Vybrané články
z týdeníku The Economist

Putinovy nové hračky. Ruská armáda sílí, NATO musí zareagovat

Po desetileté reformě ruská armáda opět září. NATO bude mít co dělat, aby srovnalo krok.

Putinovy nové hračky. Ruská armáda sílí, NATO musí zareagovat
ilustrace Vojtěch Velický

Po pádu Sovětského svazu se kdysi mocné ruské ozbrojené síly držely při zemi. Řidiči moskevských autobusů si vydělali víc než piloti stíhaček. Hladoví vojáci chodili sbírat borůvky a houby. Korupce byla naprosto běžným jevem – jeden z generálů byl obviněn, že si půjčil stíhačku MiG-29 na nepovolený „drag racing“ mezi auty a stíhačkami, k němuž došlo na německém letišti. „Žádná armáda na světě není v tak příšerném stavu jako ta naše,“ stěžoval si ministr obrany v roce 1994. Jen málo armád se však dokázalo tak dramaticky znovu dostat do sedla. V roce 2008 zpackali Rusové válku v Gruzii. V reakci na to obrátili své ozbrojené síly vzhůru nohama. 

Začalo to masivním utrácením. Ruské vojenské výdaje se mezi lety 2005 a 2018 téměř zdvojnásobily, měřeno devizovým kurzem a v závislosti na kupní síle. Ruský vojenský rozpočet je převážně tajný, ale podle Michaela Kofmana z virginského think-tanku Center for Naval Analyses ročně spolyká mezi 150 a 180 miliardami dolarů. To je zhruba trojnásobek britského armádního rozpočtu a čtyři procenta ruského HDP.

Většina peněz putuje do výzbroje. Julian Cooper z Birminghamské univerzity odhaduje, že Rusko v posledním desetiletí nakoupilo na 600 nových letadel, 840 helikoptér a 2300 dronů. Zatímco v roce 2007 bylo možné 99 procent ruských bojových vozidel označit za zastaralá – tj. do služby byla uvedena před více než 30 lety –, dnes je podle studie, kterou 29. září zveřejnil londýnský think-tank Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS), celých 27 procent moderních. Ruské válečné letectvo už netvoří z 97 procent zastaralé stroje, dnes je 71 procent letadel moderních.

Nová realita

Klíčové investice směřovaly do řízených střel, jako jsou rakety země-země Iskander, námořní střely s plochou dráhou letu Kalibr a střely vzduch-země Ch-101, v jejichž dostřelu se ocitla celá řada evropských cílů. Představa, že ruské námořnictvo dokáže přesně trefovat syrské cíle z válečných lodí v Kaspickém moři, by ještě před deseti lety zněla jako sci-fi, říká Dmitrij Stefanovič z moskevského výzkumného ústavu IMEMO. A dodává: „Dnes je to realita.“ V případné evropské válce by smyslem takových raket bylo ohrožovat vojenskou a civilní infrastrukturu daleko za frontovou linií, takže by bojiště při konfliktu řekněme o Talinn sahalo až k Rýnu.

Rusko usiluje o vybudování „průzkumně-útočného komplexu“ (původně sovětská doktrína), který získává informace z bojových vozidel, dronů, satelitů a rádiových signálů nepřátelských jednotek, zpracovává je a v reálném čase je předává zbraňovým systémům. Jakékoli „čidlo“ (například dron) může určit cíl jakémukoli „střelci“ (třeba vzdálené lodi), přičemž priorita cílů je určována centrálně a k útoku dochází ideálně během několika minut od zaměření. V realizaci takových ambiciózních operací Rusko sice stále zaostává za Amerikou a patrně i za Čínou, ale „velkými skoky“ se jim přibližuje, říká Dima Adamsky z izraelské univerzity IDC Herzliya.

Ruské ozbrojené síly nejsou jen lépe vyzbrojené, ale také mnohem mobilnější. Díky výrazné modernizaci pravděpodobně dokáže Rusko dopravit na 100 tisíc svých vojáků s těžkou technikou do 30 dnů na jakékoli bojiště v Evropě. NATO by mělo problém dostat za stejnou dobu kamkoli poloviční síly, a to ještě s lehčí výzbrojí. Rusové jsou údajně schopni během dvou hodin kamkoli vyslat pět tisíc výsadkářů. Jejich vojáci se neustále udržují v kondici při rozsáhlých cvičeních. To poslední skončilo letos 26. září na Kavkazu a zúčastnilo se jej 80 tisíc vojáků. „Rusko vyměnilo množství za rychlost,“ říká generálporučík Jim Hockenhull, šéf britské vojenské rozvědky.

Ruské ozbrojené síly také mohou využít zkušeností z ostrých bojů. Rusko a Čína mohou mít srovnatelnou výzbroj, ale kvalita jejich vojsk, jejich výcvik a bojové zkušenosti jsou „jako den a noc“, říká Kofman. Na Ukrajině si Rusové například vyzkoušeli souboje obrněných sil a dělostřelecké přestřelky, přičemž informace o cílech získávali díky kyberútokům a z dronů. Sýrie, kde Rusové nasadili 63 tisíc mužů, jim posloužila k procvičení přesných leteckých úderů, obrany proti rojům nepřátelských dronů a využívání bezpilotních bojových prostředků.

Ruští důstojníci v Sýrii také prokázali, že odhodili sovětské dědictví toporné vertikální velicí struktury, projevili mnohem větší autonomii a kreativitu, tedy styl vedení známý jako „mission command“, říká Adamsky. Tento styl vychází z původně pruské „auftragstaktik“ a je „zásadním odklonem od ruské vojenské tradice“. Na Ukrajině i v Sýrii se také ruská armáda pocvičila v elektronické válce, tedy blokování rádiového spojení, radarů a dronů. Falešné ruské GPS signály ze Sýrie byly tak silné, že mátly civilní letadla nad Izraelem.

Samozřejmě se nepodařilo spravit úplně všechno. Viktor Murachovskij, bývalý ruský armádní důstojník, jenž nyní vydává vojenský časopis, vnímá reformy pozitivně. Rusko však podle něj příliš pomalu buduje moderní flotilu a za svými rivaly zaostává v dronech s dlouhým doletem. Zpoždění nabraly také projekty nového tanku T-14 Armata, nové generace stíhaček Su-57 a nových ponorek.

Rusko sice dokáže ničit cíle ve vesmíru, ale jeho stárnoucí flotila špionážních satelitů postupem let výrazně prořídla a její modernizaci brání západní sankce. Největšími problémy Moskvy jsou podle Kofmana omezená kapacita ruského zbrojního průmyslu a nedostatek kvalifikovaného personálu, strojů a součástek.

Projevuje se také nepoměr v investicích do techniky a mužstva. Ruští vojáci už sice vyloženě nehladoví, ale jejich platy nejsou nijak skvělé. Murachovskij upozorňuje na to, že zdatný tankový velitel mezi 20 a 30 lety věku může v době míru počítat s platem sotva převyšujícím 43 tisíc rublů (12 500 korun) měsíčně, což je méně než průměrná mzda v Rusku. „Podle mě to nestačí.“ Morálka mezi branci, kteří nadále tvoří 55 procent pozemních sil, je také stále velmi nízká a krátká doba jejich vojenské služby snižuje jejich uplatnění v boji. Doby, kdy ruská armáda pronajímala stíhačky, jsou už nejspíš pryč, ale jen za loňský rok ruská vojenská prokuratura vznesla obvinění z korupce proti 2800 vojenským představitelům. Dohromady měli rozkrást majetek v hodnotě vyšší než dvě miliardy korun.

Velmi krátký proces

Ani zdařilá vojenská renesance Rusy příliš neuklidnila. Ve válce s NATO by Rusko „mělo po omezenou dobu konvenční převahu“, uvádí IISS, ale pokud by se konflikt protáhl, poměr sil by se obrátil. V posledních letech proto ruský prezident Putin pracoval na tom, aby se konflikt neprotahoval. Mocně investoval do jaderných sil a představil plejádu křiklavých zbraní od nadzvukových kluzáků přes radioaktivní torpéda, která by zamořila pobřeží, po řízené střely s atomovým pohonem, které by dokázaly donekonečna kroužit kolem Země. Střely jako Iskander, Kalibr a Ch-101 mohou nést konvenční i jaderné hlavice (představitelé NATO podotýkají, že nelze zjistit, o jaký typ se jedná, dokud nedopadnou). Ruští generálové doufají, že díky obnovené síle konvenčních vojsk na atomovky nikdy nedojde.

NATO se zatím soustředilo především na hrozbu, kterou Rusko představuje pro Pobaltí, a na to, jak během týdnů a měsíců zvětšit své síly v Evropě. Podceňovalo skutečnost, že nová výzbroj může Rusům umožnit provést mnohem kratší, tvrdší a expanzivnější úder daleko od Baltského moře. Západní vojenští plánovači, a hlavně politici, kteří rozhodují o obranných rozpočtech a jejich prioritách, by měli urychleně přizpůsobit své strategie a výdaje těmto novým hrozbám.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní