Vybrané články
z týdeníku The Economist

Promarněná šance pro Afghánistán

Amerika nedokázala za dvacet let přeměnit Afghánistán v prosperující demokracii. Teď se ze země stává znovu násilím zmítaná teokracie.

Promarněná šance pro Afghánistán
ilustrační foto | Profimedia.cz

„Není předem dáno, že se Tálibán automaticky chopí moci a čekají nás negativní následky,“ prohlásil minulý měsíc náčelník generálního štábu armády Spojených států amerických Mark Milley a znovu zopakoval, že Amerika stojí za afghánskou vládou, která se chystala k boji.

Teď už je však jasné, že Tálibán vyhrál. Z velké části proto, že Amerika navzdory tomu, co její generálové prohlašovali, rozhodně nijak výrazně nepomohla. V ideálním případě by své jednotky vůbec nestahovala.

Po několik let dokázalo pár tisíc jejích vojáků za cenu jen několika životů udržovat status quo mezi afghánskou vládou a Tálibánem, hlavně díky leteckým silám. Loni, v době, kdy zastával úřad prezidenta Donald Trump, však Amerika uzavřela s Tálibánem dohodu. Výměnou za slib, že radikálové nebudou poskytovat útočiště mezinárodně hledaným teroristům, se měly americké vojenské jednotky z Afghánistánu kompletně stáhnout.

Co sejde na tom, že povstalci odmítají zastavit palbu, co sejde na tom, že jsou ochotní s Američany podporovanou vládou sídlící v Kábulu vést maximálně nepřímá jednání – Trump chtěl dvacet let trvající misi rychle ukončit a Joe Biden toto bezohledné rozhodnutí neměl v úmyslu zvrátit.  

Na dlouhou ruku

Rychlý americký ústup umožnil Tálibánu vykašlat se na předstíraná jednání a zdvojnásobit úsilí o násilné svržení stávající vlády. Vzbouřenci ještě předminulý týden neovládali ani jedno ze čtyřiatřiceti hlavních měst jednotlivých provincií. Pak ale přišel hladký pochod Tálibánu, který se bez většího odporu dostal až do Kábulu. Po jeho až překvapivě rychlém vítězství zavládla v zemi panika. Tisíce lidí se hromadí na kábulském letišti a chtějí ze země co nejrychleji uprchnout. Americká armáda řeší situaci střelbou do vzduchu.

Drtivé porážky vyústí v katastrofu. Když stál Tálibán v 90. letech minulého století v čele země, nesměly dívky chodit do školy, ženy musely zůstávat doma a každého, kdo poslouchal hudbu nebo si neoblékal „to správné“ oblečení, zbili. Od té doby se tálibánci nijak zvlášť nezměnili. V oblastech, které ovládají, vraždí státní úředníky a pracovníky neziskových organizací a nařizují rodinám, aby jim vydaly svobodné ženy, které „provdají“ za své bojovníky. 

Oživený emirát

Znovuoživený tálibánský emirát nebude šikanovat jen Afghánce, bude šířit utrpení v celé oblasti. Afghánistán je už teď největším světovým producentem heroinu, a Tálibán tento byznys s chutí zdaní. Převážně do sousedního Pákistánu a Íránu utíkají miliony lidí. Dalším vývozním artiklem je pak extrémní násilí.

Odnože Tálibánu připravily během krvavé teroristické kampaně, kterou se podařilo potlačit teprve po mnoha letech, o život desítky tisíc Pákistánců. Část regionu může ponížení Ameriky potěšit, tato škodolibá radost však nebude mít dlouhého trvání.

Místo, aby regionální mocnosti spojily síly a udržely Tálibán na uzdě, hádali se a soupeřili o to, kdo bude mít navrch. A místo toho, aby Amerika našla způsob, jak afghánské vládě pomoci, klidí se ze scény tak rychle, jak jen dokáže. Biden 10. srpna prohlásil, že je na čase, aby afghánská armáda bojovala sama za sebe

Amerika ale mohla pádu kábulské vlády ještě zabránit, aniž by přitom musela v zemi znovu udržovat permanentní základny. Mohla například vyslat speciální jednotky, aby nárazově podpořily afghánskou armádu. Mohla víc využívat svých letadlových lodí, aby zajistily leteckou podporu, nebo požádat sousední země, aby poskytly americkým letounům alespoň dočasné útočiště.

Biden navíc mohl dát najevo, že nehodlá ponechat Afghánistán napospas osudu – což byl přesně dojem, který Tálibánu při bleskovém vojenském postupu pomáhal ze všeho nejvíc.

Amerika nedokázala za dvacet let přeměnit Afghánistán v prosperující demokracii. Teď se ze země stává znovu násilím zmítaná teokracie.

Redakčně upraveno.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.