Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Protože jsem to řekl
Australian Open je bez největší hvězdy. Demonstrovali Australané deportací Novaka Djokoviće smysl pro fair play, nebo byrokratickou zvůli?
Ta událost přilákala víc diváků, než kolik se jich vejde na centrální dvorec Australian Open. Přes osmdesát tisíc lidí sledovalo 16. ledna přímý přenos z federálního soudu, který rozhodoval o tom, zda bude moct Novak Djoković po dlouhých tahanicích zůstat na australské půdě a zúčastnit se tenisového grandslamu. Aktuálně nejlepší tenista světa se nedočkal výsledku, který si přál: trojčlenný soudní tribunál jednomyslně zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí australské vlády odebrat mu vízum.
Většina Australanů zajásala, že se neočkovaný Srb pakoval na letiště. V jednom průzkumu 71 procent dotázaných souhlasilo, že by měl být Djoković deportován. Ale dokonce i ty, které potěšilo, že musel odjet, by měl znepokojovat způsob, jakým se celý případ vyvíjel.
Pro veřejné blaho
Nejdřív dostal vízum. Potom, 6. ledna, mu jej vládní konzervativní koalice zrušila s tím, že neměl nárok na výjimku z australských covidových cestovních pravidel. Desátého ledna soud toto rozhodnutí zrušil, a tak vláda změnila taktiku. Uznala, že Djoković neporušil příletem do Austrálie žádná pravidla, ale jeho přítomnost v zemi by mohla „podněcovat protiočkovací nálady“. Ministr pro imigraci Alex Hawke mu vízum zrušil s ohledem na „veřejné zdraví a blaho“.
Australský ministr pro imigraci má rozsáhlé pravomoci. Dokonce tak rozsáhlé, že v roce 2008 tehdejší ministr pro imigraci prohlásil, že má „až moc velkou moc“. A od té doby ta moc ještě narostla. Ministři pro imigraci mohou osobně udělovat nebo rušit víza, pokud usoudí, že je to „ve veřejném zájmu“, jak to učinil Hawke v Djokovićově případu. Mohou také nechat cizince vyhostit z „charakterových důvodů“, zrušit člověku uprchlický status nebo zavřít žadatele o azyl na neomezeně dlouhou dobu do detenčního centra – což se často stává.
V melbournském hotelu, kam putovala tenisová hvězda, pobývá v současnosti 25 uprchlíků a sedm žadatelů o azyl. Protože připluli do Austrálie na lodi, nesmějí se tam usadit. Jeden z uprchlíků, Íránec Mehdí Alí, je tam zavřený už devět let – k břehům Austrálie připlul jako patnáctiletý kluk.
Tento striktní režim se u mnoha voličů těší oblibě. Ale pohled na legální přistěhovalectví není jednostranný. Z průzkumu, který v roce 2017 provedl think-tank Lowy Institute, vyplynulo, že podle 67 procent Australanů má přistěhovalectví pozitivní dopad na ekonomiku – což byl pokles oproti roku 2016, kdy si to myslelo 73 procent dotázaných. Zároveň si ale 47 procent respondentů myslí, že přistěhovalci zatěžují sociální systém.
Nízká laťka
„Politici s oblibou využívají svou osobní moc v případech, kdy jim to může přinést politické body,“ říká australský právník Greg Barns. Proti vládnímu rozhodnutí se extrémně obtížně odvolává. „Je to nebezpečné,“ tvrdí Barns, „protože je to navrženo tak, aby to obcházelo soudy.“ Vezměte si Djokovićův případ. Federální soud může pouze posoudit, zda měl ministr Hawke právo zrušit Srbovi vízum, ne zda měl důvod to udělat. Vláda nemusela prokazovat, že Djokovićovy názory na očkování skutečně ohrožují bezpečnost veřejnosti, stačilo, když „mohly“. „O moc níž už tu laťku nastavit nemůžete,“ říká Barns.
Djokovićův případ může nastavit znepokojivý nový standard. Australské vlády v nedávné minulosti vyhošťovaly potížisty a konspirační teoretiky. (Katie Hopkinsová, britská pravicová komentátorka, byla v roce 2020 vyhoštěna z Austrálie poté, co se pokusila „k smrti vyděsit“ hlídače ve svém karanténním hotelu, když jim otevřela dveře nahá a bez roušky.) Na rozdíl od nich Djoković „nepodněcoval k násilí, neporušoval karanténu ani se nedopouštěl nenávistných projevů“, říká Michael Stanton z organizace na ochranu občanských práv Liberty Victoria. Tenista na veřejnosti jen zřídkakdy ventiloval své názory na očkování. Australská vláda tvrdila, že byly „všeobecně známé“. Antivaxery mohly povzbudit jeho „domnělé“ názory, nikoli něco, co by říkal nahlas, argumentovala australská vláda. Podle tohoto klíče může Austrálie ze země vypovědět kohokoli, kdo by mohl vyvolat nevoli veřejnosti, říká Stanton. „Je to precedent, který se bude používat k potlačení legitimních politických projevů.“
Většina Australanů se do náruče antivaxerů nijak nehrne; 82 procent obyvatel Austrálie má za sebou alespoň jednu dávku očkování proti covidu. Ale někteří vládní představitelé se přesto otevřeně ucházejí o antivaxerské hlasy. Liberální senátor Gerard Rennick postoval na facebooku líčení údajných vedlejších účinků vakcín. Poslanec menší koaliční Národní strany George Christensen zase nabádal rodiče, aby nenechávali očkovat děti. Rozdíl je v tom, tvrdí premiér Scott Morrison, že jsou to Australané. Takže mají právo plácat nesmysly.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
