Proč tolik lidí oplakává mrtvé spisovatele a muzikanty

Poté, co Alexandr Sergejevič Puškin v roce 1837 padl při souboji na pistole, shromáždily se v Petrohradu davy. Nervózní ruští představitelé přesunuli jeho zádušní mši jinam a povolali šedesát tisíc vojáků. Když povoz s básníkovým tělem dojel do Pskovské oblasti, kde měl být Puškin pohřben, jeho ctitelé se pokusili vypřáhnout koně, aby mohli vůz táhnout sami. Stejné srdceryvné lamentování odstartovalo v roce 1926 úmrtí hvězdy němého filmu Rudolpha Valentina. Jízdní policie musela zadržet fanoušky, kteří obklopili newyorský pohřební ústav, v němž ležel herec vystavený. Několik zdrcených lidí prý tehdy spáchalo sebevraždu. V roce 1975 přišly vzdát miliony Egypťanů úctu megahvězdné zpěvačce Umm Kulthúm. Zmocnily se její rakve a hodiny ji nosily na ramenou ulicemi Káhiry.

Pohřební obřady dnešních celebrit bývají obvykle méně fanatické a projevy zármutku se odehrávají spíše v digitálním než ve skutečném prostoru. Vášnivé jsou ale úplně stejně. V posledních měsících truchlil internet pro Martina Amise, Cormaca McCarthyho, Tinu Turner a naposledy pro Jimmyho Buffetta. Když se nad tím zamyslíte, řada podobných výlevů na adresu spisovatelů, herců a muzikantů je zvláštní, ne-li rovnou iracionální.

Neznali jste je, neznali vás

Na rozdíl od ostatních druhů zármutku tento nepramení z osobní známosti. Pokud jste někdy přišli do styku se zamilovanou autorkou, bylo to nejspíš během knižního turné, kdy vám nadopovaná kofeinem, až jí lezly oči z důlků, podepsala váš výtisk její poslední knihy a stihla vám při tom zprznit jméno. Možná si nalháváte, že jste se jednou během vystoupení setkali pohledem se svým idolem a on se usmál jenom na vás. Doopravdy jste je ale neznali a oni rozhodně neznali vás.