Prokletí nárazníkového pásma
Jak dějiny rozdělily osudy Bělorusů a Rusů a daly vzniknout jejich současnému nervóznímu vztahu.
Dva vojevůdci se měli dobře. Ač obvykle ve sporu, toho jara se spojili, aby své země zbavili neznámých útočníků odkudsi z východu. Hnali je desítky kilometrů až k řece Kalce, zhruba na půli cesty mezi současným Mariupolem a Doněckem. Byl konec května a obnovení slávy ruské země bylo na dosah ruky.
Na břehu Kalky však oba vojevůdci našli nepřítele zformovaného. Mocnějšímu z Mstislavů, tomu kyjevskému, zbýval jediný den života, zatímco druhý z nich, řečený Chrabrý, se musel zachránit útěkem. Následky onoho debaklu si jejich potomci nesou od onoho 31. května roku 1223 dodnes.
Čingischánův vnuk
Nejprve se nedělo nic moc. Nájezdníci, jimž se Rusové později naučili říkat Tataři, ačkoli pro zbytek světa to byli Mongolové, i přes vítězství odtáhli domů. Nastavili Rusům past a ti do ní ochotně vlezli. Tamní knížata, jež vládla tou dobou již rozdrobené Kyjevské Rusi, si oddechla a začala se znovu věnovat tomu, co uměla nejlépe, to jest vzájemným šarvátkám.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
