Recep na malér. Turecko názorně předvádí, v čem je vysoká inflace škodlivá – ničí investice a ožebračuje lidi

Trvalo to celou věčnost a potom stačila jediná noc. Tak popsal Rüdiger Dornbusch, vlivný ekonom, jenž zemřel v roce 2002, nástup finanční krize. Podle Dornbusche se boomy protahují mnohem déle, než se zdá být racionální a možné, načež stejně překvapivě skončí. Neudržitelné se zkrátka drží mnohem déle, než byste čekali.

Kdyby Dornbusch ještě žil, pravděpodobně by nechápavě vrtěl hlavou nad Tureckem. Už roky tam probíhá nezodpovědný experiment s neortodoxní měnovou politikou. Prezident země Recep Tayyip Erdogan je přesvědčen, že vysoké úrokové sazby jsou příčinou rostoucích cen, ne lékem na ně.

Na konci roku 2021, kdy většina států světa úrokové míry zvedala nebo se na to chystala, Erdogan nařídil centrální bance, aby je snížila. Výsledek nikoho nepřekvapil, snad kromě Erdogana. Inflace během několika měsíců vystoupala téměř na osmdesát procent. Pozoruhodné však bylo, že turecké hospodářství dál rostlo. Reálný HDP stoupl loni o jedenáct procent. Turecký boom se zdá být nekonečný.

Budoucnost je měsíc daleko

Potrhlý turecký experiment svádí k domněnce, že vysoká inflace je otravná, ale dá se s ní žít. Lákavá představa, ale mylná. Nadměrná inflace způsobuje nespočetné škody, ale pro Turecko jsou příznačné hlavně tři – zkrácení výhledů, tlak na každodenní rozhodování a svévolná redistribuce bohatství, která svaluje břemeno inflace na ty, kteří jej nejhůře snášejí.