Ráje to jsou, ale ne daňové

Podle experta Martina Felendy je daňový ráj zavádějící termín, převáděním peněz do zahraničí totiž český podnikatel zpravidla nic neušetří.

Ráje to jsou, ale ne daňové
Martin Felenda | Tomáš Novák týdeník HROT

Martin Felenda, vedoucí partner poradenské společnosti Schaffer & Partner v Praze, je odborníkem na zdanění mezinárodních společností a transakcí. Termín daňový ráj považuje za zavádějící. „Pokud někdo použije slova Nizozemsko a daňový ráj v jedné větě, tak neví, o čem mluví,“ zdůrazňuje Martin Felenda v úvodu rozhovoru pro týdeník Hrot a hned poté vyjmenuje, které daně mají v Nizozemsku vyšší sazbu než u nás. Trumfem zemí typu Nizozemska a Lucemburska je stabilní právní a daňové prostředí, exotické ostrovy v Karibiku či Seychely nabízejí v praxi hlavně zamaskování skutečných firemních vlastníků.

Firmy, jejichž vlastník má sídlo v daňovém ráji, jsou opakovaně terčem kritiky. Naposledy teď, kdy opoziční politici neúspěšně navrhli, aby takové firmy ztratily nárok na státní finanční pomoc v době koronavirové krize. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že pokud společnost podniká v České republice, má tady zaměstnance, řádně platí daně, normálně funguje, nemá dluhy po splatnosti k bankám ani státu, tak bychom jí měli pomoct. Bez ohledu na to, komu patří, jestli se vlastník jmenuje Jiří Kovář nebo George Smith. Prioritou je, aby ta firma dál zaměstnávala lidi, vyráběla nebo poskytovala služby.

Proč tedy některé země – například Dánsko a Polsko – omezily firmám z daňových rájů přístup ke státní pomoci?

Hlavní důvod v tomto případě nebudou daně. Problém firem se sídlem v takzvaném daňovém ráji je v tom, že mají mnohdy skryté nebo zastřené vlastnictví. Může to být z legitimních důvodů, třeba snahy skrýt vlastnictví před konkurencí, ale i těch jiných, kdy se reálný vlastník snaží skrýt před státními orgány. Také je jednodušší převést vlastnictví takové firmy na někoho jiného, aby se o tom nevědělo.

Přitom i mezi vzdělanými lidmi se objevuje pověra, že firmy ovládané z daňových rájů u nás zisk nedaní a posílají vše do zahraničí...

Není to pravda. Pokud firma se sídlem v daňovém ráji má dceřinou společnost, která podniká tady v České republice, má tady výrobní nebo jiný závod, zaměstnance, vedení a tak dále, tak musí v Česku zdanit vytvořený zisk. Až zdaněný zisk si může vyplatit na dividendách, a pak už je jedno, jestli peníze posílá do Německa, Británie nebo na Kypr. Na povinnosti zdanit zisk v Česku se nic nemění. 

Proč tedy mají tisíce českých firem nad sebou holdingy se sídlem v Nizozemsku, Lucembursku či na Kypru?

Lucembursko je ideální pro zakládání fondů, když chcete posbírat od různých investorů peníze a investovat je. Kypr se vyplatí při investování v Rusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu, protože s nimi má dobré smlouvy o zamezení dvojího zdanění a ochraně investic. Nizozemsko nabízí stabilní právní a daňové prostředí pro holdingové struktury.  Ale třeba co se týká daně z příjmu fyzických osob, tak všechny tři země mají vyšší sazby než Česko. Výše zdanění firemních zisků je zhruba srovnatelná. Takže tyto tři země nepovažuji za daňové ráje.

Jak jim tedy máme správně říkat? Korporátní ráje?

Země se stabilním daňovým režimem. Zejména Nizozemsko je výjimečné stabilním právním prostředím, nestane se vám, že se tam každé tři měsíce změní zákon o dani z příjmu jako v Česku. Podobný případ je také třeba Lucembursko a Švýcarsko. 

Proč se zakládání holdingových struktur v Karibiku či na Seychelách daňově nevyplácí? Proč je zvažovaná digitální daň velký omyl? Má smysl bránit odlivu dividend z Česka? Odpovědi i na tyto otázky se dozvíte v plné verzi rozhovoru s Martinem Felendou v týdeníku Hrot číslo 05/2020, který vychází v pondělí 8. června. Předplatit si jej můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Tchaj-wan: nejnebezpečnější místo na světě
  • Je drahá paprika drahá?
Objednat nyní