Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Windfall tax je sice průšvih, ale ve hře je mnohem víc – budoucnost ČEZ. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově.
Windfall tax je sice průšvih, ale ve hře je mnohem víc – budoucnost ČEZ. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově.
Mezinárodní investoři sdružení v Evolution Equity Partners věří v potenciál kyberbezpečnosti a umělé inteligence. Oznámili, že na nové investiční příležitosti disponují kapitálem přes 1,1 miliardy dolarů. Nový fond má i českou stopu, jedním z partnerů je i brněnský IT expert a investor Karel Obluk.
Mezinárodní investoři sdružení v Evolution Equity Partners věří v potenciál kyberbezpečnosti a umělé inteligence. Oznámili, že na nové investiční příležitosti disponují kapitálem přes 1,1 miliardy dolarů. Nový fond má i českou stopu, jedním z partnerů je i brněnský IT expert a investor Karel Obluk.
Vydírání plynem a ropou mělo odradit Západ od vměšování se do ruské invaze na Ukrajinu. Plán selhal. Nerostné suroviny navíc škodí ruské ekonomice i společnosti.
Energetické suroviny hrály – vedle samotných vojenských cílů – v imperialistických plánech Vladimira Putina klíčovou roli od samého počátku. Vládce Kremlu začal s pěstováním závislosti Evropy na dodávkách plynu a ropy z Moskvy hned po svém prvním nástupu do funkce v roce 2000.
Dnes, po roce trvání Putinova zpackaného pokusu o obnovu uvadající slávy ruského impéria, můžeme říct, že jeho ekonomické zbraně selhaly stejně jako ty vojenské.
Ruští těžaři se odstřižením od většiny Evropy připravili o spolehlivé, poctivě platící zákazníky. Noví se hledají těžko, Gazprom a Rosněft musí prodávat hluboko pod cenou a erár silně závislý na příjmech z prodeje ropy a plynu krvácí. Zprávy o umrzlých Němcích, Francouzích nebo Britech přesto stále nepřicházejí.
Válka a odvetné sankce Západu navíc naplno obnažily žalostný stav ruské ekonomiky, potažmo celé společnosti. Teorií o příčinách zaostalosti rádoby velmoci jak v průmyslu, tak ve službách a vlastně ve všech sektorech hospodářství s výjimkou kutání v zemi existuje mnoho. Jedna z nejzajímavějších označuje za klíčový brzdný faktor právě nerostné bohatství.
Jedním z nejproslulejších zastánců teorie o „ropném prokletí“ či obecněji o „prokletí nerostného bohatství“ je americký ekonom Michael Ross. Ten už v roce 2005 přišel s rozsáhlou prací, kde popisuje hrozící nežádoucí dopady snadných, v podstatě nijak nezasloužených výdělků z přírodních zdrojů. Projevy onoho prokletí ukazoval na konkrétních případech mnoha zemí včetně Ruska.
V zásadě hovoří Ross o třech hlavních negativních jevech. Zaprvé, pokud dosáhnou příjmy z prodeje surovin úrovně, kdy tvoří základ „výsledovky“ hospodaření vlády, kvůli silně kolísavým cenám komodit to v podstatě znemožní stabilní a předvídatelnou fiskální politiku.
Druhé riziko spočívá v tom, že společnost bohatnoucí bez většího vlastního přičinění nevyhnutelně zpohodlní. Proč se namáhat, vymýšlet, inovovat a vyrábět, když peníze doslova tryskají ze země a všechno potřebné si za ně lze koupit v zahraničí?
Třetí hrozbou je koncentrace moci a bohatství, pro niž jsou výnosná naleziště ropy, plynu nebo kovů ideální živnou půdou. Jejich těžbu většinou drží ve svých rukou stát. Ať už má podobu blízkovýchodního ropného království, nestabilní a výbušné africké diktatury, nebo politického systému tvářícího se naoko demokraticky jako v případě Ruska, vládcům dovolují příjmy státních firem nejen žít v okázalém luxusu, ale také upevňovat svou moc.
Posilování pozic umožňují finance z ropy a plynu dvěma cestami. Tou první jsou masivní investice do loajální armády. Druhou výhodou příjmů ze surovin je pro „panovníka“ velká míra nezávislosti na občanech, jimž vládne. Jelikož provoz státu z velké části financují petrodolary, není nutné daňovým poplatníkům nijak zvlášť nadbíhat.
Výsledný stav s sebou podle Michaela Rosse přináší mnoho dalších negativních vedlejších efektů. Kolem státních molochů obchodujících s nerostným bohatstvím se například vytváří okruh vyvolených oligarchů, kterým vládce umožnil přisát se na bezedný penězovod. Další externalitou je korupce, která postupně prostupuje jednotlivými vrstvami společnosti až do jejích základů.
