proti terorismu, nemůže Ankaře říkat, co má dělat. Domníváme se, že by byla ohrožena pověst i věrohodnost celé Aliance, pokud by členové NATO používali dvojí metr na boj proti terorismu.
Recep Tayyip Erdoğan
2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
