Prodloužený horizont aneb Dvě procenta v nedohlednu
Lehké zpomalení dynamiky meziměsíční inflace není náznakem blížícího se vítězství. Bude třeba ještě přitlačit
Když se snaží, dovedou i lidé, kteří jsou proslulí svými sarkasmy, volit slova natolik jemná, že v očích veřejnosti neurazí příjemce, byť kritika je tvrdá. Bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer takto v Hospodářských novinách rozebral, co si myslí o tom, jak bankovní rada ČNB rozhodla o ponechání sazeb na současné výši. Schovala se přitom za základ pro rozhodování používaný všemi centrálními bankami a mezinárodními finančními institucemi na světě, jenom protáhla horizont pro cílování inflace z dosavadních čtyř až šesti čtvrtletí o půl roku.
Nepřesvědčivý argument
Voilà, co se neukázalo? Samotným protažením by inflace měla seshora doklouzat na konci takto protaženého období na dohled kýženého cíle dvou procent. Singer upozorňuje, že je klidně možné vzít si nějaký čas na rozhodnutí o dalším postupu a počkat, jak se situace vyvine, ale že se při krocení inflační spirály nelze odvolávat na model, který je postaven na předpokladu, že se v delším horizontu dostane k rovnováze, protože je tak konstruován.
Singer říká, že jej kdysi za jeho působení nemohli radní v ČNB použít ani při rozhodování o tom, jak naložit s rizikem deflace. Jinak řečeno, nelze si jím ani tehdejší, ani současné kroky zdůvodnit a lidé, kteří DSGE modelům a jejich konstrukci rozumějí, berou tento typ argumentu jako „nepřesvědčivý“.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
