Proč netopýři bzučí jako sršně

Ve zvířecí říši je imitátorů dvanáct do tuctu. Strašilky se vydávají za větvičky. Housenky některých lišajů připomínají jedovaté hady. Jedlí motýli z čeledi babočkovitých se maskují vzorem křídel svých jedovatých bratranců a ti jedovatí kopírují jeden druhého, aby predátorům usnadnili učení, koho nemají žrát.

Všechny tyto příklady jsou však vizuální. Zvukové mimikry jsou vzácnější. Jeden krásný exemplář nyní objevil Danilo Russo z Neapolské univerzity Federica II. a popsal ho v magazínu Cur­rent Biology. Někteří netopýři podle něj napodobují bzučení rozzuřených včel, vos a sršní, aby odstrašili sovy, které by je jinak mohly sežrat.

Bzučení v síti

Russo si poprvé všiml schopnosti netopýrů velkých bzučet, když je před časem lapal do ornitologických sítí. Zvuk, který chycení netopýři vydávali, mu připomněl bzučení sršní. To ho přivedlo k otázce, zda není netopýří bzučení formou mimikry, která od nich má odehnat predátory.

Myslíte si, že výběrem plemena psa ovlivníte jeho chování? Omyl, ukázala studie

Každý pes stejná ves. Tak by se daly parafrázovat výsledky čerstvě publikované studie, z níž plyne, že výběr psího plemene nemá prakticky žádný vliv na temperament, povahu ani chování psa.

Každý pes stejná ves. Tak by se daly parafrázovat výsledky čerstvě publikované studie, z níž plyne, že výběr psího plemene nemá prakticky žádný vliv na temperament, povahu ani chování psa.

Aby tuto hypotézu otestoval, natočili s kolegou Leonardem Ancillottem bzučení, které netopýři vydávali, když je vyprošťovali ze sítí. Potom si navlékli ochranné obleky a pustili se do nahrávání bzučení, které hromadně vydávají čtyři druhy blanokřídlých – vosíci skvrnití, čmeláci zemní, sršně obecné a včely medonosné. Následná počítačová analýza odhalila, že netopýří a blanokřídlé bzučení jsou si podobné. Na další část experimentu potřebovali Russo s Ancillottem spolupráci šestnácti sov – osmi sov pálených a osmi puštíků obecných. O obou se ví, že loví netopýry.

Sršně v bedně

Výzkumníci umístili sovy, jednu po druhé, do uzavřené voliéry vybavené větvemi, na nichž mohly sedět, a také dvěma bednami s otvory – ty měly připomínat dutiny stromů, v nichž sovy v divočině hledají potravu. Vedle jedné bedny dali reproduktor a pustili do něj pětivteřinové nepřerušované netopýří bzučení a potom hmyzí bzučení, vždy třikrát za sebou. Jako kontrolní vzorek jim posloužilo podobně dávkované vysílání nebzučivých zvuků vydávaných netopýry.

Chování sov natáčeli na video při vysílání zvuků a vždy pět minut poté. Videa analyzoval nezávislý pozorovatel, který neměl k dispozici audiostopu. Výsledky byly jednoznačné. Když sovy uslyšely netopýří i sršní bzučení, klidily se od reproduktoru, co možná nejdál to šlo. Když však vydával nebzučivé netopýří zvuky, kradly se blíž.

Kvadratura bobku. Vědci odhalili, proč má trus australského vombata tvar krychle

Australský vačnatec vombat obecný jako jediný ze všech savců defekuje krychličky. Díky objevu biomechaniků z Georgia Institute of Technology už víme proč.

Australský vačnatec vombat obecný jako jediný ze všech savců defekuje krychličky. Díky objevu biomechaniků z Georgia Institute of Technology už víme proč.

Russo a Ancillotto se domnívají, že jde o vůbec první evidovaný případ, kdy savec používá zvukové mimikry, aby odstrašil predátora. Mají však silné podezření, že se nejedná o unikátní schopnost. Traduje se, že někteří ptáci a také malí savci, jako například plch (zejména druhy žijící ve stromech nebo ve skalních puklinách), vydávají bzučení, když je jejich skrýš ohrožena.

Toto chování však dosud nebylo zdokumentováno jako zvukové mimikry. Ale vzhledem k tomu, že jedovatý bzučící hmyz běžně obývá podobná místa a že v mnoha živočiších vyvolává strach, je Danilo Russo přesvědčen, že se může jednat o totožný případ. Předpovídá proto, že až se bzučení těchto tvorů nahraje a zanalyzuje, výsledky prokážou, že obratlovci akusticky napodobují bodavý hmyz mnohem častěji, než jsme si dosud uvědomovali. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited

All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.

Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.