Vybrané články
z týdeníku The Economist

QAnon: Vyber si svůj blud

Republikáni stojí před volbou mezi Donaldem Trumpem a skutečností. Realita prohrává.

QAnon: Vyber si svůj blud
ilustrační foto | Profimedia.cz

Příznivci konspiračních teorií QAnon, kteří vkládali značné naděje do Donalda Trumpa, zažívají nepříjemné chvíle. Inaugurace nového prezidenta proběhla a masové popravy satanistických demokratických pedofilů se jaksi nekonaly. Z bouře, v niž zhruba milion příznivců QAnonu toužebně doufal, se vyklubala přeháňka. Nedošlo ani k Velkému prozření - oslavě Trumpa po masakru. „Žádný plán, žádný Q, nic,“ postěžoval si jeden pravověrný v narážce na tajemného proroka a údajného Trumpova poradce na komunikační platformě Telegram, kam se přívrženci QAnonu hromadě přesunuli.

K tomu došlo poté, co je ze svých sítí vykázaly Twitter a Facebook, protože konspirátoři QAnonu asistovali při útoku na Kapitol. Obě společnosti od té doby zablokovaly desítky tisíc účtů a FBI zatkla několik výtržníků včetně Jacoba Chansleye, přezdívaného „Q-šaman“. Jeden z úhlavních konspirátorů, v Japonsku sídlící konspirační teoretik Ron Watkins, jenž spravoval nyní už nefunkční webovou stránku 8chan, na níž se objevovaly kryptické zprávy od údajného „Q“, říká, že je po všem. „Dali jsme do toho všechno,“ napsal na Telegram. Watkinse a jeho otce - bývalého pilota amerického letectva a podnikatele v pornoprůmyslu, jenž svého času provozoval prasečák na okraji filipínské Manily - považují někteří badatelé za autory zašifrovaných zpráv od „Q“, které živily všemožné konspirace.

Proti nesmyslům, které sám pomáhal šířit, se obrátil dokonce i ještě úspěšnější konspirátor Alex Jones ze serveru Infowars, když příznivce QAnonu označil za bandu „čarodějnic a černokněžníků“. Ale QAnon jen tak nezmizí. Už se šíří upravené verze - jedna, kterou sdílejí uživatelé TikToku, například posunula termín přicházející „bouře“ na 4. března. A konspirační impulz, který QAnon živil, dál přežívá. Dobrá polovina Trumpových příznivců tvrdí, že věří stěžejnímu nesmyslu, kolem něhož se QAnon točí: totiž že Trump bojuje proti vysoce postaveným demokratům, kteří dělají z dětí sexuální otroky. To naznačuje, že tato konspirace je sama o sobě nejen nebezpečná, ale že je projevem i příčinou širší vědomostní a demokratické krize, kterou Donald Trump přesunul z temných zákoutí internetu do republikánského mainstreamu.

Alternativní realita

Amerika má bohaté dějiny konspirátorství, což je částečně dáno tradičním odporem k centrální vládě, apokalyptickonáboženskými vizemi a podnikavým duchem. Pat Robertson, devadesátiletý televizní kazatel a bývalý republikánský prezidentský kandidát, poslední dva postoje názorně ilustroval, když se nechal slyšet, že Trump bude „bezpochyby“ znovu zvolen a bude vládnout v období „velkého míru“, než v roce 2025 nejspíš přijde konec světa. Když ovšem Trump odmítal přijmout porážku, Robertson ho obvinil, že žije v „alternativní realitě“.

Divokým teoriím se nebrání ani americká levice. Obvykle v nich vystupují nenasytní bankéři a často je hlásají lidé jako Michael Moore nebo Oliver Stone. Paranoidní styl americké politiky je však z větší části dílem pravice. V 50. a 60. letech pod vedením Josepha McCarthyho a John Birch Society se pomalu nestarala o nic jiného než o rudé nebezpečí. A v posledních dvou desetiletích jsme byli svědky ještě větší exploze pravicových narativů - inspirovaných antiempirismem republikánských elit, pocitem křivdy jejich kmenových voličů a novými možnostmi šířit popírání klimatické změny, spekulace o maléru v Benghází a šílené teorie o konci světa.

Web Infowars, na němž Jones tři čtvrtiny času vymýšlí protivládní lži a zbytek věnuje propagaci šarlatánských doplňků stravy, jako je prostředek Super Male Vitality, který má údajně příznivce zocelit před nadcházející občanskou válkou, zaznamenal tento měsíc přes 12 milionů návštěv. Na Fox News, kde minulý týden Tucker Carlson označil tažení proti QAnonu za vládní vymývání mozků, se dívalo ještě o několik milionů
lidí víc. Právě toto ohýbání pravdy otevřelo Trumpovi cestu do Bílého domu; ostatně během primárek v roce 2016 vystoupil v Jonesově talkshow a přizvukoval mnoha jeho názorům. Bývalý prezident, sám nepokrytý příznivec konspirací, však nebyl jen tím, kdo propůjčoval pravicovým konspiracím hlas. On je také změnil.

Trumpův příběh

Skutečně prorocká kniha, kterou politologové Russell Muirhead a Nancy Rosenblumová vydali už v roce 2019, kdy byl QAnon ještě v plenkách, označuje Trumpovy konspirační teorie za nástroj zásadní politické změny. Dřívější konspirace se obvykle pokoušely objasnit nějaký skutečně překvapivý jev či událost, jako jak mohl osamělý střelec zavraždit nejstřeženějšího člověka na planetě. Obvykle se jim také nejvíc dařilo mezi bezmocnými.

Trump naproti tomu podporoval konspirace z výšin Trump Tower i z oválné pracovny hlavně proto, aby pošpinil a zdiskreditoval své protivníky, včetně samotného demokratického zřízení. Proto tvrdil, že se Barack Obama narodil v Africe; proto neustále útočil na všemožné „fake news“, na spiklenecký „hluboký stát“ a kdejakého snaživého úředníka, který se mu připletl do cesty; proto hlásal bludy o volebním podvodu. Spleť konspiračních teorií QAnon, kterou Trump přímo podporoval, byla v podstatě jen pokusem jeho příznivců uplést ze všech těch kousků jediný příběh.

Podle Muirheada a Rosenblumové je Trumpovo konspirátorství vzorem politického úspěchu v „postpravdivém“ světě, který se budou mnozí další pokoušet okopírovat. Těžko s nimi nesouhlasit. Trumpův úspěch je triumfem klamu nad politickou seriózností. Přestože přivedl svou stranu k totální porážce, její lídři jej mohou zprostit obvinění z podněcování k násilnostem, jejichž cílem bylo tuto volební porážku zvrátit, protože většina republikánských voličů ho stále uctívá - částečně i proto, že nevěří, že skutečně prohrál.

To je ohromující počin, byť se k němu schylovalo desítky let. A dlouhodobé strukturální slabiny, jichž Trump vy užil -včetně politiky ukřivděnosti, kterou podporuje Carlson, rozkladu zavedených médií a internetové anarchie -, tu zůstanou. Twitterová razie proti QAnonu je vedle toho v podstatě bezvýznamná.

Zpátky do skutečnosti

Bitvu o americkou demokracii nemohou vybojovat firmy - ani volební úředníci, ani soudci. O výsledku rozhodnou republikánští politici, kteří mají nyní příležitost vrátit bojiště do normálního stavu. Demokracie vzkvétá coby soupeření idejí a živoří v podobě války zájmů. Bez společné reality, kterou se Donald Trump svými útoky systematicky snažil rozbít, však demokracie nemůže fungovat.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní