Vybrané články
z týdeníku The Economist

Průšvih jako Afghánistán. Stahování vojáků je chyba

Stáhnout vojáky z oslabené, nestabilní země je chyba. Joe Biden by se měl alespoň pokusit minimalizovat škody.

Průšvih jako Afghánistán. Stahování vojáků je chyba
ilustrační foto | US Army

Před deseti lety se v Afghánistánu schylovalo k masakru. Tálibán, jehož příslušníci se po americké invazi v roce 2001 rozprchli do svých vesnic, se znovu zformoval a dennodenně útočil na americké jednotky. Amerika byla rozpolcená. Prezident Barack Obama připouštěl, že zvolení afghánští vůdcové sice mají velké chyby, ale stále jsou mnohem lepší než jejich předchůdci džihádisté, a proto je třeba je bránit. Jeho viceprezident Joe Biden naopak chtěl armádu stáhnout a na místě nechat jenom malý protiteroristický kontingent. Biden tenkrát spor prohrál a do Kábulu odletělo podpořit afghánskou vládu dalších sedmnáct tisíc amerických vojáků.

Dnes je Biden prezidentem a stojí před podobným dilematem. Tálibán je stejně silný jako v roce 2001. A afghánský stát se přes podporu Ameriky a jejích spojenců z NATO hroutí. Tentokrát si však Biden může prosadit svou. Do 11. září, symbolicky dvacet let poté, co teroristé z al-Káidy narazili s letadly do newyorských Dvojčat a přiměli Ameriku, aby svrhla režim Tálibánu, který jim poskytoval útočiště, by z Afghánistánu mělo odejít zbývajících 2500 amerických vojáků. Zůstane jen hrstka, aby střežila ambasádu v Kábulu. Biden se tak rozhodl navzdory radám amerických generálů, kteří mu doporučovali (stejně jako předtím Donaldu Trumpovi), aby vojáky nestahoval.

Pocit zmaru

Biden je přesvědčen, že cena setrvání je vyšší, než na kolik přijde odchod. V prezidentské kampani sliboval, že ukončí „věčné americké války“. Jen málo Američanů vidí nějaký smysl v další účasti na zdánlivě nevyhratelném konfliktu v cizí, jedenáct tisíc kilometrů vzdálené zemi. Je to ale špatné rozhodnutí. Amerika už výrazně snížila počty svých vojáků v Afghánistánu. V boji už víc než rok nezemřel žádný americký voják. A udržování malého kontingentu, který zajišťuje bezpečnost pro početnější jednotky NATO, aby mohly cvičit afghánské vojáky, nestojí Ameriku skoro nic. Pokud z Afghánistánu odejdou Američané, budou je jistě následovat i jejich spojenci.

Jiné spojence, jako třeba Jižní Koreu, Amerika brání mnohem déle než afghánskou vládu. Pokud nyní ponechá Kábul na pospas osudu, oslabí si tím důvěru u ostatních spojenců. A povede to k dalšímu krveprolití. Už nyní počet civilních obětí narůstá; podle OSN stoupl v prvních třech měsících letošního roku počet zabitých oproti loňsku o 29 procent. Vláda stále kontroluje většinu velkých měst, ale několik – včetně Kábulu – obléhají jednotky Tálibánu a jejich ulice drásají sebevražedné atentáty. Tálibán doufá, že se mu podaří vládu svrhnout, jako svrhl a povraždil afghánské vládce v 90. letech poté, co přišli o své sovětské ochránce. Vítězství Tálibánu může znamenat znovunastolení zbožné předmoderní tyranie. Obyvatelé afghánských měst nebudou smět poslouchat populární hudbu. Dívky nejspíš přestanou chodit do školy, a když se o to pokusí, budou zabíjeny.

Ať vědí, že přijdou o pohodlí

Chce-li Biden trvat na rozhodnutí stáhnout americké vojáky, měl by se alespoň pokusit snížit pravděpodobnost naprosté katastrofy. Sověty podporovaný afghánský státní aparát se nezhroutil bezprostředně poté, co ruští vojáci odešli ze země; padl, když mu došly peníze. Amerika by proto měla slíbit, že bude Kábul dál dotovat. Předáci Tálibánu mají dnes luxusní kanceláře v Kataru a svobodně cestují po celém světě. Protože – alespoň nominálně – vyjednávají s Kábulem. Musejí dostat na srozuměnou, že pokud se chopí moci násilím, stanou se znovu globálními vyvrheli a penězovody se uzavřou. Ostatně i v Tálibánem ovládaných okresech dostávají učitelé a lékaři výplaty z peněz zahraničních dárců. Afghánský prezident Ašraf Ghání si zase musí uvědomit, že už ho nepřijdou zachraňovat další američtí vojáci, takže musí zcela seriózně vyjednávat – nebo přepustit místo někomu, kdo toho bude schopen.

S Afghánistánem to nevypadá dobře. Tálibán je přesvědčen, že Ameriku porazil, a nezdá se, že by byl ochoten k ústupkům. A i kdyby se do vlády neprostřílel, ale projednal, afghánská ústava z roku 2004, která garantuje mnoho svobod a poskytuje právní ochranu ženám, pravděpodobně nemá šanci přežít. Tálibán se navíc vůbec nemá k tomu, aby se vzdal vztahů s al-Káidou. Takže Joe Biden možná letos z Afghánistánu stáhne všechny americké vojáky, ale nějaký budoucí americký prezident je tam dost možná bude muset zase poslat.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní