Vybrané články
z týdeníku The Economist

Proč ztratilo zlato lesk

Před inflací nechrání tak spolehlivě jako státní dluhopisy a nenabízí tolik vzrušení jako kryptoměny.

Proč ztratilo zlato lesk
ilustrační foto | Profimedia.cz

Inflace roste, centrální banky tisknou peníze jako divé a politické napětí mezi světovými mocnostmi sílí. To všechno zní jako splněný sen horlivých proroků dlouhodobé výhodnosti zlata. Dokonce i běžní investoři mohli být v pokušení navýšit své zásoby drahého kovu. Tak proč tedy hodnota zlata v roce 2021 v podstatě nevzrostla a zaznamenalo nejhorší výsledek za posledních šest let?

Pro konvenční investory představuje ohodnocení zlata problém. Cenný kov negeneruje žádný průběžný zisk. Jelikož poptávka po něm bývá spekulativní, nelze při rozhodování, zda je levné, nebo naopak moc drahé, používat běžné cash flow modely. 

Jeden ukazatel se však k predikcím použít dá. Každý velký pohyb v hodnotě zlata, zejména od začátku globální finanční krize, negativně koreloval s reálnými úrokovými mírami. Jen málokterý finanční vztah fungoval lépe než ten mezi cenou zlata a výnosy z amerických státních dluhopisů (TIPS). Čím nižší jsou reálné výnosy z indexovaných dluhopisů, tím přitažlivější je aktivum bez výnosu, jehož hodnota může vzrůst.

Důvody, proč si loni zlato vedlo tak neslavně, tedy můžeme částečně hledat ve faktu, že tento vztah stále drží. Přes veškerý humbuk kolem inflace začaly desetileté státní dluhopisy na výnosu -1,06 procenta a zakončily ho na -1,04 procenta. Zlato uzavřelo rok 2021 na 1822 dolarech za troyskou unci, v podstatě úplně stejně jako o rok dříve. V uplynulých deseti letech však bylo zlato o poznání méně spolehlivé. Pokud byste po celou dobu jednoduše drželi podíl v dluhopisovém veřejně obchodovaném fondu iShares (spravuje ho BlackRock), zhodnotil by se vám o 35 procent, což je více než dvojnásobek toho, co se dalo vydělat na zlatě.

Kdo by o něj stál

Lesk drahého kovu otupila také regulace. Loni v červnu vstoupila v platnost nová pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank Basel III. Podle nich jsou státní dluhopisy „vysoce kvalitními likvidními aktivy“. Zato ti, kdo drží tzv. nealokované (papírové) zlato, musejí zajistit 85procentní krytí svého aktiva ze stabilních zdrojů. Držení zlata se tím bankám prodražuje a znevýhodňuje je ve srovnání se státními dluhopisy. Jestliže je žlutý kov, zbavený regulatorní přízně, jednoduše méně spolehlivou náhražkou indexovaných dluhopisů, kdo by o něj stál?

Odpověď bývala pro některé investory zcela jasná. Papírové peníze a vládami vydávané dluhopisy jsou nestálé a katastrofální selhání finančních systémů často vznikají z přehnané víry v jejich bezpečnost. Naopak zlato, argumentují jeho příznivci, v historických zkouškách obstálo. Dolar se stal americkou národní měnou až v roce 1863. Lidé si cení drahých kovů po tisíce let. 

Kolísalo i zlato

Postavení zlata coby poslední obranné linie proti selhání měn už ale také není, co bývalo. I v těch nejmainstreamovějších portfoliích se začínají čím dál častěji objevovat kryptoměny, zejména bitcoin. Tato třída aktiv bývala tak malá, že nemohla oslabit poptávku po zlatě. Dnes však mají dvě největší kryptoměny – bitcoin a ethereum – dohromady tržní kapitalizaci kolem 1,3 bilionu dolarů, tedy desetkrát více než před dvěma lety. To je přibližně desetina z dvanácti bilionů dolarů, které má podle odhadů Světové rady pro zlato hodnotu přibližně 200 tisíc tun vytěženého a na trhu dostupného zlatého kovu.

V roce 2020 naznačil dlouholetý příznivec zlata Chris Wood z investiční banky Jefferies, kterým směrem vítr fouká. Snížil doporučenou míru investic do fyzického zlata pro dolarové penzijní fondy z padesáti procent na pětačtyřicet a oněch pět procent přesměroval do bitcoinu. Loni v listopadu udělal totéž, když podíl bitcoinu navýšil už na deset procent, opět na úkor zlata.

Divoké výkyvy hodnoty bitcoinu mohou zatím konzervativnější zlatomily odrazovat. V uplynulých pěti letech se cena zlata pohybovala – nahoru i dolů – v průměru o 0,6 procenta denně, zatímco bitcoin denně osciloval v průměru o 3,5 procenta. Z dlouhodobého pohledu se to však může změnit. Analytici z Morgan Stanley připomínají, že zlato v počátcích své moderní inkarnace coby investičního aktiva v polovině sedmdesátých a na začátku osmdesátých let také divoce kolísalo. A trvalo téměř dvacet let od chvíle, kdy bylo v roce 1974 v Americe jeho vlastnictví legalizováno, než ho do svých portfolií zařadilo větší množství institucí.

Nelze proto vyloučit, že žlutý kov teď čeká období relativní bezvýznamnosti. Na jedné straně se na něj tlačí spolehlivější a bezpečné dluhopisy a na straně druhé vzrušující, spekulativní kryptoaktiva. To staví zlato do dost ošemetné situace.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.